Spřátelené weby
další odkazy

RS-2US (AA-1 Alkali)

Zvezda/Vympel, SSSR

Vývoj střely sahá do roku 1951, kdy začaly práce na letecké protiletadlové raketě pro výzbroj lehkých stíhacích a přepadových letounů s označením RS-1U. Po provedených zkouškách bylo nutné provést dodatečné úpravy a tak v roce 1953, kdy vznikl první experimentální prototyp stíhacího letounu MiG-17, mohl již být vyzbrojen novou verzí této rakety označené RS-2U (K-5, AA-1a). Speciálně pro její bojové použití byl vyvinut radiolokátor RP-2U (Izumrud-2), určený pro letouny MiG-17PFM a MiG-19PM. Oba letouny nesly čtyři RS-2U na podkřídelních závěsnících APU-4. Poměrně rychle, v roce 1959, byla k dispozici zmodernizovaná definitivní verze rakety s označením RS-2US (K-5M, K-51, AA-1b) s novým radiolokátorem RP-9 Safir (CD-30) a RP-9U (CD-30T). Jako první byly těmito prostředky vybaveny stíhací letouny Su-9 (v roce 1960), jejichž první série (1958) nesly ještě radiolokátory RP-2U a čtyři RS-2U. Vývojem, který vedl až k RS-2US, byli pověřeni konstruktéři Grušin a Tomaševič. Sériová výroba střel AA-1 začala v Kaliningradském Výrobním Závodě, dosud vyrábějícím např. kanónové věže bombardérů M-4 a zaměřovače, v roce 1955. V letech 1967-1977 probíhala sériová výroba široce používané, infračerveně naváděné varianty pod názvem R-55 (K-55, Izdělije 67) s rádiovým i optickým přibližovacím zapalovačem. ). Poté, co tým Almaz opustil její vývoj, byly práce přiřazeny Kaliningradské kanceláři, dnes nazývané Zvezda (jednalo se o vůbec první projekt zadaný pouze této kanceláři a také o první a poslední střelu vzduch-vzduch této kanceláře, protože se později stala hlavním výrobcem protizemních střel). Během let 1966-68 byly přejmenovány dva týmy, pracující na protileteckých raketách: Bisnovatova OKB-4 na Molnija a tým Andreje Lyapina, který v roce 1961 nahradil Ivana Torpova, na Vympel. Právě Vympel začal koncem 60. let pracovat na modifikaci R-55M s chlazenou hlavicí, s vylepšeným zapalovačem a s účinnější bojovou hlavicí. Obě rakety byly určeny pro MiGy-21bis a Su-9 (dvě R-55M na vnitřních podkřídelních závěsnících). Rakety AA-1 byly Čínou okopírovány pod označením PL-1.

Řízená letecká protiletadlová raketa RS-2US (K-51) slouží k napadání vzdušných cílů ze zadní polosféry za všech povětrnostních podmínek ve dne i v noci. Může být použita i proti pozemním cílům. Raketa je na cíl naváděna pomocí paprsku radiolokátoru letounu, který cíl zachytil. Není využitelná pro manévrový vzdušný boj. Má charakteristický tvar s bočním vývodem trysek raketového motoru na tuhou pohonnou látku. Zadní část těla je ogivální a nese čtyři čidla, která musí být všechna současně ve vysílaném paprsku elektromagnetických vln. Dostane-li se některé z nich mimo něj, naváděcí hlavice provede okamžité přestavení kormidel k opravě vzniklé odchylky. Střední část rakety je válcová a nese čtyři křížové stabilizační plochy deltovitého tvaru s malými kormidly na odtokové hraně. Přední část rakety tvoří komolý kužel zakončený hlavicí s kuželovou špičkou. Na kuželové přední části rakety jsou uchycena čtyři trojúhelníková kormidla. Tříštivo-trhavá náplň bojové hlavice je opatřena rádiovým přibližovacím zapalovačem. Ze zařízení APU-7 je vypouštěly letouny MiG-17 (4 ks), MiG-19 (4ks), MiG-21PF (2 ks), MiG-21M (4 ks) a Su-9 (4 ks).

 

TTD

Název	RS-2US	R-55M
Délka	2500 mm
Průměr	180 mm	180 mm
Rozpětí stabilizátorů	654 mm	654 mm
Hmotnost	83,2 kg	91 kg
Bojová hlavice	15,2 kg	9 kg
Způsob navedení	po paprsku letounového radiolokátoru	pasivní IR
Rychlost letu	650 m/s
Dolet	1,95 – 5,2 km	1,2 – 10 km

Některé zdroje použitých informací a obrázků:

• L. Popelínský, V. Kodeš: Střelecká a raketová výzbroj letadel
• časopis Letectví a Kosmonautika
• http://www.index.ne.jp
• http://www.fas.org/man/dod-101/sys/missile/row/aa-1.htm

Poslední aktualizace této stránky proběhla 2001

Lety balónem   Vyhlídkové lety   Zážitky