LOCK ON

Modern Air Combat

Základy o létání, boji, přístrojích a zbraních
Hlavní strana

Tento návod už v některých oblastech (přístroje, ..) nebudu dále rozšiřovat, protože podrobné návody se už objevují i jinde a dublování práce by bylo zbytečné. Nevylučuji, že podle chuti něco nenapíšu, ale třeba nějaké podrobné povídání o radarových režimech F-15 nečekejte. Návod jsem začal psát pro LockOn v1.00, takže některé věci už možná nebudou aktuální. 

Odkazy: Taktika vzdušného boje, obrana, manévry
               České stránky věnované LockOnu - http://www.airspace.cz/lockon

1. Seznámení s technikou
2. Ovládání letounu
3. Základ o přístrojích v kabině (Ruské stroje)
4. Elektronika (Ruské stroje) - Režimy, HUD, Zaměřovač Su-25, RWR
5. Zbraňový systém (Ruské stroje)
6. Postupy u východních strojů
7. Západní stroje
8. F-15C
9. A-10
10. Zbraňový systém (západ)
11. Něco málo taktiky

1. část - Seznámení s technikou

Znalost vlastní techniky a techniky protivníka je polovinou úspěchu mise. Proto doporučuji obeznámit se alespoň stručně s technickými parametry veškeré techniky co se na bojišti může objevit, jde hlavně o letadla, leteckou výzbroj a prostředky protivzdušné obrany (AAA, SAM, radary).

Pokud má člověk přehled o protivníkově vybavení, má i velikou taktickou výhodu. Například pokud ví, že MiG-25 běžně neutočí zatáčku s více než 4g, ale oproti tomu dokáže letět velice rychle, použije na něj střelu s nižší manévrovací schopností, ale s delším doletem a vyšší rychlostí - čili ne R-73, ale R-27.

Důležitými informacemi, které je vhodné znát jsou:

U letadel:

• primární určení letounu - bitevní letoun jako A-10 bude těžko vyhledávat vzdušné souboje a bude se držet plánu, aby zničil nepřátelské tanky. Bránit se bude až v maximálním ohrožení (střelami AIM-9). Stroj F-15 na bombardovací misi bude schopen zaútočit i na vzdušný cíl - výkonný radar, protiletecké střely a manévrovací schopnosti mu to dovolují.

• maximální rychlost - maximální rychlost je velice důležitý parametr v boji. Určuje jak rychle se letoun dostane k cíli, ale taky jestli má možnost uniknout řízené střele nebo je lepší se střele vyhnout manévrováním. Např. pokud F-16 ze vzdálenosti 5 km v malé výšce vypálí AIM-120 AMRAAM, tak otočením vlastního letounu od nepřátelského a rychlý únik nadzvukovou rychlostí umožní střele uniknout. To je třeba možné s Su-27, která u země udělá něco přes 1300 km/h, s letounem A-10 by to bylo prakticky zbytečné, protože vytáhne jen nějakých 850 km/h. Dobré je vědět, že u země dokáží nadzvukové stroje udělat jen kolem 1,2 rychlosti zvuku (Mach=1,2), ve výšce mohou letět t kolem M=2,5.

• manévrovací schopnosti - tím je vše řečeno. Max. povolené přetížení určuje jak může letoun manévrovat (rychlost utočení zatáčky o 360°, apod.). To je třeba případ toho MiGu-25, který utočí maximálně tak +4g, naopak F-16, MiG-29 a všechny podobné mají maximální povolené přetížení kolem +9g, což je opravdu hodně a člověk se pak ve vzdušném boji musí dost ohlížet. Taky naložený letoun manévruje o poznání hůře než letoun bez zbraní a s minimem paliva.

• praktický dostup a obvyklé letové hladiny - např praktický dostup Su-25 je kolem 10km, ale vzhledem, že je to bitevní letoun, tak nebude nikdy létat výše než pár kilometrů nad zemí. Naopak MiG-25 a MiG-31 je záchytný (MiG-25R průzkumný) stíhač, pro který nejsou problém výšky přes 20km.

• elektronické vybavení - letoun působící na bojišti, kde má nepřítel zapnuty elektronické rušiče je podstatně hůře zachytitelný. Také je dobré vědět, že letouny MiG-29 a Su-27 mají krom radaru i optické vyhledávání cíle, takže se mohou k mému letounu nepozorovaně přiblížit a zaútočit (zapnutým radarem by se prozradily).

• radar - u starších letounů nemají radary tak velký dosah a nejsou tak kvalitní. Vzdálenost nalezení cíle roste s jeho tzv. efektivní radarovou odrazovou plochou. Obecně platí čím větší a generačně starší letoun je, tím větší je vzdálenost, na kterou jej lze najít. Např. dosah radaru F-16 je na větší letoun kolem 80km, radar MiGu-31 dokáže stejný cíl detekovat na 200km.

• zbraně - je velice důležité vědět do jaké vzdálenosti může nepřítel ohrozit můj letoun a jakými zbraněmi. Například Su-25 může nést jen dvě střely R-60, které ovšem mají mizerný dosah - maximálně 1,5km u země, ve výšce maximálně do 10km. Zato MiG-31 nebo F-14 může nést střely s dosahem přes 150 km (ve velké výšce).

U protileteckých střel (platní i pro SAM):

• způsob navedení - existuje několik způsobů navedení - infračervené, radarové aktivní, radarové poloaktivní a ještě pár dalších nevýznamných. Infračerveně (tepelně) naváděné střely jsou typu vystřel-a-zapomeň, čili po vystřelení se může útočník okamžitě skrýt. Poloaktivně radarově naváděné střely vyžadují neustálou účast útočníka - ten obvykle musí po vystřelení letět směrem k cíli a střelu navádět. Aktivní radarově naváděné střely mají vlastní radar - v konečné fázi letu (několik kilometrů před cílem jsou už soběstačné a útočník se odpoutat z boje) 

• letová obálka - řízená protiletecká střela nemůže být střílena na konstantní vzdálenost - záleží na výšce a rychlostí sbližování cíle s útočníkem. Např střelu R-77 je možno ve velké výšce a při vstřícném letu útočníka a cíle střílet na vzdálenost 100km, nízko nad zemí a při nulové rychlosti sbližování je dosah jen kolem 10km.

