Vývoj střely byl zahájen v roce 1973 v konstrukční kanceláři Molnija. Když byl této firmě zadán úkol vyvinout raketoplán Buran, byly práce na nové střele R-73 (Izdielije-62) přesunuty do konstrukční kanceláře Vympel.
Rakety R-73 tvoří od roku 1985 výzbroj především letounů řady MiG-29 a Su-27, Jak-141,
dále mohou být neseny například bitevními Su-25T
(Su-39), modernizovanými MiG-21-93 a
MiG-23-98
a vrtulníky Mi-24,
Mi-28
a Ka-50.
Specialisté firmy Vympel nalezli způsob, jak zajistit, aby střela mohla být
podvěšena prakticky pod jakýkoliv letoun i bez vyspělých zaměřovacích systémů.
Může tedy být použita i na starších typech, široce rozšířených v zemích
třetího světa, které nyní mohou konkurovat obratným F-16.
R-73 je v současnosti nejlepší ruská protiletecká střela pro manévrový
boj a na krátké vzdálenosti. Ve svých schopnostech zanechává všechny starší typy
daleko za sebou, včetně amerických AIM-9M/L. První konkurenceschopné typy se
začaly objevovat až v polovině 90. let.. R-73 je založena na nejnovějších
komponentech – používá vysoce energické palivo a vyspělý naváděcí a ovládací
systém, který minimalizuje její velikost.
Střela je určena k sestřelování současných i budoucích stíhacích
letounů, útočných letadel, bombardérů, vrtulníků a křižujících střel
s manévrováním do 12g. Díky IR navedení může zasahovat i pozemní cíle. Je
použitelná za jakéhokoliv počasí, ve dne, v noci, v rušeném prostředí.
Cíle zasahuje z jakéhokoliv směru na minimální vzdálenost 300 m
v zadní polosféře, v přední polosféře na maximálně 30km, ve výškách 20
m až 20 km. Nejnovější verze R-74ME (dříve známá jako R-73M), jejíž letové
zkoušky začaly v roce 1994, má novývýkonnější motor a citlivější IR hlavici
se zvětšeným zorným úhlem. Může být vypuštěna i do zadní polosféry, dosah činí
40 km. Díky excelentní manévrovatelnosti a kvalitní naváděcí hlavici R-73 plně
naplňuje označení “vystřel a zapomeň” (fire and forget).
Když se koncem 80. let začaly objevovat snímky a informace o R-73, začala tato zbraň vzbuzovat obavy západních odborníků. Že byly na místě se potvrdilo po sloučení obou částí Německa. Luftwaffe převzala spolu s letouny MiG-29 i zbraňový systém R-73. Letecká základna 61 v Manchingu provedla řadu simulovaných vzdušných soubojů proti letounům F-16C a F/A-18, které přinesly nepříjemná zjištění. Spojení MiGu-29, jednoduchého přilbového zaměřovače a řízených střel R-73 bylo v blízkém manévrovém souboji oproti F-16C úspěšnější v poměru 2 : 1 a oproti F/A-18 v poměru 1,5 : 1. Výhody střel R-73 oproti moderním AIM-9M/L se projevily především při značných úhlech mezi podélnou osou MiGu a cílem.
Konstrukce střely z hliníkových slitin je modulární, skládá se z:
Velmi citlivá naváděcí hlavice se může zaměřit na infračervené vyzařování
cíle (trysky motorů, aerodynamický ohřev, …) ještě když je podvěšená pod
letounem. Zorný úhel tepelného snímače je plus-minus 45° (u novější R-74ME je to
60°), koordinátor snímače se může od podélné osy vychýlit o 75° rychlostí 60°/s.
Vysoké citlivosti je dosaženo intenzivním chlazením fotodetektoru chladícím
médiem, které je neseno v nádobě ve vypouštěcím zařízení P-72. Letoun
vyhledává cíl radarem, zařízením IRST (optoelektronické senzory
v charakteristické “bouli” před kabinou Su-27 a MiG-29) nebo přilbovým
zaměřovačem. Elektronika je v závislosti na bojových podmínkách
přeprogramovatelná. Hlavice je velmi odolná proti rušení. Přibližování
k cíli je proporciální – střela letí přímo za cílem U střely je použit
systém ICCM, který kombinuje čtyři různé techniky a algoritmus, který během
posledních milisekund natočí střelu z trysek motorů na střed trupu cíle.
Tato technologie nemá ve světě obdoby.
Bojovou výbavu tvoří aktivní bezkontaktní radarový zapalovač, nárazový zapalovač a tyčová bojová hlavice o hmotnosti 7,4 kg. Na přelomu 1994 / 95 byla v Rusku zavedena do služby verze R-73EL s laserovým bezkontaktním zapalovačem (na vývoz byla nabídnuta v roce 1997).
R-73 představuje první sériově vyráběnou řízenou střelu, která kombinuje aerodynamické ovládání s vektorováním tahu motoru. Tato kombinace zajišťuje excelentní manévrovatelnost, díky které může být vypuštěna mimo jiné i z letounu, letícího s úhlem náběru 40°. V poháněné fázi letu je střela ovládána párovými ploškami na přídi, čtyřmi vychylovači výtokových plynů a ailerony na odtokových hranách stabilizátorů (otáčení kolem podélné osy). Střela je konstrukčně koncipována jako “kachna” – ovládací plochy jsou před vztlakovými, daleko od těžiště.
Střela R-73 drží v mnoha ohledech světová prvenství. Poprvé byl použit kombinovaný ovládací systém, způsob vyhledávání cílů odchýlených od podélné osy a v neposlední řadě i unikátní systém ICCM.
TTD R-73
| Délka | 2900 mm |
| Průměr | 170 mm |
| Rozpětí řídících ploch | 385 mm |
| Rozpětí stabilizátorů | 510 mm |
| Hmotnost | 105 kg |
| Bojová hlavice | 7,4 kg tyčová |
| Způsob navedení | pasivní IR |
| Iniciace | radarově (laserově u R-73EL) |
| Pohon | TPH |
| Rychlost | M=2,5 |
| Minimální vzdálenost cíle v zadní polosféře | 300 m |
| Maximální vzdálenost cíle v přední polosféře | 30 km (40 km u R-74ME) |
| Dostup | 20 m – 20000 m |
| Přetížení cíle | 12 g |
autor nákresu S.Kaucký
Některé zdroje použitých informací a obrázků:
Poslední aktualizace: 2001
Pokud máte připomínky, nebo narazíte na chybu, prosím napište
Zpět na homepage www.leteckemotory.cz