Links
other links

Ch-22 (AS-4 Kitchen)

MiG (později Raduga), SSSR

Práce na okřídlené střele Ch-22 systému K-22 byly zahájeny na základě ustanovení ministerstva č. 426-201 ze dne 17. června 1952 ve výrobním závodě OKB-155 (MiG). První zkušební prototyp ŘS byl zhotoven v roce 1962 závodem č. 256 GKAT. Aparaturu hlavice samonavedení odzkoušeli na létající laboratoři Tu-16K-22.

Ch-22 má klasický letounový drak se středoplošným křídlem i stabilizátorem. Raketa byla navržena ve dvou variantách - jedna pro ničení radiolokačně kontrastních bodových cílů (např. osamocené lodě), druhá pro ničení cílů plošných (letadlové lodě se svými doprovodnými plavidly, konvoje, pozemní cíle apod.). V prvním případě má střela aktivní radiolokační samonaváděcí hlavici. Pro stabilizaci rakety kolem těžiště, zajištění správného programového letu a vykonání povelů naváděcí hlavice je v raketě zabudován elektronický autopilot APK-22A a hydraulický ovládací systém.

Ch-22 je vybavena dvoukomorovým vícerežimovým raketovým motorem R-201-300 (C5.33) na kapalné palivo. Po oddělení od letounu se motor spouští, raketa začne nabírat výšku (v závislosti na charakter trajektorie, který je raketě zadán před oddělením). Po dosažení zadané rychlosti přechází motor na letový (ekonomický) režim.

Při střelbě na bodový cíl sleduje aktivní radarová samonaváděcí hlavice cíl ve dvou rovinách a dává upřesňující údaje letovému automatu. Poté co úhel antény sledující cíl dosáhne nastavené hodnoty, vydá naváděcí soustava signál letovému automatu, který střelu uvede do klesání pod úhlem 30° (vzhledem ke hladině). Na úseku střemhlavého letu je neustále naváděcí aparaturou korigován směr i náklon. Konvenční hlavice N je iniciována při kontaktu s cílem, jaderná hlavice M povelem samonaváděcí soustavy v zadané výšce. Vzdálenost objevení cíle typu křižníku letounem-nosičem je do 340 km. Vzdálenost zaměření a sledování je ale 250 až 270 km.

Raketa Ch-22 se ukázala efektivním protilodním prostředkem i bez použití jaderné hlavice. Zkoušky ukázaly, že v případě postřelování námořního cíle dochází ke značnému poškození paluby lodě a může dojít k jejímu úplnému zneschopnění (to platí i proti letadlovým lodím a křižníkům) i při použití tříštivo-kumulativní hlavice. Při dopadu rychlostí 800 m/s vytvoří díru o průměru přes 5 metrů a kumulativní proud se propálí 12 metrů do cíle. Při výbuch je osa kumulativního proudy vzhledem k ose střely skloněna směrem dolů pro dosažení "hlubšího" účinku. Hmotnost tříštivo-kumulativní bojové hlavice (verze N) je okolo 900 kg z čehož na samotnou nálož připadá 600 kg. Takové množství úplně stačí na zničení části továrny nebo železničního/silničního mostu.

Při střelbě na plošný cíl letoun-nosič za letu určí jeho polohu cíle s pomocí palubního radiolokátoru nebo jiných navigačních prostředků. Inerciální naváděcí systém se skládá z autonomního počítače dráhy (PSI), založeného na dopplerovských a gyroskopických senzorech a časového počítadla, kurz se během letu mění jen na povel operátora. V zadané vzdálenosti uvede autopilot střelu do klesání na cíl pod úhlem 30°. Iniciace jaderné hlavice M se provádí v zadané výšce, případně nárazem na přehradu. Střední kruhová odchylka při střelbě na plošný cíl je 5 km.

Dolet protizemní Ch-22 v závislosti na výšce a rychlosti letu při vypuštění
Rychlost (km/h)	950	1400	1720
Výška (km)	10	12	14
Vzdálenost (km)	400	500	550

Prvním typem s raketami Ch-22 byl bombardér Tu-22K s jednou střelou polozapuštěnou do spodní části trupu. Letové zkoušky byly zahájeny 1. července 1961 na dvou Tu-22K (č. 24 a č. 25), trvaly až do roku 1967.