• rychlost - pomalá střela nedožene unikající letoun. Např R-60 letí ve výšce něco přes M=2, nízko nad zemí snad odhadem kolem M=1,5. Té lze uniknout i podzvukovou rychlostí. Jiné kafe je to s AIM-54, která letí až kolem M=4,5 (pochopitelně velmi vysoko). 

• hmotnost hlavice - udává možnost na přežití po zásahu. Např. AIM-54 má 10x těší bojovou hlavici než R-60. Lehké střely nezpůsobí zničení letounu, ale ho jen poškodí, takže je ještě šance na přistání nebo katapultáž.

O ostatních druzích techniky někdy příště

 Seznam řiditelných letounů

Seznam neřiditelných letounů

2. část - Ovládání letounu

Letoun se ovládá kolem tří os:

• pitch - klopení - ovládáno výškovým kormidlem - joystick dopředu/dozadu

• roll -klonění - ovládáno křidélky - joystick vlevo/vpravo

• yaw - zatáčení - ovládáno směrovkou - pedály nebo otočná rukojeť joysticku

Všechny osy je během letu možno trimovat - nastavit jejich nulovou hodnotu. Toto člověk využije když má nerovnoměrné rozložení hmotnosti na křídlech - vytrimuje křidélka tak, aby se letoun nenakláněl na stranu. Důležité je trimovat výškové kormidlo. Při nízké rychlosti má letoun nižší vztlak a má tendenci padat - výškové kormidlo se vytrimuje tak, aby i bez držení joysticku letěl rovně (ve stejné výšce). Pokud je rychlost vysoká, musí se trimovat na opačnou stranu. Trim směrovky se použije při bočním větru, jinak by vítr zavál letoun mimo kurz :) Nejdůležitější je ale trim nahoru - dolů. Nutnost trimovat výškovku pocítíte velmi záhy a to už při prvním letu. Trimujte často a citlivě !!! Let ve formaci je pak příjemným požitkem, nikoliv noční můrou. Vytrimování je možné resetovat pomocí CTRL+T

Motor:

Motor má několik režimů a to většinou: stop - volnoběh - cestovní tah - maximální tah - přídavné spalování. Při manévrech s vysokým g letoun rychle ztrácí rychlost, čili je velmi vhodné použít přídavné spalování (forsáž). Pozor, motor má v některých režimech letu dost výrazný podíl na celkovém vztlaku letounu, takže je třeba velice nebezpečné stáhnout plynovou páku na minimum těsně před přistáním. 

Tah motoru se udává v kN nebo kg (1kg=9,80665N), konkrétní výkon se mění s rychlostí a výškou. U země a při nízké rychlosti je mají motory Su-27 maximální tah 2 x 8500 kg, s forsáží je to 2 x 12500 kg. Pro stíhací letouny je důležitým údajem poměr tahu ke hmotnosti. Pokud je poměr vyšší než 1, má letoun dostatek výkonu aby zrychloval nebo alespoň si udržoval rychlost i při vertikálním letu. Poměry tahu ke hmotnosti jsou při běžné výzbroji a při běžné zásobě paliva přibližně následující:

• MiG-29 ..... 1,1

• Su-25 ........ 0,6

• Su-27/33 ... 1,0

• F-15C ....... 1,0

• A-10 ..........0,5 

Čili nejlepší předpoklady pro vzdušný boj má MiG-29, naopak A-10 a Su-25 se nehodí pro manévrování ve vertikále - rychle ztrácí rychlost. Su-27/33 nese v LockOnu defaultně 10 tun paliva, což je pro většinu misí zbytečné a manévrovací schopnosti jsou špatné. Zajímavost: např. u MiGu-29 se dosahuje nejrychlejšího utočení zatáčky se zapnutím forsáže 2 sekundy po začátku točení.

Motor se spouští PageUp a vypíná PageDown.

Vztlakové klapky (flaps):

Čím menší je rychlost tím menší je vztlak křídla a pokud je rychlost velmi nízká, letoun padá. Vztlakové klapky umožňují snížit minimální rychlost o několik desítek km/h. Pozor, zasunutí klapek při letu nízkou rychlostí nízko nad zemí = havárie (pokud tedy stroj nemá dost výkonné motory, které by ho držely ve vzduchu). Vztlakové klapky se používají hlavně při startu (zasunují se asi 100 metrů nad zemí) a přistání a také při útoku na pozemní cíle. Pokud jsou klapky vytaženy, může letoun letět stejnou rychlostí, ale s menším úhlem náběru (až nulovým) - nos letounu není tak zvednutý, je dobře vidět na cílovou plochu, ... U některých strojů mají více poloh - normální a přistávací.

Brzdící štíty (airbrake):

Používají se při přistávacím manévru a dojezdu, ale taky ve vzdušném boji - často je potřeba rychle zbrzdit a sladit rychlost letounu s rychlostí protivníka.

Brzdící padák a hák (parachute, hook):

Padák vystřelit při dosednutí (mají ho Su-25, Su-27 a MiGy-29), brzdící záchytný hák vytáhnout společně s podvozkem při přistávání na letadlové lodi (Su-33), bez něj to letadlo na 50 metrech jaksi nezabrzdí.

