O webu Bannery a partneři Ankety Letecké motory Teorie a další články Slovník pojmů Časté otázky Konkrétní motory Motorářské firmy Zajímavé odkazy Literatura Expozice For English readers Ruská let. výzbroj Popis zbraní Flight Simulator Jesenicko 2.0 ZK VFR Objects FSbox - crashboxy Přehled scenérií ČR Poznatky z tvorby Časté problémy s FS Ostatní Pilot Súčka Technik u dopravky Cyklovýlety Lock On - tutorial Ka-50 Black Shark Akce & fotky Kalendář akcí Mapa leteckým muzeí Letecké dny v ČR/SR Letecké dny a akce Aviatická pouť 2010 Aviatická pouť 2012 CIAF 2000 CIAF 2002 CIAF 2003 CIAF 2004 CIAF 2005 CIAF 2006 CIAF 2007 IFD 2008 Přerov 2005 Přerov 2006 Flying Rhino 2005 Flying Rhino 2007 Flying Rhino 2008 Flying Rhino 2009 Ramstein Rover '12 Náměšť, Hradec 95/6 Náměšť 1995 a 1996 Náměšť 2006 Mošnov 1989 Den NATO 2006 Den NATO 2007 Dny NATO 2008 Dny NATO 2012 Čáslav 2007 Sliač 1964 Sliač 2003 Sliač 2005 Národné let. dni 2007 Malacky 2009 CSIAF 1992 Le Bourget 2007 RIAT 2009 TLP 2008 Duxford 2008 Kecskemét 2008 Kecskemét 2010 Airpower 2009 NTM 2009 Radom 2013 Cihelna 2006 Cihelna 2007 Cihelna 2010 Cihelna 2012 Den Pásovce 2009 Den Pásovec 2010 Kbely Bílý Potok Olomouc Neředín Králíky, tvrz Bouda Lešany Vyškov AirPark Zruč Krakow 2013 Muz. Orla Bialego Świdnica Košice SPSL 2008 Messerschmitt Stif. Schleißheim Cottbus Gatow Peenemünde Gatčina NASM Castle Air Museum Hill Aerospace Mus. Pacific Air Museum USS Hornet Planes of Fame Hendon De Havilland Mus. Le Bourget mus. Linköping Aeroseum Ängelholm Moskva Siem Reap Bukurešť War Remnants Mus. Automoto Autosalon 2005 AUTOTEC 2008 Ecce Homo 2005 Ecce Homo 2006 Ecce Homo 2007 Ecce Homo 2008 Ecce Homo 2009 FMX Brno 2010 Fotky z letů Let nad Jeseníky I Let nad Jeseníky II Let v Piper L4J Praha - Chania 2007 Ostatní Priessnitzův pohár 07 Delfín OK-ATS JAS-39 Gripen Panorama Medlánky 24.2.2008 Depozit TM Brno Dargen Ignis Brunensis 2008 aukce Mariánské Láz. Možnosti webu

Switch to English Přidat k oblíbeným Verze pro tisk
Spřátelené weby
L-39 Výcvikový systém ATM Online Aeroweb.cz - Server pro piloty a zájemce o létání Letectvo.tym.sk www.airbase.cz www.militarybox.cz ČSLA Československá PVO další odkazy


LOCK ON

Modern Air Combat

Základy o létání, boji, přístrojích a zbraních
Hlavní strana

Tento návod už v některých oblastech (přístroje, ..) nebudu dále rozšiřovat, protože podrobné návody se už objevují i jinde a dublování práce by bylo zbytečné. Nevylučuji, že podle chuti něco nenapíšu, ale třeba nějaké podrobné povídání o radarových režimech F-15 nečekejte. Návod jsem začal psát pro LockOn v1.00, takže některé věci už možná nebudou aktuální. 

Odkazy: Taktika vzdušného boje, obrana, manévry
               České stránky věnované LockOnu -
http://www.airspace.cz/lockon

  1. Seznámení s technikou
  2. Ovládání letounu
  3. Základ o přístrojích v kabině (Ruské stroje)
  4. Elektronika (Ruské stroje) - Režimy, HUD, Zaměřovač Su-25, RWR
  5. Zbraňový systém (Ruské stroje)
  6. Postupy u východních strojů
  7. Západní stroje
  8. F-15C
  9. A-10
  10. Zbraňový systém (západ)
  11. Něco málo taktiky
   

1. část - Seznámení s technikou

Znalost vlastní techniky a techniky protivníka je polovinou úspěchu mise. Proto doporučuji obeznámit se alespoň stručně s technickými parametry veškeré techniky co se na bojišti může objevit, jde hlavně o letadla, leteckou výzbroj a prostředky protivzdušné obrany (AAA, SAM, radary).

Pokud má člověk přehled o protivníkově vybavení, má i velikou taktickou výhodu. Například pokud ví, že MiG-25 běžně neutočí zatáčku s více než 4g, ale oproti tomu dokáže letět velice rychle, použije na něj střelu s nižší manévrovací schopností, ale s delším doletem a vyšší rychlostí - čili ne R-73, ale R-27.

Důležitými informacemi, které je vhodné znát jsou:

U letadel:

  • primární určení letounu - bitevní letoun jako A-10 bude těžko vyhledávat vzdušné souboje a bude se držet plánu, aby zničil nepřátelské tanky. Bránit se bude až v maximálním ohrožení (střelami AIM-9). Stroj F-15 na bombardovací misi bude schopen zaútočit i na vzdušný cíl - výkonný radar, protiletecké střely a manévrovací schopnosti mu to dovolují.

  • maximální rychlost - maximální rychlost je velice důležitý parametr v boji. Určuje jak rychle se letoun dostane k cíli, ale taky jestli má možnost uniknout řízené střele nebo je lepší se střele vyhnout manévrováním. Např. pokud F-16 ze vzdálenosti 5 km v malé výšce vypálí AIM-120 AMRAAM, tak otočením vlastního letounu od nepřátelského a rychlý únik nadzvukovou rychlostí umožní střele uniknout. To je třeba možné s Su-27, která u země udělá něco přes 1300 km/h, s letounem A-10 by to bylo prakticky zbytečné, protože vytáhne jen nějakých 850 km/h. Dobré je vědět, že u země dokáží nadzvukové stroje udělat jen kolem 1,2 rychlosti zvuku (Mach=1,2), ve výšce mohou letět t kolem M=2,5.

  • manévrovací schopnosti - tím je vše řečeno. Max. povolené přetížení určuje jak může letoun manévrovat (rychlost utočení zatáčky o 360°, apod.). To je třeba případ toho MiGu-25, který utočí maximálně tak +4g, naopak F-16, MiG-29 a všechny podobné mají maximální povolené přetížení kolem +9g, což je opravdu hodně a člověk se pak ve vzdušném boji musí dost ohlížet. Taky naložený letoun manévruje o poznání hůře než letoun bez zbraní a s minimem paliva.

  • praktický dostup a obvyklé letové hladiny - např praktický dostup Su-25 je kolem 10km, ale vzhledem, že je to bitevní letoun, tak nebude nikdy létat výše než pár kilometrů nad zemí. Naopak MiG-25 a MiG-31 je záchytný (MiG-25R průzkumný) stíhač, pro který nejsou problém výšky přes 20km.

