![]() |
První velkosériově vyráběný proudový (turbínový) motor na světěJumo 004Junkers Motorenbau (Jumo), NěmeckoVývoj prvního sériově vyráběného proudového motoru začal nebo spíše navázal na Magdeburgské experimenty koncem 30. let v koncernu Junkers Flugzeug - und Motorenwerke AG v Dessau, šéfem vývoje byl ing. Anselm Franz. Ten použil množství již existujících komponentů - osmistupňový osový kompresor firmy AVA Gottingen, turbínové lopatky vyvinuté firmou AEG, ... Po vyvíjeném motoru Jumo T1 (zkrácené vojenským označením Jumo 004, kompletní potom Jumo 109-004) požadovalo RLM (říšské ministerstvo letectví) statický tah nejméně 700 kg. První exemplář T1 se na zkušebním standu poprvé rozběhl 11. 10. 1940. V lednu 1941 dával při otáčkách 9000/min tah 430 kg. Proti původní pokusné jednotce RTO z roku 1938 byl technologicky zjednodušen, získané zkušenosti s vnitřní aerodynamikou a nové termodynamické poznatky umožnily snížení počtu stupňů kompresoru na osm a turbíny na jeden. Prstencovou spalovací komoru (v níž se nedařilo udržet stabilizované hoření) nahradilo šest trubicovitých přímoproudých komor s plamenci. Kompresor však trpěl vibracemi, způsobenými statory. Max Bentele, specialista na lopatkové vibrace, byl požádán, aby pomohl vyřešit tento problém, což se také podařilo. Postupně se dařilo zdokonalovat také horké části motoru, distribuci paliva (byl jím zpočátku letecký benzín) a stabilizaci plamene. V srpnu 1941 se podařilo vyvinout tah 600 kg. S pátým exemplářem Jumo 004A byl v prosinci 1941 předveden desetihodinový chod na tahu 1000 kg (9,81 kN), což převyšovalo požadavky. V létě 1942, na základě výborných letových výsledků, RLM objednalo osmdesátikusovou sérii jednotek Jumo 004A pro instalaci do připravovaných prototypů letadel (Me262 a Ar234). Sériové motory 004A byly dále upraveny - zvýšení životnosti bylo dosaženo za cenu mírného snížení otáček a tahu na 850 kg (8,33 kN) při otáčkách 8700/min. V této verzi jednotka s tahem 850 kg vykazovala hmotnost 830 kg a tedy poměr tahu ke hmotnosti byl mírně nad 1:1 (dnes je tento poměr přibližně 8:1) Protože jednotka Jumo 004A-0 (celým označením Jumo 109-004A-015) představovala stále jen experimentální podobu s využíváním náročných technologií i exotických materiálů (slitiny kobaltu, niklu, molybdenu v horkých částech) a pro masovou výrobu se nehodila, přistoupili konstruktéři k jejímu maximálnímu zjednodušení s tím, že RLM počítalo s životností 10-25 letových hodin (naproti tomu původní prototypové Jumo 004A mělo životnost velmi solidní - 200 až 250 hodin provozu). Pozdější válečná praxe potvrdila, že celé bojové letadlo statisticky vyšší hodnotu životnosti nevykazuje. Přišla tak řada na připravovaný velkosériový Jumo 004B (T2). Verze a odvozeniny:
Jumo 004A (T1) - experimentální
prototyp
Messerschmitt Bf 110 -
tento letoun byl použit pro první letové zkoušky motoru.
Letoun, ještě vybavený pomocným vrtulovým motorem, vzlétl s
Jumem ke konci roku 1941, zatímco let jen s proudovými motory
proběhl 15. 3. 1942. Messerschmitt Me 262 -
první Me262V1 vzlétl 18. 4. 1941 s vrtulovým motorem Jumo 210G,
prototypy V1 a V2 byly později vybaveny proudovými BMW003. Me
262V3 už měl motory Jumo 004A-0, se kterými poprvé vzlétl 18.