Klouzavost:

Pokud nefungují motory, je možné doklouzat při dostatečné rychlosti a výšce do značné vzdálenosti. Letouny velikosti F-15 a MiG-29 mohou mít odhadem klouzavost 10-15, čili doletí 10-15 km daleko a přijdou o 1 km výšky. Je to bráno při nějaké optimální sestupové rychlosti - ta snad může být kolem 400km/h, ale přesně nevím

Rychlost:

Indikovaná rychlost (Indicated Air Speed - IAS) je rychlost, kterou vám ukazují přístroje v kabině. Je měřena pitot-statickou trubicí obvykle špici přídě. Tato rychlost neukazuje vaši skutečnou rychlost pohybu v prostrou, dokonce ani vždy neukazuje skutečnou rychlost pohybu vzhledem k okolnímu vzduchu. Jediným případem, kdy se rovná skutečné rychlosti je let na úrovni mořské hladiny a za bezvětří. Je určována podle náporu vzduchu (zjednodušeně řečeno) - závisí na rychlosti a hustotě vzduchu. Takže například pokud letíte skutečnou rychlostí 300km/h v malé výšce nebo letíte 800km/h ve výšce kolem 10km, stále vám bude IAS ukazovat 300km/h. Aerodynamické (manévrovací) vlastnosti letounu jsou při stejné IAS prakticky stejné (nezáleží na výšce) 

Skutečná rychlost (True Air Speed - TAS) je přesná rychlost pohybu v prostoru. Nezáleží na větru ani na výšce. Její měření není tak snadné - tuším, že by pro její měření byl potřeba radar. V bojových letounech není zobrazovaná.

Rychlost na zemi (Ground Speed) je rychlost pohybu letounu na průmětu jeho dráhy na zem. To znamená, že při vodorovném letu odpovídá TAS, při svislém letu je nulová. Tato rychlost je důležitá pro navigaci mezi waypointy. Není měřitelná (snad jen radarem + výpočtem parametrů letu). 

Násobky rychlosti zvuku (Mach speed). Rychlost zvuku je u země cca 1225 km/h, v 11km je kolem 1062km/h. Závisí na teplotě, dá se vypočítat ze vztahu 20*odmocnina(teplota v kelvinech). Násobky rychlosti zvuku jsou zobrazovány prakticky ve všech letounech a dávají dobrou představu o skutečné rychlosti.

Úhel náběru (Angle of Attack):

Úhel mezi vektorem letu a osou letounu. Při krkolomných manévrech dosahuje běžně 15-20°, občas až 40°. Při nízké rychlosti (kolem 300 km/h) je úhel náběru kolem 15° - letadlo je položené na vzduchu, při vysoké rychlosti je úhel jen pár stupňů.

Vývrtka a ztráta rychlosti (Spin, Stall):

Příčinou vývrtky je oddělení proudu vzduchu od horní plochy křídla a následná neúčinnost směrovky (nepletu-li se :). To vzniká při přetažení letounu do velkého úhlu náběru > letoun ztratí vztlak a padá. Z vývrtky se dá dostat automatickým systémem vybírání vývrtky (netestoval jsem), ale taky manuálně: tah motoru na maximum, potlačení řídící páky dopředu a "kopnutí" směrovky proti směru otáčení. Vybrání ploché vývrtky (letoun se točí kolem svislé osy a padá) je prakticky nemožné - katapultáž nutná dokud je ještě čas.

Manévrování:

Při manévrování je nutné sledovat především rychlost, úhel náběru a vůbec směr letu, protože když se člověk rozhlíží, občas zapomíná sledovat kam vůbec letí. Vhodná rychlost je důležitým faktorem boje - příliš vysoká rychlost neumožní manévrovat dostatečně rychle a poloměr zatáčky je příliš velký, malá rychlost naopak znamená velký úhel náběru, rychlou ztrátu rychlosti a často dochází k vývrtce. Optimální rychlost blízkého vzdušného boje je někde kolem M=0,7.

Manévr "Kobra":

Tolik oblíbený manévr na leteckých dnech má i své praktické využití, ikdyž jeho opodstatněné použití je vhodné jen v minimálním množství případů. Manévr se obvykle provádí při rychlosti kolem 400km/h v horizontálním letu a v dostatečné výšce. Při výrazně vyšších rychlostech se neprovede. Stiskem klávesy "K" a přitažením joysticku k sobě letoun zvedne příď až o 120°, přičemž letí stále rovně. Přitom dojde k výraznému zpomalení až pod 100km/h - je nutné zapnout forsáž pro bezpečné vybrání. V realitě se manévr provádí tak, že se vypne omezovač úhlu náběru a razantně se přitáhne páka a trvá kolem pěti sekund. Kobra, proveditelná na MiGu-29 a Su-27/33  má několik případů použití:

1. Tímto otočením přídě do zadní polosféry lze zaměřit a sestřelit letoun, letící za vámi s mírným převýšením. Musíte ovšem jednat rychle - během přibližně dvou sekund musíte letoun za vámi najít, zaměřit a odpálit střelu. Proto nezapomeňte před provedením manévru nastavit mód přilbového zaměřovače a zvolit střelu R-73, která jako jediná možná umí pracovat i v této situaci.

2. Náhlým zpomalením je možné překvapit letoun, co vás stíhá. Ten vás přeletí a rázem jste ve výhodě. Pozor ovšem na ztrátu rychlosti - je nejlepší mít v pohotovosti přilbový zaměřovač a při první příležitosti cíl sestřelit, protože vám bude chvíli trvat než naberete dostatečnou rychlost pro další manévrování.

3. Náhlým zpomalením je v realitě (ve hře nejspíš ne) údajně možné oklamat dopplerovské radary a ty s vámi na několik okamžiků ztratí kontakt.

Pár pravidel, kterých se držet:

• Před přistáním VŽDY kontrolovat stav podvozku (klapek a brzdy) vlevo dole na panelu. Když svítí tzv. tři zelené, podvozek je vytažen.

Nouzové přistání:

1. Zhodnotit poškození stroje. Funkčnost motorů, podvozku a ovládacích ploch jsou věci, které je nutné sledovat.

2. Pokud letoun nemůže dostatečně manévrovat, nepokoušet se přistávat mimo letiště a katapultovat se. Na letišti se dá přistát s poškozeným strojem podstatně lépe než na zemi. 

3. Pokud se rozhodnete pro přistání, zhodnoťte možnosti doletu stroje. Klouzavost stíhacích letounů je asi kolem 1:10 až 1:15 - z výšky 1 km doletí 10 - 15 km. Do vzdálenosti pravděpodobného doletu hledejte nejprve letištní plochy, poté silnice a pak rovné nezpevněné plochy (pole).