  • elektronické vybavení - letoun působící na bojišti, kde má nepřítel zapnuty elektronické rušiče je podstatně hůře zachytitelný. Také je dobré vědět, že letouny MiG-29 a Su-27 mají krom radaru i optické vyhledávání cíle, takže se mohou k mému letounu nepozorovaně přiblížit a zaútočit (zapnutým radarem by se prozradily).

  • radar - u starších letounů nemají radary tak velký dosah a nejsou tak kvalitní. Vzdálenost nalezení cíle roste s jeho tzv. efektivní radarovou odrazovou plochou. Obecně platí čím větší a generačně starší letoun je, tím větší je vzdálenost, na kterou jej lze najít. Např. dosah radaru F-16 je na větší letoun kolem 80km, radar MiGu-31 dokáže stejný cíl detekovat na 200km.

  • zbraně - je velice důležité vědět do jaké vzdálenosti může nepřítel ohrozit můj letoun a jakými zbraněmi. Například Su-25 může nést jen dvě střely R-60, které ovšem mají mizerný dosah - maximálně 1,5km u země, ve výšce maximálně do 10km. Zato MiG-31 nebo F-14 může nést střely s dosahem přes 150 km (ve velké výšce).

U protileteckých střel (platní i pro SAM):

  • způsob navedení - existuje několik způsobů navedení - infračervené, radarové aktivní, radarové poloaktivní a ještě pár dalších nevýznamných. Infračerveně (tepelně) naváděné střely jsou typu vystřel-a-zapomeň, čili po vystřelení se může útočník okamžitě skrýt. Poloaktivně radarově naváděné střely vyžadují neustálou účast útočníka - ten obvykle musí po vystřelení letět směrem k cíli a střelu navádět. Aktivní radarově naváděné střely mají vlastní radar - v konečné fázi letu (několik kilometrů před cílem jsou už soběstačné a útočník se odpoutat z boje) 

  • letová obálka - řízená protiletecká střela nemůže být střílena na konstantní vzdálenost - záleží na výšce a rychlostí sbližování cíle s útočníkem. Např střelu R-77 je možno ve velké výšce a při vstřícném letu útočníka a cíle střílet na vzdálenost 100km, nízko nad zemí a při nulové rychlosti sbližování je dosah jen kolem 10km.

        

  • rychlost - pomalá střela nedožene unikající letoun. Např R-60 letí ve výšce něco přes M=2, nízko nad zemí snad odhadem kolem M=1,5. Té lze uniknout i podzvukovou rychlostí. Jiné kafe je to s AIM-54, která letí až kolem M=4,5 (pochopitelně velmi vysoko). 

  • hmotnost hlavice - udává možnost na přežití po zásahu. Např. AIM-54 má 10x těší bojovou hlavici než R-60. Lehké střely nezpůsobí zničení letounu, ale ho jen poškodí, takže je ještě šance na přistání nebo katapultáž.

O ostatních druzích techniky někdy příště

 Seznam řiditelných letounů

Seznam neřiditelných letounů

Západ

 (Turecko, USA, ...)

Východ 

(Rusko, Ukrajina, ...)

letecká technika letecká výzbroj letecká technika letecká výzbroj
A-10/OA-10 Thunderbolt II
B-1B Lancer
B-52 Stratofortress
F-5A Freedom Fighter
F-14 Tomcat
F-15 Eagle
F-15E Strike Eagle
F-16 Fighting Falcon
F/A-18 Hornet
F-117A Nighthawk
AH-1 HueyCobra
AH-64 Apache
CH-47 Chinook
SH-60 Seahawk
S-3B Viking
E-3 Sentry
E2-C Hawkeye
C-130 Hercules
C-17 Globemaster III
KC-10A Extender
Mirage 2000
Tornado IDS
20mm M61A1 Vulcan
30mm kanón GAU-8/A
LGB Paveway
Guided bomb units
AIM-7 Sparrow
AIM-9 Sidewinder
AIM-54 Phoenix
AIM-120 AMRAAM
FIM-92 Stinger
AGM-114 Hellfire
AGM-119 (Penguin Mk.3)
AGM-45 Shrike
AGM-62 Walleye
AGM-65 Maverick
AGM-84D/E Harpoon/SLAM
AGM-86B/C ALCM
AGM-88 HARM
atd...
A-50 Mainstay
An-26B Curl
An-30M Clank
Ka-25 Hormone
(Ka-27)
Ka-50 Hokum
Ka-50-2 Erdogan
Mi-8/17 Hip
Mi-24 Hind
Mi-26
MiG-23 Flogger
MiG-25 Foxbat
MiG-27 Flogger
MiG-29 Fulcrum
MiG-31 Foxhound
Su-17/22 Fitter
Su-24 Fencer
Su-25 Frogfoot
Su-27 Flanker
Su-30 Flanker
Su-33 Flanker
Su-34 Flanker
Su-39
Tu-22M Backfire
Tupolev Tu-95 BEAR
Tu-142
Tu-160 Blackjack
R-23, R-24 (AA-7 Apex)
R-27 (AA-10 Alamo)
R-33 (AA-9 Amos)
R-40 (AA-6 Acrid)
R-73 (AA-11 Adder)
R-60 (AA-8 Aphid)
R-77 (AA-12 Adder)
Ch-22 (AS-4 Kitchen)
Ch-25 (AS-10 Karen)
Ch-27PS (AS-12 Kegler)
Ch-28 (AS-9 Kyle)
Ch-29 (AS-14 Kedge)
Ch-31 (AS-17 Krypton)
Ch-41 (Moskit)
Ch-35 URAN (AS-20 Kayak)
Ch-58 (AS-11 Kilter)
Ch-59/M
Ch-65 (AS-15 Kent)
ODAB
BetAB
PB-250
ZAB-500
OFAB
KAB
FAB
Submuniční zbraně

atd...

 


2. část - Ovládání letounu

Letoun se ovládá kolem tří os:

  • pitch - klopení - ovládáno výškovým kormidlem - joystick dopředu/dozadu

  • roll -klonění - ovládáno křidélky - joystick vlevo/vpravo

  • yaw - zatáčení - ovládáno směrovkou - pedály nebo otočná rukojeť joysticku

Všechny osy je během letu možno trimovat - nastavit jejich nulovou hodnotu. Toto člověk využije když má nerovnoměrné rozložení hmotnosti na křídlech - vytrimuje křidélka tak, aby se letoun nenakláněl na stranu. Důležité je trimovat výškové kormidlo. Při nízké rychlosti má letoun nižší vztlak a má tendenci padat - výškové kormidlo se vytrimuje tak, aby i bez držení joysticku letěl rovně (ve stejné výšce). Pokud je rychlost vysoká, musí se trimovat na opačnou stranu. Trim směrovky se použije při bočním větru, jinak by vítr zavál letoun mimo kurz :) Nejdůležitější je ale trim nahoru - dolů. Nutnost trimovat výškovku pocítíte velmi záhy a to už při prvním letu. Trimujte často a citlivě !!! Let ve formaci je pak příjemným požitkem, nikoliv noční můrou. Vytrimování je možné resetovat pomocí CTRL+T

 

Motor:

Motor má několik režimů a to většinou: stop - volnoběh - cestovní tah - maximální tah - přídavné spalování. Při manévrech s vysokým g letoun rychle ztrácí rychlost, čili je velmi vhodné použít přídavné spalování (forsáž). Pozor, motor má v některých režimech letu dost výrazný podíl na celkovém vztlaku letounu, takže je třeba velice nebezpečné stáhnout plynovou páku na minimum těsně před přistáním. 