Práce na Ch-22 byla přenesena do MKB Raduga (firma byla založena v polovině 60. let na základě OKB-155-1). V roce 1975 se dalším nositelem ŘS Ch-22 stal Tu-95K-22, nesoucí jednu polozapuštěnou střelu pod trupem nebo dvě pod křídly. A konečně ve druhé polovině 70. let se tyto střely staly součástí výzbroje nadzvukových letounů Tu-22M2 a Tu-22M3. Ty mohou teoreticky nést až 3 rakety (jednu zapuštěnou v trupu a dvě pod křídly), prakticky se ovšem nosila pouze jedna nebo dvě, protože použití tří kusů by negativně projevilo na výkonu, doletu a efektivitě letounu.

Raketa Ch-22 nebyla oblíbená u pozemního personálu. pracujícího s jejím vysoce toxickým okysličovadlem. Páry okysličovadla byly natolik jedovaté, že technici museli být při podvěšování rakety oblečení do speciálního obleku (OZK) a museli mít plynovou masku.

Křídlatá střela Ch-22 se dlouho nacházela ve výrobě a měla řadu modifikací.

"Bodová" varianta:  

• Ch-22PG - ve výzbroji od roku 1968

• Ch-22MA - přijata do výzbroje v r. 1974, rychlost letu zvýšena na 4000 km/h
• Ch-22P - přijata v r. 1976, má pasivní radarový systém samonavedení. V této variantě byla poněkud snížena síla bojové hlavice
• Ch-22MP - přijata v r. 1974, pasivní radarový systém navedení, rychlost zvýšena na 4000 km/h, označení NATO je AS-4c

"Plošná" varianta:  

• Ch-22PSI - přijata v r. 1971

• Ch-22M - přijata v r. 1976, rychlost letu zvýšena na 4000 km/h
• Ch-22NM - přijata v r. 1976, navedení inerciální s korekturou podle snímaného terénu (TERCOM) s přesností několika metrů

V 70. letech prošla experimentálními testy raketa Ch-22B ("plošná" varianta), vedená po polobalistické trajektorii. Ch-22B dosáhla maximální rychlosti M=6 a výšky 70 km, do výzbroje však přijata nebyla. Sovětské vedení považovalo letouny Tu-95K-22 a Tu-22M3 s raketou Ch-22 za nejefektivnější zbraně boje proti letadlovým lodím. Proto se sovětské těžké letouny systematicky  přibližovaly k americkým letadlovým lodím a analyzovaly činnost jejich radiotechnických obranných prostředků. Výsledky byly ohromující: lodě se na obrazovkách radarů ztrácely v "oblacích" klamných cílů a nebylo možné stanovit přesnou polohu letadlové lodě. Proto byla rozpracována varianta útoku, kdy se prvně vypustí osm raket Ch-22 s jadernými hlavicemi ne proti konkrétním cílům, ale do oblasti pravděpodobného výskytu svazu lodí. Počítalo se, že se tím podstatně sníží činnost rušících prostředků a vytvoří se podmínky pro odpálení druhé, konvenční vlny střel Ch-22, které už dokáží najít a zničit zbývající nepoškozené cíle.

V polovině 90. let posloužila Ch-22 jako hypersonická létající laboratoř pod označením Raduga D2. Ch-22 bude brzy nahrazena novou raketou Ch-32, poháněnou náporovým motorem a znovu vyvinutou v kanceláři Raduga.

  

Typ	Ch-22PG		Ch-22PSI
Typ bojové hlavice	M	N	M
Délka	11300 mm
Průměr	920 mm (940 mm ?)
Rozpětí	3350 mm (3000 mm ?)
Hmotnost	5635 kg	5675 kg	5770 kg
Bojová hlavice	jaderná (350 Kt)	tříštivo-kumulativní (600 kg nálože)	jaderná (350 Kt)
Hmotnost bojové hlavice	900 kg
Hmotnost paliva	3000 kg
Pohon	Raketový motor R-201-300 (C5.33) na kapalné palivo
Tah motoru - startovní	83 kN
- letový	5,9 kN
Způsob navedení	aktivní radarové		inerciální
Dolet	270 km		400 - 550 km
Let - rychlost	3000 - 3600 km/h (4000 km/h u verzí Ch-22MA, MP a M)
- výška	24000 m

 

Some sources of information and images:

• http://sergib.agava.ru/russia/mikoyan/kh/22/kh22.htm
• http://www.fas.org/nuke/guide/russia/bomber/as-4.htm
• http://www.index.ne.jp

Last update: 13.8.2002