4. Ideální sestupová rychlost je asi nějak kolem 500 km/h. Pozor na ztrátu rychlosti - opětovné nabírání rychlosti sebere hodně výšky. Nemanévrovat razantně - bere to hodně kinetické energie (rychlosti) !!!

5. Pokud potřebujete doklouzat do velké vzdálenosti, vypusťte palivo (ctrl + R), odhoďte přídavné nádrže (alt + R) a případně i zbraně (ctrl + W).

6. Některé letouny mají pro pohyb na nezpevněné zemi lepší předpoklady - třeba Su-25. Naopak s podvozkem Su-27 nebo F-15 bych se o přistání na trávě moc nepokoušel.

7. Na zpevněných plochách je možné přistát na břicho - bez podvozku. Nejprve ale odhoďte zbraně a nádrže (alt + R, ctrl + W). Přistát na břicho na trávě bych asi nedoporučoval, i když to možná jde.

Tankování za letu:

Su-33 má nástavec pro doplňování paliva vlevo před kabinou. Ruským tankerem je IL-78M, který má tři hadice s "koši" na konci, do kterých se musí nástavec trefit. F-15 má otvor pro doplňování paliva v kořeni levého křídla, A-10 jej má před kabinou. Tankování západních strojů je snazší, protože v tankeru KC-10 vzadu leží operátor, který tankovací trubku přesně nasměruje.

1. Vysunout nástavec / otevřít otvor (R)

2. Navigační režim se přepne do módu pro navedení na tanker. Měly by být vidět rychlost a výška tankeru, kurz a vzdálenost (liší se to ale podle konkrétního letadla)

3. Stále kontrolovat rychlost letounu i tankeru. Pokud je rychlost příliš vysoká, použít brzdící štít. Pozor na plynovou páku - forsáž i minimální tah jsou nežádoucí - přípusť motoru měnit jen minimálně. Pro úspěšné spojení se musí rychlost letounu i tankeru lišit maximálně o 1-2 km/h (odhadem)

4. Manévrovat jemně. S rozhozeným strojem je lepší se trochu vzdálit a manévr přiblížení a spojení provést znovu od začátku. Dokonalé vytrimování letounu hodně pomáhá.

5. Tankování probíhá automaticky po spojení - letoun letí sám. Odpojuje se klávesou R.

Katapultáž:

Katapultáž je v mnoha případech jediným možným způsobem jak se zachránit - pokud letoun hoří, je neovladatelný, nemá palivo, nefungují přístroje při nulové viditelnosti, apod. Některé dále popisované body nejsou pro LockOn tak důležité, ale jsou důležité v realitě.

1. Pokud se rozhodnete pro katapultáž, zhodnoťtě nejprve podmínky, ve kterých se nacházíte. Důležitá je poloha letounu, výška a rychlost. Všechna moderní sedadla umožňují vystřelení od nulové rychlosti a nulové výšky. Východní sedadla umožňují záchranu pilota při vyšší rychlosti než americká, ale maximální rychlost letounů tuto hranici příliš nepřesahuje, takže opuštění je možné prakticky při jakékoliv rychlosti letu. Poloha a výška letu spolu úzce souvisejí. Katapultovat se vodorovně nebo dokonce proti zemi v malé výšce je hazard, který často končí smrtí. Také pokud letoun rychle klesá, neoddalujte katapultáž. Pokud není vůbec možné letoun ovládat, vystřelte se co nejdříve.

2. Nasměrujte letoun tak, aby dopadl do neobydlené oblasti a nezpůsobil škody - nejlépe pole nebo les. Před samotným vystřelením vyberte místo dopadu, vypněte motory (nebo stáhněte plyn na minimum), vyvažte letoun "těžký na příď".

3. Katapultáž se provádí kombinací CTRL+E (u verze 1.02 je naštěstí nutné trojzmáčknutí CTRL+E)

3. část - Základ o přístrojích v kabině (Ruské letouny)

• Pro snadnou orientaci v kokpitu je velmi žádoucí znát azbuku - veškeré popisky přístrojů jsou rusky (krom německého MiGu, které má popisky i anglické). Také znalost základních ruských slov z oblasti letecké techniky může ovlivnit vaše přežití v boji (Pokud člověk nepřečte co je napsané na tom črveném světýlku vpravo na tablu, tak může mít vážný problém)

• Pozor na zobrazované jednotky - ruské stroje používají výšku v metrech a rychlost v km/h. Americké stroje a německé MiGy-29 mají výšku ve stopách (1 stopa = 0,3048 metru) a rychlost v uzlech (1 uzel = 1,852 km/h).

Kokpit Su-25:

1. Zaměřovač

2. Signalizace zapnutého laserového dálkoměru (zapnutý systém střelby)

3. Signalizace povolení střelby

4. Rychloměr ve stovkách km/h

5. Výstražný radarový přijímač - ukazuje ze kterého směru je letoun sledován nepřátelským radarem a typ radaru.

6. Kombinovaný ukazatel úhlu náběru (vlevo) a přetížení (vpravo)

7. Výškoměr v hektometrech (x 100 metrů)

8. Umělý horizont

9. Variometr (vertikální rychlost) a sklonoměr

10. Machmetr

11. Stav paliva

12. Signální tablo

13. Páka vysouvání podvozku

14. Ukazatel stavu podvozku, vztlakových klapek, brzdících štítů a háku (velice důležitý přístroj)

15. Radarový výškoměr v metrech (rozsah 0 - 1000 metrů)

16. Počítadlo vzdálenosti k vybranému waypointu (pro navigační systém)

17. Kompas + systém přístrojového přistání

18. Palubní hodiny

19. Otáčky motorů (velmi důležité)

20. Teplota výstupních plynů levého motoru (projeví se zde nefunkčnost motoru)

21. Teplota výstupních plynů pravého motoru

22. Zbraňový systém - volič podvěsů, indikátor nastavení palby

více o přístrojích zde: http://www.airspace.cz/lockon/

4. část - Elektronika (Ruské letouny)

Velice poučné povídání o vedení vzdušného boje na dálku, o činnosti radaru a o obraně před střelami najdete zde: http://www.airspace.cz/lockon/ac/bvr.html
Pokud se vám navigace v Su-25 zdála složitá, přečtěte si http://www.airspace.cz/lockon/su25-nav.html a vše pochopíte.