Tah motoru se udává v kN nebo kg (1kg=9,80665N), konkrétní výkon se mění s rychlostí a výškou. U země a při nízké rychlosti je mají motory Su-27 maximální tah 2 x 8500 kg, s forsáží je to 2 x 12500 kg. Pro stíhací letouny je důležitým údajem poměr tahu ke hmotnosti. Pokud je poměr vyšší než 1, má letoun dostatek výkonu aby zrychloval nebo alespoň si udržoval rychlost i při vertikálním letu. Poměry tahu ke hmotnosti jsou při běžné výzbroji a při běžné zásobě paliva přibližně následující:

  • MiG-29 ..... 1,1

  • Su-25 ........ 0,6

  • Su-27/33 ... 1,0

  • F-15C ....... 1,0

  • A-10 ..........0,5 

Čili nejlepší předpoklady pro vzdušný boj má MiG-29, naopak A-10 a Su-25 se nehodí pro manévrování ve vertikále - rychle ztrácí rychlost. Su-27/33 nese v LockOnu defaultně 10 tun paliva, což je pro většinu misí zbytečné a manévrovací schopnosti jsou špatné. Zajímavost: např. u MiGu-29 se dosahuje nejrychlejšího utočení zatáčky se zapnutím forsáže 2 sekundy po začátku točení.

Motor se spouští PageUp a vypíná PageDown.

 

Vztlakové klapky (flaps):

Čím menší je rychlost tím menší je vztlak křídla a pokud je rychlost velmi nízká, letoun padá. Vztlakové klapky umožňují snížit minimální rychlost o několik desítek km/h. Pozor, zasunutí klapek při letu nízkou rychlostí nízko nad zemí = havárie (pokud tedy stroj nemá dost výkonné motory, které by ho držely ve vzduchu). Vztlakové klapky se používají hlavně při startu (zasunují se asi 100 metrů nad zemí) a přistání a také při útoku na pozemní cíle. Pokud jsou klapky vytaženy, může letoun letět stejnou rychlostí, ale s menším úhlem náběru (až nulovým) - nos letounu není tak zvednutý, je dobře vidět na cílovou plochu, ... U některých strojů mají více poloh - normální a přistávací.

 

Brzdící štíty (airbrake):

Používají se při přistávacím manévru a dojezdu, ale taky ve vzdušném boji - často je potřeba rychle zbrzdit a sladit rychlost letounu s rychlostí protivníka.

 

Brzdící padák a hák (parachute, hook):

Padák vystřelit při dosednutí (mají ho Su-25, Su-27 a MiGy-29), brzdící záchytný hák vytáhnout společně s podvozkem při přistávání na letadlové lodi (Su-33), bez něj to letadlo na 50 metrech jaksi nezabrzdí.

 

Klouzavost:

Pokud nefungují motory, je možné doklouzat při dostatečné rychlosti a výšce do značné vzdálenosti. Letouny velikosti F-15 a MiG-29 mohou mít odhadem klouzavost 10-15, čili doletí 10-15 km daleko a přijdou o 1 km výšky. Je to bráno při nějaké optimální sestupové rychlosti - ta snad může být kolem 400km/h, ale přesně nevím

 

Rychlost:

Indikovaná rychlost (Indicated Air Speed - IAS) je rychlost, kterou vám ukazují přístroje v kabině. Je měřena pitot-statickou trubicí obvykle špici přídě. Tato rychlost neukazuje vaši skutečnou rychlost pohybu v prostrou, dokonce ani vždy neukazuje skutečnou rychlost pohybu vzhledem k okolnímu vzduchu. Jediným případem, kdy se rovná skutečné rychlosti je let na úrovni mořské hladiny a za bezvětří. Je určována podle náporu vzduchu (zjednodušeně řečeno) - závisí na rychlosti a hustotě vzduchu. Takže například pokud letíte skutečnou rychlostí 300km/h v malé výšce nebo letíte 800km/h ve výšce kolem 10km, stále vám bude IAS ukazovat 300km/h. Aerodynamické (manévrovací) vlastnosti letounu jsou při stejné IAS prakticky stejné (nezáleží na výšce) 

Skutečná rychlost (True Air Speed - TAS) je přesná rychlost pohybu v prostoru. Nezáleží na větru ani na výšce. Její měření není tak snadné - tuším, že by pro její měření byl potřeba radar. V bojových letounech není zobrazovaná.

Rychlost na zemi (Ground Speed) je rychlost pohybu letounu na průmětu jeho dráhy na zem. To znamená, že při vodorovném letu odpovídá TAS, při svislém letu je nulová. Tato rychlost je důležitá pro navigaci mezi waypointy. Není měřitelná (snad jen radarem + výpočtem parametrů letu). 

Násobky rychlosti zvuku (Mach speed). Rychlost zvuku je u země cca 1225 km/h, v 11km je kolem 1062km/h. Závisí na teplotě, dá se vypočítat ze vztahu 20*odmocnina(teplota v kelvinech). Násobky rychlosti zvuku jsou zobrazovány prakticky ve všech letounech a dávají dobrou představu o skutečné rychlosti.

 

Úhel náběru (Angle of Attack):

Úhel mezi vektorem letu a osou letounu. Při krkolomných manévrech dosahuje běžně 15-20°, občas až 40°. Při nízké rychlosti (kolem 300 km/h) je úhel náběru kolem 15° - letadlo je položené na vzduchu, při vysoké rychlosti je úhel jen pár stupňů.

 

Vývrtka a ztráta rychlosti (Spin, Stall):

Příčinou vývrtky je oddělení proudu vzduchu od horní plochy křídla a následná neúčinnost směrovky (nepletu-li se :). To vzniká při přetažení letounu do velkého úhlu náběru > letoun ztratí vztlak a padá. Z vývrtky se dá dostat automatickým systémem vybírání vývrtky (netestoval jsem), ale taky manuálně: tah motoru na maximum, potlačení řídící páky dopředu a "kopnutí" směrovky proti směru otáčení. Vybrání ploché vývrtky (letoun se točí kolem svislé osy a padá) je prakticky nemožné - katapultáž nutná dokud je ještě čas.

 

Manévrování:

Při manévrování je nutné sledovat především rychlost, úhel náběru a vůbec směr letu, protože když se člověk rozhlíží, občas zapomíná sledovat kam vůbec letí. Vhodná rychlost je důležitým faktorem boje - příliš vysoká rychlost neumožní manévrovat dostatečně rychle a poloměr zatáčky je příliš velký, malá rychlost naopak znamená velký úhel náběru, rychlou ztrátu rychlosti a často dochází k vývrtce. Optimální rychlost blízkého vzdušného boje je někde kolem M=0,7.

