O webu Bannery a partneři Letecké motory Popisy motorů Teorie a další články Slovník pojmů Časté otázky Srovnání motorů Převaděč jednotek Zajímavé odkazy Literatura Expozice For English readers Ruská letecká výzbroj Popis zbraní Články Pilot Súčka Technik u dopravky Jindřichův Hradec Letecké simulátory Jesenicko 2.0 ZK VFR Objects FSbox - crashboxy Přehled scenérií ČR Poznatky z tvorby Časté problémy s FS Lock On - tutorial Ka-50 Black Shark Ostatní Cyklovýlety Akce & fotky Kalendář akcí Mapa leteckým muzeí Letecké dny v ČR/SR Letecké dny a akce Aviatická pouť 2010 Aviatická pouť 2012 CIAF 2000 CIAF 2002 CIAF 2003 CIAF 2004 CIAF 2005 CIAF 2006 CIAF 2007 IFD 2008 Přerov 2005 Přerov 2006 Flying Rhino 2005 Flying Rhino 2007 Flying Rhino 2008 Flying Rhino 2009 Ramstein Rover 2012 Náměšť, Hradec 95/6 Náměšť 1995 a 1996 Náměšť 2006 Mošnov 1989 Den NATO 2006 Den NATO 2007 Dny NATO 2008 Dny NATO 2012 Čáslav 2007 Sliač 1964 Sliač 2003 Sliač 2005 Národné let. dni 2007 Malacky 2009 CSIAF 1992 Le Bourget 2007 RIAT 2009 TLP 2008 Duxford 2008 Kecskemét 2008 Kecskemét 2010 Airpower 2009 NTM 2009 Radom 2013 Cihelna 2006 Cihelna 2007 Cihelna 2010 Cihelna 2012 Den Pásovce 2009 Den Pásovec 2010 Kbely Bílý Potok Olomouc Neředín Králíky, tvrz Bouda Lešany Vyškov AirPark Zruč TM Brno Krakow 2013 Muz. Orla Bialego Świdnica Košice SPSL 2008 Messerschmitt Stif. Schleißheim Cottbus Gatow Peenemünde Sinsheim Gatčina NASM Castle Air Museum Hill Aerospace Museum Pacific Air Museum USS Hornet Planes of Fame Cradle of Aviation Kennedy Space Center Midland Museum of Flight USS Interpid Hendon De Havilland Museum Le Bourget Museum Linköping Aeroseum Ängelholm Moskva Siem Reap Bukurešť War Remnants Museum Rimini Caproni Automoto Autosalon 2005 AUTOTEC 2008 Ecce Homo 2005 Ecce Homo 2006 Ecce Homo 2007 Ecce Homo 2008 Ecce Homo 2009 FMX Brno 2010 Fotky z letů Let nad Jeseníky I Let nad Jeseníky II Let v Piper L4J Praha - Chania 2007 Ostatní Priessnitzův pohár 07 Delfín OK-ATS JAS-39 Gripen Panorama Medlánky 24.2.2008 Depozit TM Brno Dargen Ignis Brunensis 2008 aukce Mariánské Láz. California agric. mus. Petroleum museum Možnosti webu

Switch to English Přidat k oblíbeným Verze pro tisk
Spřátelené weby
L-39 Výcvikový systém ATM Online www.airbase.cz www.militarybox.cz Československá PVO další odkazy

Ch-66 (AS-7 Kerry)
Ch-23 (AS-7 Kerry)

Zvezda, SSSR

Ch-66+23_nakres.gif (16468 bytes)

V dubnu 1965, když začaly práce na stíhacím letounu MiG-23, obdržela speciální konstrukční kancelář Vympel OKB-134 objednávku na vývoj taktické naváděné rakety vzduch-zem Ch-23. Hlavní zásluhu na spuštění vývoje mělo získání informací o vysoce efektivní americké raketě stejné kategorie, ale o několik roků starší, AGM-12 Bullpup.

ch-23.jpg (27521 bytes)
Ch-23

Před ruskými inženýry stál nový problém. Rusové totiž nikdy předtím nevyvinuli taktickou raketu a neměli takové zkušenosti s naváděcími systémy jako jejich protějšek USA. Tento problém ještě zkomplikoval požadavek letectva, aby se střela dala podvěsit pod již existující letouny, tudíž musí být malá. Protože OKB-134 nedodržela termín dokončení prací na Ch-23, letectvo na začátku roku 1966 nakonec akceptovalo návrh malé konstrukční kanceláře Zvezda No. 455 z Kaliningradu u Moskvy, která již vyráběla rakety K-5, K-8 a další naváděné střely vzduch-vzduch. Podle tohoto návrhu měla být požadovaná střela vyvinuta z již existující komponentů střel vzduch-vzduch, OKB měla totiž zkušenosti s používáním protileteckých střel proti pozemním cílům. Na přelomu 50. a 60. let bylo provedeno několik testů s raketami K-51 (RS-2US), vypuštěných z MiGu-19PM. Hlavním výsledkem bylo zjištění nízké efektivnosti proti pozemním cílům z důvodu malé bojové hlavice.