4.1 - Režimy

Režimy jsou voleny klávesami 1 až 8. Režimy vypadají složitě, ale nejsou. Rozhodně v tom nehledejte žádnou vědu. Stačí jen vědět který je k čemu a jak se při tom všem chová radar, EOS a hlavice střely. K úplnému pochopení jak jednotlivé módy radaru fungují doporučuji přečíst manuál kolem strany 53. Je tam vše přesně vysvětleno. Možná se to nezdá, ale člověk po přečtení okamžitě pochopí proč se mu až doposud nedařilo zaměřovat cíle.

4.2 - Head Up Display (HUD)

Průhledný displej MiGu-29 je totožný s tím u Su-27 a Su-33. Není zde obrázek z módu proti pozemním cílům, z módu přilbového zaměřovače a z pasivního módu.

1. Navigační mód (klávesa 1)

2. DVB - mód pro vedení boje za hranici viditelnosti (klávesa 2) - režim vyhledávání cíle

3. DVB - režim sledování cíle (po označení klávesou TAB)

4. Režim pro vzdušný boj - vertikální sledování (klávesa 3)

5. Režim pro vzdušný boj - zaměřování kruhem na HUD (klávesa 4), režim přilbového zaměřovače vypadá přibližně stejně (klávesa 5)

6. Režim NAV - přístrojové přistání

1. Rychlost

2. Výška

3. Požadovaná rychlost (podle naplánování letu), v bojovém módu rychlost cíle

4. Požadovaná výška (podle naplánování letu), v bojovém módu výška cíle

5. Kurz

6. Ukazatel klonění

7. Ukazatel klopení (zobrazuje úhel pitch)

8. Označení módu - na prvním obrázku NAV

9. Submód

10. Radar je zapnut (znak I - iluminuje - ozařuje)

11. Stupnice dosahu radaru

12. Značka cíle

13. Značkovač cíle - dá se s ním hýbat, vybrat a uzamknout cíl

14. Indikuje činnost radaru (?)

15. Zvolená zbraň a počet (na obrázku 2 je to R-73 a 4 kusy)

16. Ukazatel vzdálenosti k cíli

17. Maximální vzdálenost, na kterou je možno vystřelit střelu

18. Minimální vzdálenost. Vektor dole vlevo zobrazuje směr letu cíle vzhledem k útočníkovi, na obrázku 3 tedy letí cíl přímo na můj letoun

19. Označený cíl

20. Značka PR - vypuštění povoleno

21. Znak R - radar v činnosti

22. Znak T - Optoelektronický systém (EOS) v činnosti

23. Indikátor sestupové rychlosti - rozmězí -25 až +25 metrů za sekundu

24. Indikátor vybočení z optimálního sestupu - je nutno letět kousek vlevo 

25. Indikátor výšky vzhledem k optimální sestupové výšce - je nutno letět níže. Kříž XY je v analogové formě i u Su-25.

26. Optimální rychlost letu při sestupu, vpravo je optimální výška.

4.3 - Zaměřovač Su-25

Zaměřovač Su-25 je pro všechny zbraně stejný. Je na něm zaměřovací kříž, kontrolka zapnutého laserového dálkoměru / značkovače, kontrolka povolení střelby (cíl v dosahu), pod kontrolkou laseru je ještě jedna, ale zatím moc nevím k čemu (asi něco jako zákaz střelby nebo tak něco)

• Pokud nesvítí kontrolka povolení střelby, není možné střílet řízené střely. Bomby, neřízené střely a kanón je možné použít.

• Zaměřovač Su-25 tuším plně neodpovídá realitě (pro protiletecké R-60 a pro protiradarové Ch-25MP a Ch-58 by neměl označovat cíl, ale to už je v celku jedno)

• Střelba na vzdušný cíl má jen jeden režim (tlačítko 2 - 6, vše je to stejné). Zaměření cíle střelou R-60 funguje ve FIO módu (viz režimy o něco výše)

• Střelba na vyzařující radar se provádí tak, že se letoun nasměruje na předpokládané místo, kde se radar nachází, zmáčkne se označení cíle (TAB), cíl se zobrazí na zaměřovači a pokud je v dosahu, může se střílet.

• Při zapnutí protizemního režimu a vybrání zbraně se musí zapnout laser, který počítá místa dopadů bomb, raket a projektilů kanónů.

Zaměřovací značka indikuje:

• zaměřené místo pro řízené střely nebo místo, kam budou dopadat bomby, neřízené střely nebo střely kanónu.

• náklon letounu - malá šipka nad zaměřovacím křížem. (na obrázku má letoun náklon asi 3° doprava)

• minimální vzdálenost k cíli podle možností vybrané zbraně - tenká čára na obvodu kříže (na obrázku je to 1 km)

• aktuální vzdálenost k cíli - konec tlusté čáry, indikuje vzdálenost 1 - 3 km (na obrázku je vzdálenost 3 nebo více km)

4.4 - Radar Warning Receiver (RWR)

Detekuje zdroj elektromagnetického záření, přibližný směr k němu a jeho typ (letadlový nebo pozemní radar). RWR vydává zvuky - pípnutí pokud přes letoun přejde radarová vlna, nepřerušovaný tón pokud je letoun zaměřen. 

Kompletní popis výstražného radarového přijímače je zde: http://www.airspace.cz/lockon/rwr102.html

Doporučují podrobně nastudovat, může vám to zachránit kůži.

4.5 - Signální tabla

Pokud na něm něco svítí, znamená to obvykle, že s letounem není něco v pořádku.