 

Manévr "Kobra":

Tolik oblíbený manévr na leteckých dnech má i své praktické využití, ikdyž jeho opodstatněné použití je vhodné jen v minimálním množství případů. Manévr se obvykle provádí při rychlosti kolem 400km/h v horizontálním letu a v dostatečné výšce. Při výrazně vyšších rychlostech se neprovede. Stiskem klávesy "K" a přitažením joysticku k sobě letoun zvedne příď až o 120°, přičemž letí stále rovně. Přitom dojde k výraznému zpomalení až pod 100km/h - je nutné zapnout forsáž pro bezpečné vybrání. V realitě se manévr provádí tak, že se vypne omezovač úhlu náběru a razantně se přitáhne páka a trvá kolem pěti sekund. Kobra, proveditelná na MiGu-29 a Su-27/33  má několik případů použití:

  1. Tímto otočením přídě do zadní polosféry lze zaměřit a sestřelit letoun, letící za vámi s mírným převýšením. Musíte ovšem jednat rychle - během přibližně dvou sekund musíte letoun za vámi najít, zaměřit a odpálit střelu. Proto nezapomeňte před provedením manévru nastavit mód přilbového zaměřovače a zvolit střelu R-73, která jako jediná možná umí pracovat i v této situaci.

  2. Náhlým zpomalením je možné překvapit letoun, co vás stíhá. Ten vás přeletí a rázem jste ve výhodě. Pozor ovšem na ztrátu rychlosti - je nejlepší mít v pohotovosti přilbový zaměřovač a při první příležitosti cíl sestřelit, protože vám bude chvíli trvat než naberete dostatečnou rychlost pro další manévrování.

  3. Náhlým zpomalením je v realitě (ve hře nejspíš ne) údajně možné oklamat dopplerovské radary a ty s vámi na několik okamžiků ztratí kontakt.

Pár pravidel, kterých se držet:

  • Před přistáním VŽDY kontrolovat stav podvozku (klapek a brzdy) vlevo dole na panelu. Když svítí tzv. tři zelené, podvozek je vytažen.

Nouzové přistání:

  1. Zhodnotit poškození stroje. Funkčnost motorů, podvozku a ovládacích ploch jsou věci, které je nutné sledovat.

  2. Pokud letoun nemůže dostatečně manévrovat, nepokoušet se přistávat mimo letiště a katapultovat se. Na letišti se dá přistát s poškozeným strojem podstatně lépe než na zemi. 

  3. Pokud se rozhodnete pro přistání, zhodnoťte možnosti doletu stroje. Klouzavost stíhacích letounů je asi kolem 1:10 až 1:15 - z výšky 1 km doletí 10 - 15 km. Do vzdálenosti pravděpodobného doletu hledejte nejprve letištní plochy, poté silnice a pak rovné nezpevněné plochy (pole).

  4. Ideální sestupová rychlost je asi nějak kolem 500 km/h. Pozor na ztrátu rychlosti - opětovné nabírání rychlosti sebere hodně výšky. Nemanévrovat razantně - bere to hodně kinetické energie (rychlosti) !!!

  5. Pokud potřebujete doklouzat do velké vzdálenosti, vypusťte palivo (ctrl + R), odhoďte přídavné nádrže (alt + R) a případně i zbraně (ctrl + W).

  6. Některé letouny mají pro pohyb na nezpevněné zemi lepší předpoklady - třeba Su-25. Naopak s podvozkem Su-27 nebo F-15 bych se o přistání na trávě moc nepokoušel.

  7. Na zpevněných plochách je možné přistát na břicho - bez podvozku. Nejprve ale odhoďte zbraně a nádrže (alt + R, ctrl + W). Přistát na břicho na trávě bych asi nedoporučoval, i když to možná jde.

Tankování za letu:

Su-33 má nástavec pro doplňování paliva vlevo před kabinou. Ruským tankerem je IL-78M, který má tři hadice s "koši" na konci, do kterých se musí nástavec trefit. F-15 má otvor pro doplňování paliva v kořeni levého křídla, A-10 jej má před kabinou. Tankování západních strojů je snazší, protože v tankeru KC-10 vzadu leží operátor, který tankovací trubku přesně nasměruje.

  1. Vysunout nástavec / otevřít otvor (R)

  2. Navigační režim se přepne do módu pro navedení na tanker. Měly by být vidět rychlost a výška tankeru, kurz a vzdálenost (liší se to ale podle konkrétního letadla)

  3. Stále kontrolovat rychlost letounu i tankeru. Pokud je rychlost příliš vysoká, použít brzdící štít. Pozor na plynovou páku - forsáž i minimální tah jsou nežádoucí - přípusť motoru měnit jen minimálně. Pro úspěšné spojení se musí rychlost letounu i tankeru lišit maximálně o 1-2 km/h (odhadem)

  4. Manévrovat jemně. S rozhozeným strojem je lepší se trochu vzdálit a manévr přiblížení a spojení provést znovu od začátku. Dokonalé vytrimování letounu hodně pomáhá.

  5. Tankování probíhá automaticky po spojení - letoun letí sám. Odpojuje se klávesou R.

Katapultáž:

Katapultáž je v mnoha případech jediným možným způsobem jak se zachránit - pokud letoun hoří, je neovladatelný, nemá palivo, nefungují přístroje při nulové viditelnosti, apod. Některé dále popisované body nejsou pro LockOn tak důležité, ale jsou důležité v realitě.

  1. Pokud se rozhodnete pro katapultáž, zhodnoťtě nejprve podmínky, ve kterých se nacházíte. Důležitá je poloha letounu, výška a rychlost. Všechna moderní sedadla umožňují vystřelení od nulové rychlosti a nulové výšky. Východní sedadla umožňují záchranu pilota při vyšší rychlosti než americká, ale maximální rychlost letounů tuto hranici příliš nepřesahuje, takže opuštění je možné prakticky při jakékoliv rychlosti letu. Poloha a výška letu spolu úzce souvisejí. Katapultovat se vodorovně nebo dokonce proti zemi v malé výšce je hazard, který často končí smrtí. Také pokud letoun rychle klesá, neoddalujte katapultáž. Pokud není vůbec možné letoun ovládat, vystřelte se co nejdříve.

  2. Nasměrujte letoun tak, aby dopadl do neobydlené oblasti a nezpůsobil škody - nejlépe pole nebo les. Před samotným vystřelením vyberte místo dopadu, vypněte motory (nebo stáhněte plyn na minimum), vyvažte letoun "těžký na příď".

  3. Katapultáž se provádí kombinací CTRL+E (u verze 1.02 je naštěstí nutné trojzmáčknutí CTRL+E)


3. část - Základ o přístrojích v kabině (Ruské letouny)

  • Pro snadnou orientaci v kokpitu je velmi žádoucí znát azbuku - veškeré popisky přístrojů jsou rusky (krom německého MiGu, které má popisky i anglické). Také znalost základních ruských slov z oblasti letecké techniky může ovlivnit vaše přežití v boji (Pokud člověk nepřečte co je napsané na tom črveném světýlku vpravo na tablu, tak může mít vážný problém)

  • Pozor na zobrazované jednotky - ruské stroje používají výšku v metrech a rychlost v km/h. Americké stroje a německé MiGy-29 mají výšku ve stopách (1 stopa = 0,3048 metru) a rychlost v uzlech (1 uzel = 1,852 km/h).

