R-73 (AA-11 Archer)

Vympel, SSSR

Vývoj střely byl zahájen v roce 1973 v konstrukční kanceláři Molnija. Když byl této firmě zadán úkol vyvinout raketoplán Buran, byly práce na nové střele R-73 (Izdielije-62) přesunuty do konstrukční kanceláře Vympel.

Rakety R-73 tvoří od roku 1985 výzbroj především letounů řady MiG-29 a Su-27, Jak-141, dále mohou být neseny například bitevními Su-25T (Su-39), modernizovanými MiG-21-93 a MiG-23-98 a vrtulníky Mi-24, Mi-28 a Ka-50. Specialisté firmy Vympel nalezli způsob, jak zajistit, aby střela mohla být podvěšena prakticky pod jakýkoliv letoun i bez vyspělých zaměřovacích systémů. Může tedy být použita i na starších typech, široce rozšířených v zemích třetího světa, které nyní mohou konkurovat obratným F-16.
R73_2.jpg (7346 bytes)

R-73 je v současnosti nejlepší ruská protiletecká střela pro manévrový boj a na krátké vzdálenosti. Ve svých schopnostech zanechává všechny starší typy daleko za sebou, včetně amerických AIM-9M/L. První konkurenceschopné typy se začaly objevovat až v polovině 90. let.. R-73 je založena na nejnovějších komponentech – používá vysoce energické palivo a vyspělý naváděcí a ovládací systém, který minimalizuje její velikost.
R73_42.jpg (69668 bytes)

Střela je určena k sestřelování současných i budoucích stíhacích letounů, útočných letadel, bombardérů, vrtulníků a křižujících střel s manévrováním do 12g. Díky IR navedení může zasahovat i pozemní cíle. Je použitelná za jakéhokoliv počasí, ve dne, v noci, v rušeném prostředí. Cíle zasahuje z jakéhokoliv směru na minimální vzdálenost 300 m v zadní polosféře, v přední polosféře na maximálně 30km, ve výškách 20 m až 20 km. Nejnovější verze R-74ME (dříve známá jako R-73M), jejíž letové zkoušky začaly v roce 1994, má novývýkonnější motor a citlivější IR hlavici se zvětšeným zorným úhlem. Může být vypuštěna i do zadní polosféry, dosah činí 40 km. Díky excelentní manévrovatelnosti a kvalitní naváděcí hlavici R-73 plně naplňuje označení “vystřel a zapomeň” (fire and forget).
R73_5.jpg (18725 bytes)

r-73try.jpg (82419 bytes)

Když se koncem 80. let začaly objevovat snímky a informace o R-73, začala tato zbraň vzbuzovat obavy západních odborníků. Že byly na místě se potvrdilo po sloučení obou částí Německa. Luftwaffe převzala spolu s letouny MiG-29 i zbraňový systém R-73. Letecká základna 61 v Manchingu provedla řadu simulovaných vzdušných soubojů proti letounům F-16C a F/A-18, které přinesly nepříjemná zjištění. Spojení MiGu-29, jednoduchého přilbového zaměřovače a řízených střel R-73 bylo v blízkém manévrovém souboji oproti F-16C úspěšnější v poměru 2 : 1 a oproti F/A-18 v poměru 1,5 : 1. Výhody střel R-73 oproti moderním AIM-9M/L se projevily především při značných úhlech mezi podélnou osou MiGu a cílem.

R73_3.jpg (54697 bytes)

Konstrukce střely z hliníkových slitin je modulární, skládá se z:

r-73pri.jpg (69391 bytes)

Velmi citlivá naváděcí hlavice se může zaměřit na infračervené vyzařování cíle (trysky motorů, aerodynamický ohřev, …) ještě když je podvěšená pod letounem. Zorný úhel tepelného snímače je plus-minus 45° (u novější R-74ME je to 60°), koordinátor snímače se může od podélné osy vychýlit o 75° rychlostí 60°/s. Vysoké citlivosti je dosaženo intenzivním chlazením fotodetektoru chladícím médiem, které je neseno v nádobě ve vypouštěcím zařízení P-72. Letoun vyhledává cíl radarem, zařízením IRST (optoelektronické senzory v charakteristické “bouli” před kabinou Su-27 a MiG-29) nebo přilbovým zaměřovačem. Elektronika je v závislosti na bojových podmínkách přeprogramovatelná. Hlavice je velmi odolná proti rušení. Přibližování k cíli je proporciální – střela letí přímo za cílem U střely je použit systém ICCM, který kombinuje čtyři různé techniky a algoritmus, který během posledních milisekund natočí střelu z trysek motorů na střed trupu cíle. Tato technologie nemá ve světě obdoby.
R73_4.jpg (80290 bytes)R73el_1.jpg (42240 bytes)R73_6.jpg (16606 bytes)R73el_2.JPG (40350 bytes)

Bojovou výbavu tvoří aktivní bezkontaktní radarový zapalovač, nárazový zapalovač a tyčová bojová hlavice o hmotnosti 7,4 kg. Na přelomu 1994 / 95 byla v Rusku zavedena do služby verze R-73EL s laserovým bezkontaktním zapalovačem (na vývoz byla nabídnuta v roce 1997).

R-73 představuje první sériově vyráběnou řízenou střelu, která kombinuje aerodynamické ovládání s vektorováním tahu motoru. Tato kombinace zajišťuje excelentní manévrovatelnost, díky které může být vypuštěna mimo jiné i z letounu, letícího s úhlem náběru 40°. V poháněné fázi letu je střela ovládána párovými ploškami na přídi, čtyřmi vychylovači výtokových plynů a ailerony na odtokových hranách stabilizátorů (otáčení kolem podélné osy). Střela je konstrukčně koncipována jako “kachna” – ovládací plochy jsou před vztlakovými, daleko od těžiště.

mvh5.jpg (26683 bytes)

Střela R-73 drží v mnoha ohledech světová prvenství. Poprvé byl použit kombinovaný ovládací systém, způsob vyhledávání cílů odchýlených od podélné osy a v neposlední řadě i unikátní systém ICCM.

 

TTD R-73

Délka 2900 mm
Průměr 170 mm
Rozpětí řídících ploch 385 mm
Rozpětí stabilizátorů 510 mm
Hmotnost 105 kg
Bojová hlavice 7,4 kg tyčová
Způsob navedení pasivní IR
Iniciace radarově (laserově u R-73EL)
Pohon TPH
Rychlost M=2,5
Minimální vzdálenost cíle v zadní polosféře 300 m
Maximální vzdálenost cíle v přední polosféře 30 km (40 km u R-74ME)
Dostup 20 m – 20000 m
Přetížení cíle 12 g

 R73_1.jpg (43389 bytes)R74me_1.JPG (37399 bytes)R73el_detonator.JPG (13213 bytes)

 

aa-11.jpg (81092 bytes)
autor nákresu S.Kaucký

Some sources of information and images:




Přístupů od 24. 4. 2002