Su-25   Su-27

MiG-29

(obrázky převzaty z www.airspace.cz a lehce poupraveny)

4.6 - Další přístroje a ukazatele

Palivoměr Su-25 (u ostatních je skoro stejný) Indikuje množství paliva x1000 kg. Obvykle je levá stupnice normální, pravá indikuje zůstatek paliva. U Su-25 je levá pro 1500-5000 kg, pravá od 0 po 1200 kg. Čtyři vrchní kontrolky vlevo signalizují prázdnost vnitřních nádrží (na obrázku jsou 3 prázdné), spodní kontrolka OCT signalizuje malé množství paliva (kolem 600 kg a méně). Palivo je minimálně u Su-25 možné odpouštět pro nouzové snížení hmotnosti (ctrl+R). Rychlost je asi 1000 kg za minuty. Pokud dochází palivo, je dobré vědět kolik motory žerou a jak daleko se letoun může dostat při vcelku ekonomické rychlosti (kolem  500-700 km/h)  typ režim motorů spotřeba přibližná rychlost Su-25 ekonomický výkon (otáčky 85%) 50 kg/min 10 km/min Su-25 maximální tah 110 kg/min 15 km/min Su-27 nízký výkon, otáčky 85% cca 60 kg/min 10 km/min Su-27 nízký tah 200 kg/min 18 km/min Su-27 forsáž 1000 kg/min u země asi 25km/min Při ekonomickém tahu doletí letadlo se 100 kg paliva asi 20 km, pro přistávací manévr je dobré si nechat rezervu 100-200 kg.

Ukazatel stavu podvozku, klapek, apod u MiG-29 podvozek vysunut - po vzletu se zasouvá asi 30 metrů nad zemí (klávesa G) vztlakové klapky vysunuty - po vzletu se zasouvají asi 100 metrů nad zemí (klávesa F) náběžné hrany křídel sklopeny (to ovládá automatika, hrany se sklápějí pro lepší manévrovací schopnosti při nízkých rychlostech) brzdící štíty zasunuty - fungují při jakékoliv rychlosti (klávesa B) je vytažen brzdící padák U jiných letadel je ukazatel podvozku přibližně stejný. U Su-33 je místo spodní kontrolky brzdících štítů kontrolka vytaženého brzdícího háku. U Su-25 je kontrolka brzdících štítů na koncích křídel.

5. část - Zbraňový systém (Ruské letouny)

• Kanóny ruských letounů nesou jen kolem 150 nábojů a rychlost střelby je 1600 střel / minuty. To znamená, že je možné střílet jen 5-6 sekund. Proto neplýtvejte municí pokud si nejste jisti, že cíl opravdu zasáhnete.

• Dosahy, rychlosti a ostatní parametry jednotlivých zbraní tu moc vypisovat nebudu, ale doporučuji si alespoň lehce projít ty odkazy nahoře. Člověk je pak v obraze a ví jestli má skákat ven z letadla když na něj letí AIM-120 apod.

• Dosahy a rychlosti střel jsou udávány ve velké výšce a při vstřícném letu útočníka a cíle. U země jsou tyto hodnoty značně menší (viz začátek stránky)

• Projděte si povídání o zbraních navrchu této stránky a graf dosahů střel R-77.

• Pro blízký manévrový boj (třeba sledování cíle a postřelování kanónem) je lepší jej zaměřit pomocí EOS než radarem - radar na tu vzdálenost (zdá se mi) špatně ozařuje a zaměření "vypadává".

• Doporučená výška odhozu bomb je obvykle 500-5000 metrů (pozor na střepiny) a rychlost 500-1000 km/h.

• Značka míření kanónu na HUD se v protileteckém módu objeví při vzdálenosti 1400 metrů od cíle. Kulatá stupnice kolem zaměřovacího kříže indikuje vzdálenost k cíli (0 - 1400 metrů). Na velké cíle doporučuji (hlavně s méně kvalitním joystickem) střílet maximálně ze vzdálenosti zhruba 800 metrů. Na manévrující stíhací letouny je lepší se ještě více přiblížit - nejlépe tak na 200-400 metrů. U ruských strojů je každý náboj drahý, takže dávky musí být přesné.

• Při střelbě na pozemní cíl je u GŠ-301 (kanón MiGu-29 a Su-27) omezení vzdálenosti k cíli na 700 - 1800 metrů (z důvodu bezpečnosti a maximálního účinného dostřelu)

Způsoby navedení:

• Pasivní infračervené (IR) - navádí se na tepelné vyzařování letounu (motory, elektronika). Maximální dosah střel s IR navedením je 10-30 km.

• Aktivní radarové (AR) - střela má vlastní radar, účast letounu není během útoku nutná (tak to ale chodí jen v módu FIO)

• Poloaktivní radarové (SAR) - radar útočícího letounu musí cíl ozařovat až do zásahu. Střela se navádí na odraz radarových vln od cíle.

• Kombinované SAR / AR - v první části letu se na cíl navádí poloaktivně radarově, v blízkosti cíle aktvně.

• Inerciální (inc) + SAR + AR - využívá se u střel s dlouhým dosahem. Nejprve jsou střele předávány datalinkem informace kam má letět, poté začíná fungovat poloaktivní a pak aktivní radarové navedení.

• Pasivní radarové (PR) - navádí se na vyzařování cíle (vyzařování pozemního radaru)

• Laserové (LAS) - střela nebo bomba se navádí na pozemní cíl označený laserovým značkovačem

• Televizní (TV) - střela nebo bomba se uzamkne na vizuální nebo infračervený obraz cíle, využívá se obrazovka v kabině letounu.

Určení zbraní (AAM - protiletecké, AGM - protizemní):

• AAM - blízký manévrový boj - R-60, R-73

• AAM - střední dosah - R-23, R-27, R-40, R-77

• AAM - daleký dosah - R-33

• AGM - klasické - Ch-25, Ch-29, Ch-59, Ch-65, S-25L

• AGM - protiradarové - Ch-25MP, Ch-28, Ch-31, Ch-58

• AGM - protilodní - Ch-22, Ch-41, Ch-35

• bomby - trhavé a tříštivé - FAB, OFAB

• bomby - řízené - KAB

• bomby - clusterové - KMGU, RBK

• bomby - zápalné - ZAB

• bomby - speciální - ODAB, BetAB, PB-250, SAB

• neřízené střely - S-5, S-8, S-13, S-24, S-25

stíhací .... MiG-29, Su-27, Su-33

6. část - Postupy u východních letounů

(jen podle mé zkušenosti, možná je to lepší dělat trochu jinak ...)