Kokpit Su-25:

  1. Zaměřovač

  2. Signalizace zapnutého laserového dálkoměru (zapnutý systém střelby)

  3. Signalizace povolení střelby

  4. Rychloměr ve stovkách km/h

  5. Výstražný radarový přijímač - ukazuje ze kterého směru je letoun sledován nepřátelským radarem a typ radaru.

  6. Kombinovaný ukazatel úhlu náběru (vlevo) a přetížení (vpravo)

  7. Výškoměr v hektometrech (x 100 metrů)

  8. Umělý horizont

  9. Variometr (vertikální rychlost) a sklonoměr

  10. Machmetr

  11. Stav paliva

  12. Signální tablo

  13. Páka vysouvání podvozku

  14. Ukazatel stavu podvozku, vztlakových klapek, brzdících štítů a háku (velice důležitý přístroj)

  15. Radarový výškoměr v metrech (rozsah 0 - 1000 metrů)

  16. Počítadlo vzdálenosti k vybranému waypointu (pro navigační systém)

  17. Kompas + systém přístrojového přistání

  18. Palubní hodiny

  19. Otáčky motorů (velmi důležité)

  20. Teplota výstupních plynů levého motoru (projeví se zde nefunkčnost motoru)

  21. Teplota výstupních plynů pravého motoru

  22. Zbraňový systém - volič podvěsů, indikátor nastavení palby

více o přístrojích zde: http://www.airspace.cz/lockon/

 


4. část - Elektronika (Ruské letouny)

Velice poučné povídání o vedení vzdušného boje na dálku, o činnosti radaru a o obraně před střelami najdete zde: http://www.airspace.cz/lockon/ac/bvr.html
Pokud se vám navigace v Su-25 zdála složitá, přečtěte si http://www.airspace.cz/lockon/su25-nav.html a vše pochopíte.

4.1 - Režimy

Režimy jsou voleny klávesami 1 až 8. Režimy vypadají složitě, ale nejsou. Rozhodně v tom nehledejte žádnou vědu. Stačí jen vědět který je k čemu a jak se při tom všem chová radar, EOS a hlavice střely. K úplnému pochopení jak jednotlivé módy radaru fungují doporučuji přečíst manuál kolem strany 53. Je tam vše přesně vysvětleno. Možná se to nezdá, ale člověk po přečtení okamžitě pochopí proč se mu až doposud nedařilo zaměřovat cíle.

klávesa název popis
1 NAV Navigační režim. má 3 módy
1 NAV - MARŠ

Hlavní navigační mód. Slouží k letu podle přednastavených waypointů (traťových bodů). Waypointy se dají přepínat klávesou ; (nalevo od 1). Každý waypoint má polohu, výšku a rychlost. Mód MARŠ zobrazuje na HUD výšku a požadovanou rychlost, pro správný směr letu a výšku je nutné kolečko na HUD dostat doprostřed do kříže. Trasa letu se zobrazuje i na HDD. Navigovat se dá i podle analogových přístrojů (je to často přesnější), u Su-25 jsou přístroje jen analogové.

1 NAV - VOZV

Návratový režim. Je to to stejné jako MARŠ, ale je zde jen jeden waypoint, ze kterého se nasazuje na přístrojové přistání. Čili tímto waypointem se prolétává vždy pokud se jde na přistání. Mezi letišti a tedy i těmito konečnými waypointy lze přepínat klávesou ; (nalevo od 1). Výchozí bod pro přistávání je asi 15 km daleko od letiště.

1 NAV - POS Po průletu konečným waypointem se NAV mód přepíná do submódu POS - přístrojové přistání (ILS). Mezi letišti lze přepínat klávesou ;. Systém ILS zobrazuje informace o sestupu na HUD a/nebo na analogovém přístroji v kabině.Ideální sestupová rychlost je tak 3 m/s. S trochou cviku lze pomocí ILS přistát při nulové viditelnosti (kvůli toho vlastně tento systém vznikl)
2 DVB Režim střelby za hranici optické viditelnosti. Slouží k vyhledávání a ničení cílů na velké vzdálenosti - řádově 15 km a více.
  • Radar skenuje oblast o šířce 60° a výšce 10° (interval jsou 2 sekundy). Vyzařování radaru se dá vychýlit, čili rozsah skenování je až 120° x 120°.  
  • Radar detekuje cíl velikosti F-16 na 50 km, bombardér B-52 až na 150 km.
  • EOS vidí 120° do šířky, 60° nahoru a 15° dolů.
  • Vzhledem k tomu, že je výška skenování u radaru 10°, musí se pro vyhledání nízko letících cílů vyzařování vychýlit dolů a naopak při vyhledávání vysokoletících cílů vychýlit nahoru. Vyzařování radaru je stabilizované, takže klopení a klonění většinou neovlivní skenovanou oblast.
2 DVB - OBZ Detekuje až 24 cílů ve vzdálenosti 25 - 150 km (???)
2 DVB - SNP Sleduje 8 cílů a může detekovat dalších 16 (???)
2 DVB - DRLO Získává informace o vzdušné situaci z letounu AWACS. 
  • Radar a EOS může být vypnut.
  • Pro navázání spojení je ale nutné radar alespoň jednou zapnout.
  • Na MFD jdou vidět symboly všech letadel ve vzduchu (i vlastních)
3 BVB - VS Blízký vzdušný boj - vertikální skenování
  • Radar a EOS zabírá oblast širokou kolem 20° a vysokou 60°
  • Pilot na HUD zvolí kterou část chce prozkoumat, pokusí se označit cíl, radar vyšle krátký impuls a pokud se cíl v oblasti nachází, je okamžitě zaměřen.
  • Funkční maximálně do vzdálenosti 25 km.
  • Vysílá se jen krátký impuls, takže se útočník neprozradí.
4 BVB - STR Blízký vzdušný boj - zaměřování cíle úzkým paprskem radaru.
  • Menší šance na prozrazení vlastní polohy - radar vysílá jen úzkým paprskem směrem k cíli
  • Možnost přesného zaměření - u vertikálního skenování je riziko, že se zaměří jiný cíl, než je potřeba.
  • Značka na HUD se musí přesunout na cíl a označit.
5 BVB - Šlem Blízký vzdušný boj - přilbový zaměřovač
  • Ideální pro blízký manévrový boj
  • Dokáže rychle zaměřit cíl až o 60° vychýlený od podélné osy letounu
  • Letoun pak může manévrovat, aby dostal cíl přímo před sebe (není to ale nutné), ale vždy musí být cíl v prostoru 120°x120°, ve kterém ho může sledovat radar. Pro EOS jsou ty limity jiné - viz DVB 
6 FIO Přímé zaměřování infračerveně a aktivně radarově naváděných střel. Je to režim, ve kterém nemusí být zapnut ani radar ani EOS.(např při poruše)
  • cíl je nutné dostat dovnitř (nepohyblivého) kruhu na HUD a označit
  • Po označení cíle jej naváděcí hlavice střely dále sleduje, ale ...
  • je nutné alespoň přibližně znát limity střel, které chcete použít v režimu FIO. Např. R-60 vidí jen vše co je v rozsahu +/- 10°, R-77 vidí +/- 40°, apod. Taky je třeba dávat pozor na dostřel
x xxx - ATK Po zaměření cíle je všechna energie radaru zaměřena jen na něj.
  • Pozor na dosahy střel
  • Pokud se objeví PR, je možné střílet
  • Pokud se objevní SVOJ, zaměřený letoun je vlastní (to zjistí automatický identifikační systém)
7 ZEMLJA

Pozemní mód, slouží k navigaci na pozemní cíle, k přesnému míření kanónu, bomb a neřízených střel a k zaměření a odpálení řízených protizemních a protilodních střel. 