července 1942 (let trval 12 minut, rychlost nepřesáhla 720
km/h). Prototypy V4 až V6 měly stejný motor. (2 motory na každém
letounu) Jumo 004B (T2)
- velkosériově vyráběná verze. První sériové motory
Jumo 004B-1 až B-3 byly zhotoveny na začátku roku 1942 a
podrobeny intenzivnímu testovacímu programu během následujícího
roku. Po provedení stohodinových zkoušek na několika
motorech byl stanoven interval mezi generálními opravami na
50 hodin. Juma 004B se od první verze lišily například upraveným vstupem
vzduchu do kompresoru, vylepšenými lopatkami kompresorových
statorů, oddělenými disky jednotlivých stupňů kompresoru,
upraveným vstupem plynů na turbínu a o 100 kg menší
hmotností. Všechny horké části včetně spalovacího
prostoru byly nově vyráběny z měkké oceli SAE 1010 s
ochranným antikorozním hliníkovým nátěrem.
Během
léta 1943 se vyskytlo několik poruch na turbínových lopatkách
šesté objednané série. RLM s rostoucím odporem vůči projektu svolalo na prosinec
1943 konferenci. Zúčastnil se jí i Max Bentle, který za
"viníka" označil šest spalovacích komor a tři
"sloupky" za turbínou. Indukované síly při vysokých
otáčkách se projevují právě na turbínových lopatkách
poškozených motorů v podobě rezonanční frekvence. Zajímavostí
je způsob, jakým byla rezonanční frekvence zjištěna -
Franz požádal profesionálního hudebníka, aby na lopatky
"zahrál" violovým smyčcem a hudebním sluchem
frekvenci odhalil. U
motoru 004A se tento problém nevyskytoval, protože rezonanční
frekvence by se projevila až při otáčkách vyšších, než
na kterých mohl motor běžet. U 004B se hranice snížila,
protože otáčky a teplota byly mírně větší než u verze
A. Problém se podařilo vyřešit zvýšením přirozené
rezonanční frekvence lopatek jejich zůžením, zkrácením
o 1 mm a snížením otáček z 9000 na 8700/min.
V
roce 1936, kdy začaly práce na proudových motorech , byla k
dispozice vysokoteplotní Kruppova ocel P-193. Materiál,
obsahující nikl, chrom a titan, získával tepelnou odolnost
kalením. Franz používal vylepšený P-193,
nazvaný Tindur. První turbínové lopatky motorů 004A byly
plné. V roce 1944 Junkers zkvalitnil proces lisování a
tvarování lopatek. Pokusy o výrobu dutých lopatek ze dvou
tindurových částí, složených a svařených dohromady
ztroskotaly - Tindur se nedal svařovat. Místo toho byl použit
proces hlubokotažného lisování, který se dokonce ukázal
rychlejším, než výroba lopatek plných. Jako náhradu za
Tindur s 30% niklu vyvinul Krupp slitinu nazvanou Cromadur,
která už byla lehce svařitelná. Spolehlivé cromadurové
duté lopatky nahradily tindurovou lisovací technologii, použity
však byly až u motorů Jumo 004B-4
Od léta 1943 do dubna
1945 bylo vyrobeno přes 14000 motorů B (nejrozšířenější
pohonná jednotka tohoto typu za druhé světové války)
Montovaly se do sériových Me262A
a B různých subverzí a do sériových Ar234A a B (dodávky
pro letectvo začaly až na podzim roku 1944). Němečtí letečtí výrobci projektovali další
typy s motory Jumo 004B (či dalšími verzemi), ale žádný
se již nerealizoval v plném měřítku. Motory Jumo 004B se za války vyráběly
jak v závodech Junkers Flugzeugwerke (Leipzig) a
Opelwerke (Russelsheim), tak později
rozptýlenými (i podzemními) továrnami a výroba byla částečně
přenesena i do Protektorátu. (V Junkersu bylo vyrobeno 7916
kusů motorů 004B) Po válce byl tento motor testován všemi
velmocemi - Sovětským Svazem, USA, Francií a Velkou Británií.
Arado
Ar 234B - základní prototyp Ar234V1 vzlétl poprvé v červnu
1943. Všechny prototypy kromě V6 a V8 (nesoucí motory BMW 003A)
byly vybaveny motory Jumo 004B-1. Celkem bylo vyrobeno 210 letadel
Ar 234B s motory 004B-1.
Messerschmitt
Me 262 - v Me 262 byly motory Jumo 004B-0 použity až u prototypů
V7 až V12 (první vzlet v létě 1943). Sériové letouny Me 262A0, A1 a B1 měly motory Jumo
004B-1, u bombardovacího Me 262A2 a nočního Me262B2 pracovaly
Juma 004B-3. Letouny Me 262C1 je měly mít také, ale novější
C2 už měly mít jiné typy - BMW 003R. Celkem bylo postaveno
1433 těchto letounů, většina s motory Jumo 004 (jak 004A, tak
i 004B).
