Spřátelené weby
další odkazy

R-37 (AA-X-13 Arrow)

Vympel, SSSR

R-37, střela velmi dalekého dosahu, patří mezi zbraně se světovou premiérou na výstavě MAKS’97. Neveřejně byla představena už v únoru 1992 na letišti Mačulišče nedaleko Minsku při příležitosti výstavy vojenské letecké techniky pro vedoucí představitele SNS. Tehdy šlo o představení ne velmi přesných maket. Šestice maket R-37 byla umístěna pod trupem těžkého záchytného stíhače MiG-31M, na základě čehož většina pozorovatelů usuzovala, že šlo o specializovanou řízenou střelu určenou výlučně pro tento typ letadla, tedy podobně jako je tomu u střel R-33. Ve skutečnosti je R-37 vyvíjena jako univerzální řízená střela dalekého a velmi dalekého dosahu pro všechny stíhací letadla páté a případně také některých letadel 4,5-té generace. K jejímu vývoji se přistoupilo na začátku 80. let, první letové zkoušky proběhly v roce 1989. 

Za základ nové řízené střely posloužila R-33. R-37 se vzhledově odlišuje větším zakřivením ogiválního dielektrického krytu antény systému navedení a kratšími stabilizátory. Všechny čtyři řídicí plochy jsou sklopné, což by nemělo sloužit jen na to, aby se přední trojice střel dala podvěsit pod trup nosiče MiG-31M, ale aby ji bylo možné umístit i do vnitřních prostorů takových letounů-nosičů, jako je stíhač páté generace firmy MiG-MAPO vyvíjený v rámce programu MFI. Toto nové letadlo je známější pod interním firemním značením projekt „1.42“. Střela je pro dosažení lepších manévrovacích schopností záměrně aerodynamicky nestabilní. R-37 má oproti R-33 výkonnější raketovou pohonnou jednotku na TPH s vyšší energetikou. Dolet při letu po běžné trajektorii je 150 km. Při některých specifických druzích činnosti se udává dolet až 400 km. Jde o postřelování nemanévrujících cílů emitujících velké množství elektromagnetické energie – například létající velitelská stanoviště, letouny AWACS, letouny radioelektronického a psychologického boje, apod. V tomto případě by R-37 měla podle inerciálního programu s maximálním využitím svých energetických možností nastoupat po balistické dráze do velké výšky a po dohoření paliva klesavým řízeným letem bez pohonu útočit na zvolený cíl. Střela R-37 je vybavena novou kombinovanou inerciálně-poloaktivně-aktivní hlavicí samonavedení 9B-1388 firmy NII Agat. Hlavními systémy hlavice jsou aparáty poloaktivního kanálu, aktivního kanálu a kanálu radiokorekce. Průměr hlavice je 380 mm, délka bez aerodynamického krytu 780 mm a hmotnost bez krytu nepřesahuje 45 kg. Hlavice samonavedení zajišťuje vyhledání, zachycení a sledování pohybujících se vzdušných cílů na základě předběžného určení jejich souřadnic palubní radiolokační stanicí letounu-nosiče. Hlavice vyhodnocuje úhlové souřadnice, úhlovou rychlost cíle a rychlost vzájemného přibližování rakety a cíle v poloaktivním i aktivním režimu činnosti. Hlavice formuje a prostřednictvím digitálního spojovacího kanálu přenáší signály řízení střely. Při činnosti kombinuje režimy inerciálně-korekčního navedení, poloaktivního nebo aktivního navedení na cíl. V případě střelby na větší vzdálenost je ŘS naváděna v první fázi inerciálně s radiokorekcí. Znamená to, že po startu letí po trajektorii, která byla zadána palubnímu počítači střely při její předletové přípravě. Při střelbách na vzdálenost dosahu zachycení poloaktivního a aktivního kanálu navedení jsou parametry programu počítače korigovány povely vysílanými na palubu ŘS prostřednictvím kanálu radiokorekce. Dálkový dosah tohoto kanálu je 100 km. Po vletu ŘS do zóny zachycení poloaktivního a aktivního kanálu navedení přebírají navedení střely na cíl tyto kanály. V případě poloaktivního kanálu je navedení realizováno s využitím palubní radiolokační stanie letounu-nosiče nebo spolupracujícího letadla. V případě použití aktivního kanálu je navedení střely na cíl autonomní. Cíl s efektivní radiolokační odrazovou plochou 5 m² je zachytitelný na vzdálenost 40 km. Pohotovostní čas hlavice samonavedení po předběžném zapnutí na dobu dvou minut nepřesahuje 5 sekund.

Letecká protiletadlová řízená střela R-37 dostala v nomenklatuře označení Pentagonu předběžné kódové označení AA-X-13, už se také objevilo slovní kódové označení – Arrow. V dubnu 1994 byl předveden úspěšný test proti dosud nejvzdálenějšímu cíli v historii – více než 300 km. Pro srovnání: Americká AIM-54 má největší dosah 160 až 200 km. Do výzbroje by měla být zavedena dokonalejší variant této střely - R-37M. S jejím využitím se počítá na letounech Su-35/37, MiG-29SMT, MiG-31B/BM a na prototypových S-37 a MiG1.42.

 

Typ	R-37
Délka	4100 mm
Průměr	380 mm
Rozpětí nosných ploch	700 mm (?)
Rozpětí ovládacích ploch	1100 mm (?)
Hmotnost	500 kg
Bojová hlavice	47 kg
Pohon	raketový motor na TPH
Způsob navedení	inerciální + poloaktivní RL + aktivní RL
Dolet	150 km (400 km)
Maximální přetížení cíle	4 g

 

Poslední aktualizace této stránky proběhla 22.8.2002

Lety balónem   Vyhlídkové lety   Zážitky