Vyhledání, zaměření a sestřelení cíle v módu BVR (střelba za hranici viditelnosti):

1. Přepnutí do módu BVR (2)

2. Zapnutí radaru (I)

3. Pokus o vyhledání cíle a nastavení vzdálenosti zobrazování (+, - vedle backapace)

4. Pokud není cíl nalezen, natočit anténu radaru nahoru a dolů (ctrl+tečka, ctrl+středník)

5. Je možné natáčet anténu i doleva a doprava (ctrl+čárka, ctrl+pomlčka)

6. Pokud je cíl nalezen, označit jej značkou na HUD (čárka, tečka, pomlčka, středník)

7. Zaměřit cíl (TAB)

8. Zvolit vhodnou řízenou střelu (D)

9. Sledovat vzdálenost a vektor leu cíle, minimální a maximální mez střelby

10. Při signálu PR se rozhodnout jestli vystřelit nebo ne.

11. Výstřel (SPACE)

12. Nechat cíl zaměřený - střela je naváděna radarem

13. Čekat až do zásahu (možná se těsně před cílem spustí aktivní navedení střely, takže letoun se může odpoutat z boje, ale ještě sem to moc netestoval)

Tlačítka, která je vhodné znát pro bombardování a střelbu s Su-25:

• přepnutí do protizemního režimu (7)

• volba zbraně (D)

• volba kanónu (C)

• zapnutí laserového dálkoměru / zaměřovače (O)

• pohyb zaměřovací značky (ctrl + , . - ů)

• vycentrování zaměřovací značky (ctrl + I)

• označení cíle (TAB)

• volba salvy (ctrl + V)

• všechny tlačítka pro ovládání letu

7. část - Západní stroje

Zatímco MiG-29, Su-27 a Su-33 jsou téměř stejné stroje, americké F-15C a A-10 jsou úplně jiné.

F-15C je letoun určený čistě pro získání nadvlády ve vzduchu a to hlavně bojem za hranici viditelnosti. Na blízký manévrový boj není dobře vybaven - nemá přilbový zaměřovač, krátkodosahové střely AIM-9 nejsou tak výkonné jako R-73, ... (i přes to nejsou jeho manévrovací schopnosti nejhorší). Výzbrojí jsou krátkodosahové infračervené střely AIM-9 a radarově naváděné střely středního dosahu AIM-7 a AIM-120. Protizemní výzbroj v LockOnu nemá žádnou, ve skutečnosti ale může po menší úpravě nést i bomby, ale prakticky se to nepoužívá.

A-10 je naopak výhradně bitevní letoun určený především k ničení obrněné techniky. Předností jsou střely s televizním navedením a velmi účinný 30 mm kanón.

U západních strojů (+ německý MiG-29A) je potřeba si dávat pozor na jednotky rychlosti, vzdálenosti a výšky.

• výška se udává ve stopách (feet) ... 1 ft = 0,3048 m

• rychlost se udává v uzlech (knots) ... 1 knot = 1,852 km/h

• vzdálenost se udává tuším v námořních mílích, ale moc si nejsem jist (nautical miles) ... 1 nm = 1,852 km (1 klasická míle = 1,609 km)

• hmotnost se udává v librách (pounds) ... 1 lb = 0,4538 kg

8. část - F-15C

Za celou dobu co hru mám (dnes je to nějakých 7-8 měsíců) jsem s F-15C nelétal maximálně tak 2 hodiny a to především jen tankování ve vzduchu, takže není o čem psát. Vzhledem k tomu, že podrobnější české návody už vznikají i jinde než na této stránce, nebudu se tu k F-15C vracet.

9. část - A-10

Zatím jen základní poznatky.

9.1 Zbraňový systém

1. MASTER ARM - mělo by blokovat veškerou výzbroj, tak aby nešla použít (např nad vlastním územím). Nevím proč, ale nějak to nefunguje. (alt+space)

2. RDS REM - zbývající munice v kanónu

3. GUN RATE - volič kadence kanónu. Dá se nastavit vysoká nebo nízká - 4200 nebo 2100 výstřelů za minutu (shift+C)

4. RIP QTY - počet bomb, který bude shozen najednou (ctrl+space)

5. RELEASE MODE - volič způsobu odhozu (shift+space)

6. RIP INT - interval v desítkách milisekund jak se budou postupně odhazovat bomby (zvyšuje se V, snižuje shift+V)

7. Na závěsníku jsou 2 nebo tři zbraně (2 nebo více bomb / raket AGM)

8. Závěsník je prázdný

9. Na závěsníku je jedna zbraň

10. Na závěsníku jsou dvě zbraně. Zbraně jsou zvoleny. 

11. Identifikace zbraně na závěsníku - RKT = neřízené rakety; ECM = kontejner elektronického boje; LDGP = volně padající bomba; EsO (?) = řízená protizemní střela; DISP (?) = protiletecká střela.

RELEASE MODE

• PRS - odhoz po párech, je standardně zvoleno, zachovává se vyvážení letounu.

• SGL - odhoz po jednotlivých kusech. Pro ničení bodových cílů je mnohem vhodnější než PRS.

• RIP PRS - odhazuje páry bomb s nastaveným intervalem (pokud je RIP QTY 3, tak odhodí 2 bomby). 

• RIP SGL - postupný odhoz přesně nastaveného počtu bomb (pokud je RIP QTY 3, tak odhodí 3 bomby). Je to nejlepší způsob jak bombardovat kolonu vozidel. Je dobré vědět jak nastavit množství bomb a interval shozu. Při rychlosti 250 uzlů (463 km/h) letadlo uletí každých 100 ms (nastaveno 10 na RIP INT) asi 13 metrů. Vozy v koloně mají rozestup zhruba 50 metrů, takže vhodné nastavení RIP INT je 40 (400 ms) a RIP QTY nastavit na počet vozů v koloně.

10. část - Zbraně (západ)

Zatím jen seznam zbraní

F-15 má kanón M61A1 a může nést protiletecké střely AIM-7, AIM-9 a AIM-120 a přídavné palivové nádrže.