Verze letadel MiG-29, Su-27 a Su-33 co jsou v LockOnu nemají možnost útoku na pozemní cíl přesnou municí. Palubní radar umí pouze měřit vzdálenost a vypočítat bod dopadu bomb, neřízených střel a projektilů kanónu. Vše je ale nějaké divné, protože i bez "pravého protizemního radaru" jsou cíle mise značeny kosočtvercem na HUD a to dokonce i ty pohyblivé !!! (Ve Flankeru šel vidět radarový obraz země a cíl se tam musel ručně hledat). 

Bombardovat se dá dvěmi metodami:

  • CCIP - stisknutím střelby se bomby odhodí (pokud je to povoleno) a dopadnou do prostoru kam ukazovala značka na HUD.
  • CCRP - automatický odhoz. Stisknutím a držením střelby se označí místo na zemi. Při přeletu nad ním se bomby automaticky odhodí. Párkrát sem to zkoušel, ale občas se neodhodily (asi sem byl moc nízko nebo co), ještě to otestuji a uvidím

Su-25 nemá radar, jen laserový dálkoměr. Cíl mise není značen kosočtvercem (aspoň, že tak :-). Laserový dálkoměr se zapíná klávesou "o". Zbraňový systém stejně jako radar u stíhacích MiGů a Suček počítá místo dopadu protizemních zbraní. Su-25 může díky laserovému značkovači odpalovat i řízené střely Ch-25ML a Ch-29L. Může střílet také protiradarové Ch-25MP a Ch-58. Podrobnosti jejich použití jsou níže v části "Zbraňový systémů (Ruské letouny)".

8 SETKA Statické mířidlo. Využije se jen když vypadne radar, optika a laserový dálkoměr.

 

4.2 - Head Up Display (HUD)

Průhledný displej MiGu-29 je totožný s tím u Su-27 a Su-33. Není zde obrázek z módu proti pozemním cílům, z módu přilbového zaměřovače a z pasivního módu.

  1. Navigační mód (klávesa 1)

  2. DVB - mód pro vedení boje za hranici viditelnosti (klávesa 2) - režim vyhledávání cíle

  3. DVB - režim sledování cíle (po označení klávesou TAB)

  4. Režim pro vzdušný boj - vertikální sledování (klávesa 3)

  5. Režim pro vzdušný boj - zaměřování kruhem na HUD (klávesa 4), režim přilbového zaměřovače vypadá přibližně stejně (klávesa 5)

  6. Režim NAV - přístrojové přistání

 
  1. Rychlost

  2. Výška

  3. Požadovaná rychlost (podle naplánování letu), v bojovém módu rychlost cíle

  4. Požadovaná výška (podle naplánování letu), v bojovém módu výška cíle

  5. Kurz

  6. Ukazatel klonění

  7. Ukazatel klopení (zobrazuje úhel pitch)

  8. Označení módu - na prvním obrázku NAV

  9. Submód

  10. Radar je zapnut (znak I - iluminuje - ozařuje)

  11. Stupnice dosahu radaru

  12. Značka cíle

  13. Značkovač cíle - dá se s ním hýbat, vybrat a uzamknout cíl

  14. Indikuje činnost radaru (?)

  15. Zvolená zbraň a počet (na obrázku 2 je to R-73 a 4 kusy)

  16. Ukazatel vzdálenosti k cíli

  17. Maximální vzdálenost, na kterou je možno vystřelit střelu

  18. Minimální vzdálenost. Vektor dole vlevo zobrazuje směr letu cíle vzhledem k útočníkovi, na obrázku 3 tedy letí cíl přímo na můj letoun

  19. Označený cíl

  20. Značka PR - vypuštění povoleno

  21. Znak R - radar v činnosti

  22. Znak T - Optoelektronický systém (EOS) v činnosti

  23. Indikátor sestupové rychlosti - rozmězí -25 až +25 metrů za sekundu

  24. Indikátor vybočení z optimálního sestupu - je nutno letět kousek vlevo 

  25. Indikátor výšky vzhledem k optimální sestupové výšce - je nutno letět níže. Kříž XY je v analogové formě i u Su-25.

  26. Optimální rychlost letu při sestupu, vpravo je optimální výška.

 

4.3 - Zaměřovač Su-25

Zaměřovač Su-25 je pro všechny zbraně stejný. Je na něm zaměřovací kříž, kontrolka zapnutého laserového dálkoměru / značkovače, kontrolka povolení střelby (cíl v dosahu), pod kontrolkou laseru je ještě jedna, ale zatím moc nevím k čemu (asi něco jako zákaz střelby nebo tak něco)

  • Pokud nesvítí kontrolka povolení střelby, není možné střílet řízené střely. Bomby, neřízené střely a kanón je možné použít.

  • Zaměřovač Su-25 tuším plně neodpovídá realitě (pro protiletecké R-60 a pro protiradarové Ch-25MP a Ch-58 by neměl označovat cíl, ale to už je v celku jedno)

  • Střelba na vzdušný cíl má jen jeden režim (tlačítko 2 - 6, vše je to stejné). Zaměření cíle střelou R-60 funguje ve FIO módu (viz režimy o něco výše)

  • Střelba na vyzařující radar se provádí tak, že se letoun nasměruje na předpokládané místo, kde se radar nachází, zmáčkne se označení cíle (TAB), cíl se zobrazí na zaměřovači a pokud je v dosahu, může se střílet.

  • Při zapnutí protizemního režimu a vybrání zbraně se musí zapnout laser, který počítá místa dopadů bomb, raket a projektilů kanónů.

 

 

Zaměřovací značka indikuje:

  • zaměřené místo pro řízené střely nebo místo, kam budou dopadat bomby, neřízené střely nebo střely kanónu.

  • náklon letounu - malá šipka nad zaměřovacím křížem. (na obrázku má letoun náklon asi 3° doprava)

  • minimální vzdálenost k cíli podle možností vybrané zbraně - tenká čára na obvodu kříže (na obrázku je to 1 km)

  • aktuální vzdálenost k cíli - konec tlusté čáry, indikuje vzdálenost 1 - 3 km (na obrázku je vzdálenost 3 nebo více km)

 

4.4 - Radar Warning Receiver (RWR)

Detekuje zdroj elektromagnetického záření, přibližný směr k němu a jeho typ (letadlový nebo pozemní radar). RWR vydává zvuky - pípnutí pokud přes letoun přejde radarová vlna, nepřerušovaný tón pokud je letoun zaměřen. 