Junkers
Ju 287 - experimentální proudový bombardér Ju 287V1 byl
vybaven čtyřmi motory Jumo 004B-1. Do konce druhé světové války
vznikl pouze jediný létající prototyp, druhý zůstal v
konstrukčních dílnách. První vzlet se uskutečnil 16. srpna
1944.
Horten
Ho IX - toto létající křidlo bylo navrhnuto pro dva motory
Jumo 004B. Prototyp vzlétl v březnu 1944. Druhý prototyp se zřítil
v únoru 1945 po selhání turbíny.
Horten
Ho 229 - křídlo, navazující na Ho IX, vzlétlo s párem motorů
Jumo 004B-1 v létě 1944. Sériová výroba se měla
rozjet pod označením Go 229 u firmy Gotha.
Gotha
Go 229 - výroba stíhacího dvoumotorového křídla Go 229 začala na samém konci války, v květnu
1945. Projekt byl později přesunut do USA.
Heinkel
He 280 - tento stíhač byl navrhnut pro motory Jumo 004 a BMW.
"Juma" létaly na prototypech He 280V2 (byly postaveny tři
až čtyří letouny - zdroje se rozcházejí). Sériové He 280B
měly používat Juma, ale program nového letounu byl zastaven ve
prospěch pokročilejšího Me 262.
Messerschmitt
Me 109TL - návrh na úpravu "mezka" Me 109 tak, aby
mohl používat dva motory Jumo 004B. Od tohoto projektu bylo
ustoupeno díky nutnosti provedení radikálních změn draku
letounu
Blohm
& Voss BV P.188 - čtyřmotorový proudový bombardér, jehož
vývoj byl zastaven před koncem druhé světové války. (není
jisté o jakou verzi motoru se mělo přesně jednat)
Messerschmitt
P.1011 - další proudový stroj, který nevzlétl. Byl to pokusný
letoun s proměnlivým šípem křídla, který po válce získaly
Spojené Státy.
Henschel
Hs 132B - malý proudový střemhlavý bombardér. Letoun s
motorem umístěným nad trupem měl vzlétnout v červnu 1945, k
tomu ale nedošlo. Po válce zůstal pouze jediný téměř
kompletní prototyp a asi pět dalších rozpracovaných draků.
Letounů se později zmocnil Sovětský svaz, ale není jisté,
jestli ve vývoji pokračovali.
Focke-Wulf
Ta 183 - jednomotorový netradičně řešený stíhač. V březnu
1945 bylo objednáno 16 prototypů, kde první tři měly mít
Juma 004B. Když v dubnu 1945 spojenci obsadili výrobní závody,
nebyl postaven jediný kus nového "focke-wulfa".
Sud-Ouest
S.O. 6000 Triton - toto je vůbec první francouzské proudové
letadlo, které s (po válce) ukořistěnými motory Jumo 004B vzlétlo
11. listopadu 1946
Arsenal
VG.70 - další poválečné francouzské proudové letadlo s
motory Jumo 004B.
Jumo 004C - zlepšené vstřikování paliva, přídavné spalování a vyšší tah. Motor byl jen
navrhnut, nebyl postaven
Jumo 004D - dvoustupňové vstřikování
paliva a nová (plynulejší) regulace chodu šetřící
motor. Prototyp byl zkonstruován i otestován, ale sériová
výroba začala až krátce před koncem války.
Jumo 004E - toto byly motory
Jumo 004D s kratší výstupní tryskou s dvojitým opláštěním.
Motor vznikl pro dosažení lepších výkonů ve výšce.
Koncem druhé světové války se uskutečnilo několik testů,
ale sériová výroba, plánovaná na léto 1945, se už
neuskutečnila.
Jumo 004H - další verze, která uplatňovala mnoho
charakteristik dalšího vyvíjeného motoru Jumo 0012 - např.
12-stupňový kompresor a 2-stupňovou turbínu. 004H zůstal
jen na papíře.
