Spřátelené weby
další odkazy

R-23, R-24 (AA-7 Apex)

Vympel, SSSR

V polovině 60. let vyvinula konstrukční kancelář Vympel leteckou protileteckou střelu středního doletu K-23 pro stíhací letouny MiG-23. V roce 1972, po testech na prototypech MiGů-23, započatých roku 1968, byla certifikována jako standardní zbraň MiGů-23M.

Je to střela klasické konstrukce s destabilizátory na přídi a s tandemově uspořádanými křídly a stabilizátory. Raketový motor na tuhé palivo jí udává letovou rychlost okolo M=3. R-23, charakteristikami odpovídající americké AIM-7E, vznikla v základních variantách R-23R (Izdělije 340) s poloaktivním radarovým navedením, použitelná za všech atmosférických podmínek, a R-23T (Izdělije 360) s pasivním infračerveným navedením, pouze pro použití v případech optické viditelnosti. Před nimi neexistovala žádná jiná radarově naváděná střela schopná zničit nízkoletící cíl oproti pozadí země a žádné infračervená střela, co by dokázala sestřelovat cíle z přední polosféry. Mohly napadat rozličné cíle – stíhací letouny, bombardéry a taktické střely manévrující s přetížením do 5 g ve výškách 40 m až 25 km z obou polosfér. Pro účely výcviku vznikla cvičná varianta R-23UT. Střely, licenčně vyrobené v Rumunsku, se značily A-911. Pro zamíření raket musí být letoun vybaven radiolokátorem RL-23 (Safir-23). Odpal se uskutečňuje z kolejnicového zařízení APU-23, umístěného po jednom pod každým křídlem letounu-nosiče. Chlazení čidla infračervené hlavice u R-23T zvyšuje citlivost na tepelné vyzařování o jedenapůl až dvojnásobek. Pravděpodobnost zničení cíle jedinou střelou je 0,7.

Pozdější letouny MiG-23ML a MiG-23MLD nesly   v roce 1976 vyvinuté střely R-24 se stejnou konstrukcí jako typ předchozí, ale se zlepšenými charakteristikami – lepší manévrovací schopnosti (maximální přetížení cíle se zvětšilo na 8 g), větší a účinnější bojová hlavice a hlavně dolet zvětšený až na 50 km (díky schopnosti zaměřit se na cil až po vypuštění). R-24 také vznikla v RL a IR verzi – R-24R (Izdělije 140) a R-24T (Izdělije 160).

 

V roce 1968 získali sověti americkou AIM-7M Sparrow, patřící do stejné kategorie jako vyvíjená R-23. Tým Vympel ji zkopíroval pod prototypovým názvem K-25. Několik těchto střel bylo otestováno, ale pro sériovou výrobu uspěla pouze R-23, práce na K-25 byly zastaveny v roce 1971. R-23 a R-24 měly oproti K-25 „Sparrowski“ větší dolet, lepší obratnost, odolnost proti rušivým vlivům a mimo jiné také kvalitnější zpracování přijímaného signálu. Přesto analýza střely Sparrow velkou měrou pomohla při vývoji nových R-27 – např. použití oddělených hydraulických servomechanismů pro ovládání celootáčecích řídících ploch.

TTD

Název	R-23R	R-23T	R-24R
Délka	4,46 m	4,16 m	4,8 m (4,6 m R-24T)
Průměr	0,2 m	0,2 m	0,2 m
Rozpětí	0,97 m	0,97 m	0,97 m
Hmotnost	225 kg	217 kg	244 kg
Bojová hlavice	25 kg	25 kg	35 kg
Pohon	TPH	TPH	TPH
Způsob navedení	poloaktivní RL	pasivní IR	poloaktivní RL
Rychlost letu	M=3	M=3	M=3
Přetížení cíle	5 g	5 g	8 g
Výška cíle	40 – 25000 m	40 – 25000 m
Dolet *	27/15 km	20+ km	50/20 km

* první číslo u doletu je vzdálenost při vstřícném letu letounu-nosiče i cíle, druhé číslo je dolet při útoku na cíl ze zadní polosféry

Některé zdroje použitých informací a obrázků:

• L. Popelínský, V. Kodeš: Střelecká a raketová výzbroj letadel
• http://www.index.ne.jp/
• http://www.bharat-rakshak.com/IAF/Info/R-23.html

Poslední aktualizace: 2001