ch-66.jpg (15867 bytes)
Ch-66

První sovětská taktická raketa vzduch-zem byla postavena v roce 1966, nazývala se proto Ch-66 (Izdělije 66). Klíčovým požadavkem byla možnost použití 100 kg hlavice (pro porovnání, K-5 měla 13 kg hlavici). Pro pohon Ch-66 se použil pohonný systém protiletecké K-8 s úpravami výtokové trysky. Tryska musela být rozdělena na dvě, protože naváděcí systém K-51, použitý u Ch-66, se nachází v zadní části trupu. Použití starého naváděcího systému spolu neslo mnoho nedostatků, ale také jednu velkou výhodu. Ch-66 mohla být nesena na letounech, dříve používajících rakety K-5 bez jakýchkoliv úprav letounu-nosiče (kromě nových závěsů). V září 1996, několik měsíců po zahájení sériové výroby, byla testována na MiGu-21PFM. Později, v roce 1968, byla oficiálně uznána jako standardní zbraň MiGu-21.

Ch-66 byla ale jen dočasným řešením, práce na Ch-23 tedy nebyly přerušeny ani po přenesení projektu z Vympelu do Zvezdy. Mnoho komponentů Ch-66 bylo použito na Ch-23, pouze ocasní část, nyní nesoucí radiopovelové navádění Delta-R1M, byla změněna. Navádění na cíl se děje ručně, takzvanou metodou tří bodů, kdy je cíl, odpálená raketa a letoun v jedné přímce. Raketa je pilotem dálkově řízena ve dvou rovinách a z neváděcí gondoly na letounu jsou vysílány řídící signály do přední polosféry, pod úhlem ±10°. Pilot letící raketu s výrazně hořící stopovkou sleduje zrakem. Tuhé palivo bylo nahrazeno novým, efektivnějším. Prvních deset experimentálních Ch-23 bylo testováno na začátku roku 1968, díky různým poruchám pokračovaly zkoušky až do konce roku 1969. Důvod poruch nebyl dlouhou dobu znám. Problém byl nalezen ve špatném umístění kouřové stopovky, která nepříznivě ovlivňovala anténu naváděcího systému. Tento problém byl vyřešen přesunutím generátoru kouře na ocasní prodloužení rakety.

Letadlová část aparatury Delta je instalována buď přímo na letadle (Delta N, Delta NM) nebo v kontejneru (Delta NG, Delta NG2). U letounů MiG-23MF/ML je stabilně zabudována část, nesoucí označení METKA, které se využívá pro navádění protiletadlových samonaváděcích raket R-60M: Zbylá část zařízení Delta (DNG-2) je nesena v gondole DNG, zavěšované na pravý trupový závěsník BD3-60-23F-1. Gondola je bez vybíječe statické elektřiny na jejím konci dlouhá 1990 mm, průměr válcové části je 325 mm, délka válcové části bez kuželových zakončení 700 mm, délka nosníku 1110 mm, výška nosníku 105 mm, celková hmotnost gondoly z duralového plechu 58 kg. Jednotlivé bloky zařízení DNG jsou dobře přístupné díky množství rozměrných a snadno demontovatelných krytů na její pravé straně. Přední díl kuželové, aerodynamicky tvarované části gondoly tvoří laminátový kryt naváděcí antény. Samotné rakety jsou zasunuty do kolejnicových odpalovacích zařízení APU-68UME na podkřídelních závěsnících BD-3-60-23KI.

Po ukončení testů na letounech MiG-23S a MiG-23B na podzim 1973 byla Ch-23 oficiálně zavedena do výzbroje, dostala konečné označení Ch-23M (Izdělije 681). Ch-23 může být nesena letouny MiG-23 (2 ks), MiG-27 (2 ks), Su-22 a Su-24 (4 ks).

 

TTD
Název Ch-66 Ch-23M
Délka 3,63 m 3,59 m
Průměr 0,275 m 0,275 m
Rozpětí 0,811 m 0,785 m
Hmotnost 278 kg 286 kg
Bojová hlavice 103 kg 111 kg
Pohon TPH TPH
Způsob navedení po paprsku letadlového radaru radiopovelové
Rychlost letu 2340 km/h 2900 km/h
Výška vypuštění   50 - 5000 m
Dolet 10 km 3 - 10 km

Některé zdroje použitých informací a obrázků:




Přístupů od 24. 4. 2002