RD-10
- Kolesovem, Tumaňským a dalšími konstruktéry
upravený motor Jumo 004B, ukořistěný společně s
dokumentací v Dessau Sovětským svazem po
skončení druhé světové války. Používaly se na stíhacích
letounech Jak-15
a Jak-17,
na prototypu Jaku-19, v pokusných La-150, -152, -156 a
-160 a na typu Su-9
M-04
- toto je označení pro české motory Jumo 004B vyráběné
v ČKD Praha pro letouny Avia S-92 a CS-92 (stíhací a
cvičná varianta „českých“ Me262)
Me 262A-1a Ar
234B-2 Ju 287 V1
Hs 132B P. 1011
He 280 Ho 229 Ta 183
S.O.6000 Jak-15 Jak-17 La-150 Su-9
S-92
Konstrukce motoru Jumo 004B-4: Vstup vzduchu je kruhový o vnitřním
průměru 51 cm. Má v sobě zabudovány dvě prstencové
palivové nádrže. Horní 2,8 litrová dodává palivo pro
dvouválcový, dvoudobý, horizontálně uložený startovací
motor Riedel. Ten měl při otáčkách 6000/min výkon 10 koní
a spouštěl se buď vlastním elektrickým startérem nebo
startovacím lankem ve špičce vstupního kužele. Spodní 14,2
litrová nádrž dodává krátkodobě palivo do spalovacích
komor při spouštění motoru. Kompresor je osmistupňový, osový
(axiální) s konstantním vnějším průměrem. Rotační část
tvoří osm hliníkových disků, dohromady spojených dvanácti
šrouby, správná poloha byla jištěna čepy. První dva stupně mají
po 27 lisovaných hliníkových lopatkách, každý další má
potom po 28 lopatkách. Všechny lopatky měly opracované kořenové
části, které zapadaly do pyramidových slotů rotorových
disků. Kompresor je uložen ve dvou ložiskách. Před předním
trojnásobným kuličkovým ložiskem byly na ocelové hřídeli
(spojené s prvním diskem) převody napojeny agregáty (čerpadla
paliva a oleje, generátory, startér apod.). Zadní ložisko
bylo kuličkové, na poslední disk kompresoru byla ocelovou hřídelí
napojena turbína. Těleso kompresoru se statory
tvořily odlitky z hliníkové slitiny v podobě sešroubovaných
polovin. Operační účinnost kompresoru je 72 až 75%, maximální
82%. Turbína
(jednostupňová) byla uložena ve dvou ložiskách s nuceným
mazáním. Vlastní turbínové kolo bylo ocelové, lopatky
(61) se stromečkovým uchycením (opracovanými kořeny
zapadají do disku) byly duté, vyráběné skládáním a svařováním
dvou cromadurových částí. Turbína, zhotovená ve spolupráci
s firmou AEG, využívá 20% energie proudu plynů, což je
kompromis mezi AEG, které chtělo méně a Junkersem, který
chtěl více (počítal s tím, že ztracená energie by byla
nahrazena přídavným spalováním). Regulační
jehla (německy přezdívaná "cibule") v trysce
je zajímavostí tohoto motoru. Jejím pohybem vpřed či vzad
se dosahovalo optimálního průřezu trysky (a tahu) v závislosti
na nadmořské výšce. Pohyb zajiš»oval servomotor. Chladící systém je velmi důležitou
součástí tohoto motoru. Chladící vzduch je odebírán
mezi čtvrtým a pátým stupněm kompresoru a vede mezi
dvojité opláštění spalovacího prostoru. Většina
vzduchu dále proudí přes jeden sloupek výstupního kužele
do něj samotného, poté je přes malé díry odveden do turbínového
disku, kde přes štěrbiny na koncích dutých lopatek odchází
ven z motoru.
Základní data různých verzí motorů Jumo 004 ¨ ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]()
Další snímky jsou k nalezení na těchto adresách: http://www.algonet.se/~molrog/Luftwaffe/Engines/Jumo.htm http://members2.clubphoto.com/michael224040/20176/guest.phtml http://www.der-werftverein.de/akr/triebwerke/jumo004.htm Komentáře k této stránce
2022-10-27 11:59:18
Yumi
Hello, It is a wonderful information and also get good knowledge and ideas from this article.The author is giving good thoughts and suggestions to each and every readers through this article. Looking forward to another article. Just visit our website too.
제이나인 카지노사이트 https://www.j9.com/
Není možné vkládat odkazy začínající http://, použijte h**p://.
Všechny položky formuláře jsou povinné. Nevhodné příspěvky budou bez varování mazány. Poslední aktualizace: 14.3.2002; 17.3.2008 Pokud máte připomínky, nebo narazíte na chybu, prosím napište Zpět na homepage www.leteckemotory.cz |