 

Kompletní popis výstražného radarového přijímače je zde: http://www.airspace.cz/lockon/rwr102.html

Doporučují podrobně nastudovat, může vám to zachránit kůži.

 

 

 

4.5 - Signální tabla

Pokud na něm něco svítí, znamená to obvykle, že s letounem není něco v pořádku.

Su-25

 

Su-27

MiG-29

(obrázky převzaty z www.airspace.cz a lehce poupraveny)

 

4.6 - Další přístroje a ukazatele

 

Palivoměr Su-25 (u ostatních je skoro stejný)

Indikuje množství paliva x1000 kg. Obvykle je levá stupnice normální, pravá indikuje zůstatek paliva. U Su-25 je levá pro 1500-5000 kg, pravá od 0 po 1200 kg. Čtyři vrchní kontrolky vlevo signalizují prázdnost vnitřních nádrží (na obrázku jsou 3 prázdné), spodní kontrolka OCT signalizuje malé množství paliva (kolem 600 kg a méně).

Palivo je minimálně u Su-25 možné odpouštět pro nouzové snížení hmotnosti (ctrl+R). Rychlost je asi 1000 kg za minuty.

Pokud dochází palivo, je dobré vědět kolik motory žerou a jak daleko se letoun může dostat při vcelku ekonomické rychlosti (kolem  500-700 km/h) 

typ

režim motorů spotřeba přibližná rychlost
Su-25 ekonomický výkon (otáčky 85%) 50 kg/min 10 km/min
Su-25 maximální tah 110 kg/min 15 km/min
Su-27 nízký výkon, otáčky 85% cca 60 kg/min 10 km/min
Su-27 nízký tah 200 kg/min 18 km/min
Su-27 forsáž 1000 kg/min u země asi 25km/min

Při ekonomickém tahu doletí letadlo se 100 kg paliva asi 20 km, pro přistávací manévr je dobré si nechat rezervu 100-200 kg. 

 

Ukazatel stavu podvozku, klapek, apod u MiG-29

  1. podvozek vysunut - po vzletu se zasouvá asi 30 metrů nad zemí (klávesa G)

  2. vztlakové klapky vysunuty - po vzletu se zasouvají asi 100 metrů nad zemí (klávesa F)

  3. náběžné hrany křídel sklopeny (to ovládá automatika, hrany se sklápějí pro lepší manévrovací schopnosti při nízkých rychlostech)

  4. brzdící štíty zasunuty - fungují při jakékoliv rychlosti (klávesa B)

  5. je vytažen brzdící padák

U jiných letadel je ukazatel podvozku přibližně stejný. U Su-33 je místo spodní kontrolky brzdících štítů kontrolka vytaženého brzdícího háku. U Su-25 je kontrolka brzdících štítů na koncích křídel.

 

 

 


5. část - Zbraňový systém (Ruské letouny)

  • Kanóny ruských letounů nesou jen kolem 150 nábojů a rychlost střelby je 1600 střel / minuty. To znamená, že je možné střílet jen 5-6 sekund. Proto neplýtvejte municí pokud si nejste jisti, že cíl opravdu zasáhnete.

  • Dosahy, rychlosti a ostatní parametry jednotlivých zbraní tu moc vypisovat nebudu, ale doporučuji si alespoň lehce projít ty odkazy nahoře. Člověk je pak v obraze a ví jestli má skákat ven z letadla když na něj letí AIM-120 apod.

  • Dosahy a rychlosti střel jsou udávány ve velké výšce a při vstřícném letu útočníka a cíle. U země jsou tyto hodnoty značně menší (viz začátek stránky)

  • Projděte si povídání o zbraních navrchu této stránky a graf dosahů střel R-77.

  • Pro blízký manévrový boj (třeba sledování cíle a postřelování kanónem) je lepší jej zaměřit pomocí EOS než radarem - radar na tu vzdálenost (zdá se mi) špatně ozařuje a zaměření "vypadává".

  • Doporučená výška odhozu bomb je obvykle 500-5000 metrů (pozor na střepiny) a rychlost 500-1000 km/h.

  • Značka míření kanónu na HUD se v protileteckém módu objeví při vzdálenosti 1400 metrů od cíle. Kulatá stupnice kolem zaměřovacího kříže indikuje vzdálenost k cíli (0 - 1400 metrů). Na velké cíle doporučuji (hlavně s méně kvalitním joystickem) střílet maximálně ze vzdálenosti zhruba 800 metrů. Na manévrující stíhací letouny je lepší se ještě více přiblížit - nejlépe tak na 200-400 metrů. U ruských strojů je každý náboj drahý, takže dávky musí být přesné.

  • Při střelbě na pozemní cíl je u GŠ-301 (kanón MiGu-29 a Su-27) omezení vzdálenosti k cíli na 700 - 1800 metrů (z důvodu bezpečnosti a maximálního účinného dostřelu)

Způsoby navedení:

  • Pasivní infračervené (IR) - navádí se na tepelné vyzařování letounu (motory, elektronika). Maximální dosah střel s IR navedením je 10-30 km.

  • Aktivní radarové (AR) - střela má vlastní radar, účast letounu není během útoku nutná (tak to ale chodí jen v módu FIO)

  • Poloaktivní radarové (SAR) - radar útočícího letounu musí cíl ozařovat až do zásahu. Střela se navádí na odraz radarových vln od cíle.

  • Kombinované SAR / AR - v první části letu se na cíl navádí poloaktivně radarově, v blízkosti cíle aktvně.

  • Inerciální (inc) + SAR + AR - využívá se u střel s dlouhým dosahem. Nejprve jsou střele předávány datalinkem informace kam má letět, poté začíná fungovat poloaktivní a pak aktivní radarové navedení.

  • Pasivní radarové (PR) - navádí se na vyzařování cíle (vyzařování pozemního radaru)

  • Laserové (LAS) - střela nebo bomba se navádí na pozemní cíl označený laserovým značkovačem

  • Televizní (TV) - střela nebo bomba se uzamkne na vizuální nebo infračervený obraz cíle, využívá se obrazovka v kabině letounu.