A-10 má kanón GAU-8/A a nese řízené střely AGM-65D, AGM-65K, bomby Mk20, Mk82 a Mk-84, raketomety LAU-61 a LAU-61WP, kontejner se světlicemi SUU-25, kontejner pro elektronickou ochranu ALQ-131 a pro obranu má dvě střely AIM-9.

11. část - Něco málo taktiky

(zatím doporučním jen odkaz navrchu stránky, v manuálu je taky pár věcí k taktice a manévrování)

Předletová příprava:

Nepodceňovat předletovou přípravu.

• Nastudovat trať - třeba u Su-25 může nastat problém s navigačním systémem. Pokud člověk neví alespoň trochu kudy vede trať, tak mu je ukazatel kurzu a vzdálenosti k waypointu k ničemu.

• Projít si naplánované časy - není nic horšího než spěchat a přiletět nad cíl chráněný SAMy a AAAčky. Mise jsou sladěny tak, že nejdříve jedna skupina zničí protivzdušnou obranu, druhá skupina hlídá vzduch a třetí provádí samotný úkol. 

• Zjistit jaký je terén, zda se v blízkosti nacházejí nějaké přistávací plochy, ...

• Znát návratový kurz (polohu) a vzdálenost na základnu směrem od bojiště - může se stát, že je v boji poškozen navigační systém a rádio nefunguje. Bez úspěšného přistání je mise považována za nesplněnou. Znalost vzdálenosti na domovskou základnu je důležitá pokud je prostřelena nádrž a dochází palivo. Na každý kilometr je potřeba asi 5 kg paliva, pro přistání je dobré mít rezervu kolem 100 kg. Čili pokud je základna vzdálena 70 km, je potřeba mít alespoň 400 kg paliva apod.

• Nastudovat polohu cíle - najít si význačné orientační body v jeho blízkosti (letiště, města, silnice, řeky)

• U pohyblivého cíle odhadnout trasu, kterou se bude pohybovat.

• Zapamatovat si podvěšenou výzbroj. U moderních strojů se zvolená zbraň zobrazuje na HUD, ale u Su-25 ukazuje volič výzbroje jen jestli jde o řízenou střelu, neřízenou, bombu....

• Pokud možno, zjistit jaká je v cílové oblasti protivzdušná obrana. Pokud jsou to jen Stingery, není nutné se příliš obávat

Elektronické rušiče:

Jsou určeny pro klamání radarů všeho druhu posíláním klamných signálů. Dokáží podstatně snížit vzdálenost, na kterou je možné letoun zachytit. Ale pozor !!! Bezdůvodně zapnutý rušič zbytečně poutá pozornost nepřítele, protože ten může vidět polohu rušiče na přijímači RWR. V LockOnu používají Rusové kontejnery Sorbtsija a SPS-141, američané mají ALQ-131.

Klamné cíle:

Klamné cíle "odvádějí pozornost" naváděcích hlavic řízených střel mimo letoun. Tepelně naváděné střely mohou být odlákány světlicemi (flares), proti radarově naváděným střelám jsou k dispozici kovové proužky (chaff). Klamné cíle je nejefektivnější vystřelovat v konečné fázi letu střely, skoro každý vojenský letoun nese desítky až stovky kl. cílů. Světlice i proužky se vystřelují klávesou Q, automatické vystřelování se zapíná a vypíná kombinací Shift + Q. Od verze v1.02 se proužky a světlice mohou vystřelovat odděleně a to klávesami Insert a Delete.

Slovník

AAA (Anti Air Artillery) - protiletadlové dělostřelectvo

AWACS - letoun včasné výstrahy a uvědomování - velký letoun s radarem, kontroluje celou oblast, navádí, vlastním jednotkám předává informace o nepřátelských letounech.

BVR (Beyond Visual Range) - boj za hranice viditelnosti

CAP (Close Air Patrol) - blízká letecká ochrana, letoun/vrtulník chrání pozemní jednotky před útokem ze vzduchu

CAS (Close Air Support) - blízká letecká podpora, letoun/vrtulník v útoku podporuje pozemní jednotky

CCIP (Continuously Computed Impact Point) - vypočítaný bod dopadu bomb (manuální odhoz)

CCRP (Continuously Computed Release Point) - vypočítaný bod odhození bomb (automatický obhoz)

dogfight - blízký manévrový vzdušný boj

ECM - elektronické rušení

EOS (Electro-Optical Sensor) - oprický senzor pro detekci vzdušných cílů, alternativa radaru, "oko" před kabinou některých ruských strojů.

GBU (Guided Bomb Unit) - řízená bomba

HDD (Head-down Display) - display k kabině

HUD (Head-up Display) - průhledný display

IFF (Identify Friendly or Foe) - systém spolupracující s radarem a identifikující zda je sledovaný letoun vlastní nebo nepřítel.

IFR (Instrument Flight Rules) - let za špatné viditelnosti podle přístrojů

ILS (Instrument Landing System) - pomáhá pilotovi nasměrovat stroj do přesné sestupové dráhy.

Mach - rychlost zvuku - u země průměrně 1227 km/h, ve výšce kolem 11km je to asi 1062 km/h

MFD - multifunkční display (to stejné jako HDD)

RCS (Radar Cross-Section) - efektivní radarová odrazová plocha, určuje jak dobře je letoun viditelný pro radar. Stíhací letouny ji mají řádově kolem 5 m², stealth letouny ji mají mnší než 1 m², naopak bombardéry až desítky m².

RWR (Radar Warning Reciver) - výstražný radiolokační přijímač

SAM (Surface-to-Air Missile) - pozemní protiletadlová střela

VFR (Visual Flight Rules) - let za dobré viditelnosti podle srovnávací navigace a se základními přistroji

waypoint - traťový bod, trasa letu se skládá z několika waypointů, každy waypoint má svou polohu, letovou výšku a rychlost.

Poslední aktualizace: červenec 2004

Pokud máte připomínky, nebo narazíte na chybu, prosím napište

Zpět na homepage www.leteckemotory.cz

© Zdeněk Kussior