Spřátelené weby
další odkazy

R-73 (AA-11 Archer)

Vympel, SSSR

Vývoj střely byl zahájen v roce 1973 v konstrukční kanceláři Molnija. Když byl této firmě zadán úkol vyvinout raketoplán Buran, byly práce na nové střele R-73 (Izdielije-62) přesunuty do konstrukční kanceláře Vympel.

Rakety R-73 tvoří od roku 1985 výzbroj především letounů řady MiG-29 a Su-27, Jak-141, dále mohou být neseny například bitevními Su-25T (Su-39), modernizovanými MiG-21-93 a MiG-23-98 a vrtulníky Mi-24, Mi-28 a Ka-50. Specialisté firmy Vympel nalezli způsob, jak zajistit, aby střela mohla být podvěšena prakticky pod jakýkoliv letoun i bez vyspělých zaměřovacích systémů. Může tedy být použita i na starších typech, široce rozšířených v zemích třetího světa, které nyní mohou konkurovat obratným F-16.

R-73 je v současnosti nejlepší ruská protiletecká střela pro manévrový boj a na krátké vzdálenosti. Ve svých schopnostech zanechává všechny starší typy daleko za sebou, včetně amerických AIM-9M/L. První konkurenceschopné typy se začaly objevovat až v polovině 90. let.. R-73 je založena na nejnovějších komponentech – používá vysoce energické palivo a vyspělý naváděcí a ovládací systém, který minimalizuje její velikost.

Střela je určena k sestřelování současných i budoucích stíhacích letounů, útočných letadel, bombardérů, vrtulníků a křižujících střel s manévrováním do 12g. Díky IR navedení může zasahovat i pozemní cíle. Je použitelná za jakéhokoliv počasí, ve dne, v noci, v rušeném prostředí. Cíle zasahuje z jakéhokoliv směru na minimální vzdálenost 300 m v zadní polosféře, v přední polosféře na maximálně 30km, ve výškách 20 m až 20 km. Nejnovější verze R-74ME (dříve známá jako R-73M), jejíž letové zkoušky začaly v roce 1994, má novývýkonnější motor a citlivější IR hlavici se zvětšeným zorným úhlem. Může být vypuštěna i do zadní polosféry, dosah činí 40 km. Díky excelentní manévrovatelnosti a kvalitní naváděcí hlavici R-73 plně naplňuje označení “vystřel a zapomeň” (fire and forget).

Když se koncem 80. let začaly objevovat snímky a informace o R-73, začala tato zbraň vzbuzovat obavy západních odborníků. Že byly na místě se potvrdilo po sloučení obou částí Německa. Luftwaffe převzala spolu s letouny MiG-29 i zbraňový systém R-73. Letecká základna 61 v Manchingu provedla řadu simulovaných vzdušných soubojů proti letounům F-16C a F/A-18, které přinesly nepříjemná zjištění. Spojení MiGu-29, jednoduchého přilbového zaměřovače a řízených střel R-73 bylo v blízkém manévrovém souboji oproti F-16C úspěšnější v poměru 2 : 1 a oproti F/A-18 v poměru 1,5 : 1. Výhody střel R-73 oproti moderním AIM-9M/L se projevily především při značných úhlech mezi podélnou osou MiGu a cílem.

Konstrukce střely z hliníkových slitin je modulární, skládá se z:

• naváděcí hlavice
• ovládání řídících ploch
• autopilot
• zapalovač
• bojová nálož
• motor na TPH s velkým impulzem (v obalu z odolné oceli)
• vychylovače proudu spalin
• aerodynamické plochy
• ailerony

Velmi citlivá naváděcí hlavice se může zaměřit na infračervené vyzařování cíle (trysky motorů, aerodynamický ohřev, …) ještě když je podvěšená pod letounem. Zorný úhel tepelného snímače je plus-minus 45° (u novější R-74ME je to 60°), koordinátor snímače se může od podélné osy vychýlit o 75° rychlostí 60°/s. Vysoké citlivosti je dosaženo intenzivním chlazením fotodetektoru chladícím médiem, které je neseno v nádobě ve vypouštěcím zařízení P-72. Letoun vyhledává cíl radarem, zařízením IRST (optoelektronické senzory v charakteristické “bouli” před kabinou Su-27 a MiG-29) nebo přilbovým zaměřovačem. Elektronika je v závislosti na bojových podmínkách přeprogramovatelná. Hlavice je velmi odolná proti rušení. Přibližování k cíli je proporciální – střela letí přímo za cílem U střely je použit systém ICCM, který kombinuje čtyři různé techniky a algoritmus, který během posledních milisekund natočí střelu z trysek motorů na střed trupu cíle. Tato technologie nemá ve světě obdoby.

Bojovou výbavu tvoří aktivní bezkontaktní radarový zapalovač, nárazový zapalovač a tyčová bojová hlavice o hmotnosti 7,4 kg. Na přelomu 1994 / 95 byla v Rusku zavedena do služby verze R-73EL s laserovým bezkontaktním zapalovačem (na vývoz byla nabídnuta v roce 1997).

R-73 představuje první sériově vyráběnou řízenou střelu, která kombinuje aerodynamické ovládání s vektorováním tahu motoru. Tato kombinace zajišťuje excelentní manévrovatelnost, díky které může být vypuštěna mimo jiné i z letounu, letícího s úhlem náběru 40°. V poháněné fázi letu je střela ovládána párovými ploškami na přídi, čtyřmi vychylovači výtokových plynů a ailerony na odtokových hranách stabilizátorů (otáčení kolem podélné osy). Střela je konstrukčně koncipována jako “kachna” – ovládací plochy jsou před vztlakovými, daleko od těžiště.

Střela R-73 drží v mnoha ohledech světová prvenství. Poprvé byl použit kombinovaný ovládací systém, způsob vyhledávání cílů odchýlených od podélné osy a v neposlední řadě i unikátní systém ICCM.

 

TTD R-73

Délka	2900 mm
Průměr	170 mm
Rozpětí řídících ploch	385 mm
Rozpětí stabilizátorů	510 mm
Hmotnost	105 kg
Bojová hlavice	7,4 kg tyčová
Způsob navedení	pasivní IR
Iniciace	radarově (laserově u R-73EL)
Pohon	TPH
Rychlost	M=2,5
Minimální vzdálenost cíle v zadní polosféře	300 m
Maximální vzdálenost cíle v přední polosféře	30 km (40 km u R-74ME)
Dostup	20 m – 20000 m
Přetížení cíle	12 g

 

 

autor nákresu S.Kaucký

Některé zdroje použitých informací a obrázků:

• L. Popelínský, V. Kodeš: Střelecká a raketová výzbroj letadel
• časopis Letectví a Kosmonautika
• časopis ATM
• http://www.fas.org/man/dod-101/sys/missile/row/aa-11.htm
• http://www.index.ne.jp/missile_e
• http://www.milparade.com/1998/29/086.htm
• http://www.bharat-rakshak.com/IAF/Info/R-73.html
• http://canopus.lpi.msk.su/~watson/r73.html

Poslední aktualizace: 2001