Links
other links

K-10S (AS-2 Kipper)

MiG, SSSR

K-10S (Izdělije 352) je mohutná, dalekodosahová protilodní střela první generace. Její vývoj začal 3. února 1955 v OKB-155 (Moskva) a v přidruženém závodě OKB-155-2 v Dubně. Hlavními konstruktéry byli M. I. Gurevič a A. J. Bereznjak. Systém navedení vznikl v KB-1 pod vedením hlavního konstruktéra S. F. Matvejevského.

K-10S je určena k ničení velkých námořních cílů s výtlakem nad 8000 tun. Systém v sobě zahrnuje řízenou střelu K-10S, letoun Tu-16K-10 a systém navedení, opírající se o radar "Jen". Anténa pro vyhledání a zaměření cíle je instalovaná v přídi stroje Tu-16, pod kabinou je anténa navádění střely a v pumovnici je hermetická kabina operátora systému "Jen" a závěsník pro jednu polozapuštěnou střelu K-10S. První zkušební Tu-16K-10 byl zhotoven v roce 1958, v následujícím roce byla spuštěna jeho sériová výroba.

Střela má středoplošná křídla a vodorovný stabilizátor se šípovitostí 55°. Pro snadnější přepravu se konce křídel mohou sklopit nahoru. Svislý stabilizátor tvoří kýl ze dvou spojených elektronových odlitků a samotná řídící ploška, také z elektronu. Svislý stabilizátor je v pumovnici sklopený a vyklápí se až po opuštění letounu. "Doutníkový" trup kruhového průřezu má ve své přední části rozměrnou naváděcí hlavici, která je od okolí hermeticky a tepelně izolovaná. Ve střední části je bojová hlavice. Pro základní střelu K-10S je k dispozici trhavě-kumulativní hlavice FK-10 a FK-1M (určená k proražení podvodní části trupu lodí). V zadní části střely je nádrž leteckého petroleje. Pohon obstarává proudový motor M-9FK, což je modifikovaná verze motoru RD-9B.

Střela je vypouštěna z výšky 5 - 11 km, samotný let probíhá ve výšce 0,5 - 8 km. Navedení je podle povelů, které střele prostřednictvím radiového spojení předává operátor systému "Jen". 15 - 20 km od cíle je navedení přepnuto na aktivní radarovou samonaváděcí hlavici střely. První vypuštění K-10S se zjednodušeným naváděcím systému proběhlo 28. května 1958 na polygonu ve Vladimirovce, do výzbroje byl komplex přijat v roce 1960. První sériová střela byla vypuštěna v červnu 1960 na polygonu č.77 u přístavu Ševčjenko v Kaspickém moři. Postřelován byl tanker Čkalov. Během zkoušek bylo vypuštěno celkem pět střel z výšek 10 - 10,5 km na vzdálenost 170 - 175 km. Čtyři z nich byly úspěšné. V letech 1960 - 1962 se komplex K-10 dostal do výzbroje sedmi sovětských leteckých pluků. V roce 1960 bylo provedeno 79 cvičných vypuštění, v roce 1961 jich bylo 126 a v roce 1962 potom 149. 22. srpna 1962 byla během cvičení Škval z letounu Tu-16K-10 vypuštěna raketa K-10S s jadernou hlavicí, která byla odpálena nad Novou Zemí.

2. července 1958 vyšlo ustanovení ministerstva obrany, které jako nový nosič střel K-10S požadovalo bombardér Tu-95K. Ten měl nést čtyři střely, ale vzhledem k výraznému zhoršení letových výkonů tak "přeplněného" letounu byl projekt zrušen. 

V letech 1960 - 1966 vzniklo několik dalších variant střely K-10S: K-10P (protiradarová), K-10M (jaderná), K-10SN a K-10SD. Minimální výška vypuštění nových raket byla snížena z původních 5000 metrů na 1500 a poté na 600 metrů. Výroba K-10 byla ukončena v polovině 60. let. Střely měly na rušení méně citlivou naváděcí hlavici, která umožnila o několik desítek kilometrů prodloužit dolet. Na základě K-10 vznikl klamný cíl K-10PP, který byl úspěšně odzkoušen v květnu 1981. Z výzbroje byly střely K-10 vyřazeny v polovině 80. let.

 

Jedna střela K-10S pod trupem raketového nosiče Tu-16K-10 "Badger-C"

Some sources of information and images:

• http://sun00781.dn.net/nuke/guide/russia/bomber/as-19.htm
• http://www.index.ne.jp/
• http://www.airwar.ru

Last update: 16.8.2002