Spřátelené weby
další odkazy

R-8 (AA-3 Anab)

Bisnovat (Molnija), SSSR

Sériová výroba prvních střel R-8 začala ještě pod prototypovým označením K-8 společně se střelami K-5 v Kaliningradském výrobním závodě v roce 1955. Byla to střela kachní konstrukce s mnohem většími rozměry než K-5. Radiolokační zaměřovač Uragan-5B, se kterým měla spolupracovat, se sice intenzivně zkoušel u sériově nevyráběných letounů I-75I a I-75F, ale nebyl přijat do výzbroje – R-8 tedy u letectva příliš neuspěla. Radiolokátor se později přece jen používal, ale to už byly vyvinuty nové verze R-8.

Vývoj tedy pokračoval a za pět let byla k dispozici vylepšená varianta stejného dosahu K-8M, sériově vyráběná a do služby pod označením R-8M zavedená od roku 1961. Ta spolupracovala s radarem RP-11 Oriol-D u stíhacích letounů Su-11 a Jak-28P (RP-11 + Lazur-S + 2x R-8M) a byla schopná zasahovat pronásledované cíle na vzdálenost 12 km ve výškách 5 až 23 km, letící rychlostí až 1800 km/h (u původní R-8R to bylo 1600 km/h). Všechny rakety AA-3 se vyráběly v poloaktivní radarové (s příponou R) i v pasivní infračervené variantě (s příponou T). V lednu 1960 bylo rozhodnuto použít naváděcí hlavici z nové K-13 na střelách K-5 a K-8. Výsledkem byla v kanceláři Vympel vyvinutá střela K-88 s mnohem menšími rozměry než K-8 (průměr 20 cm, hmotnost 110 kg, dolet 1-13 km). Přesto se ale nikdy nedostala dále než do prototypového stádia.

R-8M1, jejíž sériová výroba začala v roce 1963, má širší využití: dostřel je prodloužen na 14 km a rozpětí výšek postřelovaného cíle rozšířeno na 0,5 až 23 km. V roce 1965, kdy byl vyvinut modernější RP-11 Oriol-M, vznikla střela R-98 (méně známá jako R-8M2). Nový radiolokátor i vylepšená infrahlavice dávaly verzi R-98R i R-98T schopnost zasahovat cíl na příletových kurzech, tedy z přední polosféry. Zvětšený dolet činil 18 km. Prvním stíhačem s těmito střelami byl Su-15-98. Používány byly také letouny Jak-28P s radarem Oriol-D a později i letouny Su-15TM a Jak-28PM s radarem Tajfun-M. V roce 1973 byla zahájena výroba poslední varianty R-98M s rozšířenými podmínkami při vypuštění a se zlepšenou odolností proti rušení. Dolet se znovu zvětšil - na 24 km, výška cíle zůstala 0,5 – 23 km. Pravděpodobnost zásahu stíhacího bombardéru při vypuštění dvou střel byla 60 až 80 %. Vznikla i cvičná varianta UR-8M, používaná od roku 1966.

TTD

Typ	R-8R	R-8R	R-98MR	R-98MT
Délka	3,6 m (?)	3,3 m (?)	4,27 m	4 m
Průměr	0,28 m	0,28 m	0,28 m	0,28 m
Rozpětí	1,2 m	1,2 m	1,3 m	1,3 m
Hmotnost	275 kg	260 kg	292 kg	272 kg
Bojová hlavice	40 kg	40 kg	40 kg	40 kg
Pohon	TPH	TPH	TPH	TPH
Způsob navedení	poloaktivní RL	pasivní IR	poloaktivní RL	pasivní IR
Rychlost letu			M=2+	M=2+
Výška cíle	5-23 km	5-23 km	0,5-23 km	0,5-23 km
Dolet	2-12 km	2-12 km	24 km	24 km

 

Některé zdroje použitých informací a obrázků:

• L. Popelínský, V. Kodeš: Střelecká a raketová výzbroj letadel
• http://www.fas.org/man/dod-101/sys/missile/row/aa-5.htm
• http://www.index.ne.jp/missile_e
• http://canopus.lpi.msk.su/~watson/missiles/r98.html

Poslední aktualizace: 2001