Určení zbraní (AAM - protiletecké, AGM - protizemní):

  • AAM - blízký manévrový boj - R-60, R-73

  • AAM - střední dosah - R-23, R-27, R-40, R-77

  • AAM - daleký dosah - R-33

  • AGM - klasické - Ch-25, Ch-29, Ch-59, Ch-65, S-25L

  • AGM - protiradarové - Ch-25MP, Ch-28, Ch-31, Ch-58

  • AGM - protilodní - Ch-22, Ch-41, Ch-35

  • bomby - trhavé a tříštivé - FAB, OFAB

  • bomby - řízené - KAB

  • bomby - clusterové - KMGU, RBK

  • bomby - zápalné - ZAB

  • bomby - speciální - ODAB, BetAB, PB-250, SAB

  • neřízené střely - S-5, S-8, S-13, S-24, S-25

 

stíhací .... MiG-29, Su-27, Su-33

název

typ - dosah navedení

popis

ve výzbroji

R-23, R-24 AAM - střední IR / SAR Obdoba R-27, ale generačně starší a určená jen pro letouny MiG-23 (MiG-23)
R-27 AAM - střední IR / SAR / AR

Existuje více verzí, je to hlavní střela na středná vzdálenost

Maximální rychlost ve výšce je M=3 - sestřelit klasický stíhač by neměl být problém, sundat MiG-25 nebo MiG-31 by mohlo být horší. Dolet je udáván ve výšce (s vysokou sbližovací rychlostí útočníka a cíle) a nízko nad zemí. S MiGem-29 a se střelou R-27RE se mi ale podařilo střílet jen na vzdálenost něco přes 50 km (úspěšně), asi ale za to mohl jen málo výkonný radar.

  • R-27R - inc + SAR - dolet 80/10

  • R-27RE - inc + SAR - dolet 170/30

  • R-27T - inc + IR - dolet 70/10

  • R-27TE - inc + IR - dolet 120/15

  • R-27EM - inc + SAR - dolet 120/20

  • R-27AE - AR - dolet 120/20

Verze E by měly dobře spolupracovat s přilbovými zaměřovači. Verze R, ER a EM je nutné navádět až do zásahu vlastním radarem. Pro střelbu na delší vzdálenost typem T a ET je nutné mít zapnutý radar (a mít zaměřený cíl), protože střele jsou předávány povely kam má přibližně letět. Střela se na cíl zaměří snad na vzdálenost kolem 10 km - to už může útočník radar vypnout a odletět. U verze ET nebyl problém zachytit cíl ve FIO módu a odpálit střelu na vzdálenost přes 10 km. Verze EM má umět sestřelovat i střel s plochou dráhou letu letící těsně nad zemí.

AE je nejnovější verze, navedení je aktivní, má podstatně lepší manévrovací schopnosti - blíží se už k R-77.

stíhací
R-33 AAM - daleký Inc, SAR, AR Dalekodosahové protiletecké - hlavně pro ničení velkých cílů (MiG-31)
R-40 AAM - střední SAR Střely pro přepadový stíhač MiG-25, velmi rychlé (MiG-25)
R-73 AAM - blízký IR Moderní střela pro blízký boj, nejefektivnější je použití s přilbovým zaměřovačem  Muže být odpálena i pokud je cíl hodně vychýlen od podélné osy letounu, ale nesmí být příliš blízko. Praktický dosah je kolem 15 km, ale vzhledem k tomu, že rychlost střely je jen M=2,5 doporučuji vhodně zvolit okamžik výstřelu. V malé výšce je dostřel jen několik kilometrů - prostě dogfightová záležitost. stíhací
R-60 AAM - blízký IR Stará střela pro blízký vzdušný boj. Dosah je velmi malý (řádově do 5 km při nejlepších podmínkách, prakticky snad jen kolem 2 km). Rychlost není závratná - M=2, takže sestřelování nadzvukových letadel moc nepřipadá v úvahu, ale pro obranu to stačí. Pokud je kdykoliv možnost volby mezi R-60 a R-73, vždy vybrat R-73. Su-25, MiG-29
R-77 AAM - střední Inc, SAR, AR

Moderní střela pro střední vzdálenost. O trochu lepší než AIM-120

Praktický dosah je přibližně 50 km (při vhodných podmínkách se blíží až ke 100 km), maximální dosah u země je něco přes 20 km. Asi 20 km před cílem se zapíná aktivní navedení - střela se už navede sama. Zkoušel jsem vypálit střelu a odhadem jak byla 15 km před cílem sem vypnul radar a už se navedla sama. Čili není není žádný problém použít FIO mód pokud je cíl dostatečně blízko (např. unikající MiG-31 ve vzdálenosti 5 km). R-77 manévruje téměř s dvojnásobným přetížením než R-27, takže se hodí pro sestřelování cílů, u kterých je předpoklad, že před zásahem budou uhýbat. R-77 má lepší odolnost proti rušení a o něco vyšší rychlost než R-27.

MiG-29S
Ch-22 protilodní radarové Těžá protilodní, nesena jen bombardéry (Tu-22, Tu-95)
Ch-25 AGM LAS Střední protizemní střela, existuje hodně verzí, v simulátoru jsou tři. Ch-25ML je laserově naváděná - letí za bodem, na který míří laserový ozařovač.
  1. Zapnou protizemní mód (klávesa 7)
  2. Zvolit Ch-25ML (klávesa D)
  3. Zapnout laserový ozařovač (klávesa O)
  4. Přesunout značku na zaměřovači přibližně do oblasti cíle, označit.
  5. Zaměřovací značku pak lze přesně umístit.
  6. Vystřelit, pokud je vypuštění povoleno.
  7. Během letu střely se dá se značkou pohybovat - dá se ještě změnit cíl nebo navést střelu mimo (třeba když se omylem střílí do vlastních)

Během jediného náletu není problém odpálit 2-3 střely Ch-25ML na několik cílů. Ale musí se postupovat postupně - najít cíl, označit, vystřelit, čekat do zásahu, najít cíl, označit, ..... Vypnutím laserového ozařovače by střela měla ztratit přehled kde je cíl a nemusela by trefit. Ovšem asi má zabudovaný systém, který ji udržuje v přímočarém letu. (alespoň to tak vypadá, protože když sem vypnul laser, tak stále letěla zhruba tak kam měla).

Papírový dosah Ch-25 je 10 - 20km. Mě se ji zatím podařilo odpálit nejvíce na 12 km. Hmotnost hlavice je 90 kg - cílem jsou stanoviště SAM, radary, méně odolné cíle, nahromaděná technika, apod. Ch-25 je obdobou americké AGM-65. 

  • Ch-25MR - rádiově řízená, na Su-25 se nepoužívá.
Su-25
Ch-25MP protiradarová PR protiradarová střela, dosah je papírově  25 (až 40) km.
  1. Nasměrovat letoun ke zdroji elektromagnetického záření (radar, SAM)
  2. Zaměřit - značka na zaměřovači se přesune na cíl (ve skutečnosti je to jinak)
  3. Sledovat na značce vzdálenost k cíli.
  4. Při povolení střelby (červené světlo vlevo od zaměřovače) je možno střílet.
  5. Raketa letí c cíli sama, takže je možné odpoutat se z boje. Může se ale stát, že pokud se postřelovaný radar během letu střely vypne, tak střela mine.
Su-25
Ch-28 protiradarová PR Stará Protiradarová (Su-17)
Ch-29 AGM LAS / TV Těžká protizemní střela. bojová hlavice je více než 3x silnější než má Ch-25, takže účinek je mnohem větší. Dolet je něco přes 10 km, při vypuštění z velké výšky snad i více. Způsob použití laserově naváděné verze odpovídá Ch-25ML
  • Ch-29L - laserové navedení
  • Ch-29T - televizní navedení
Su-25
Ch-31 protiradarová / protilodní PR / AR Protiradarová a protilodní, velmi rychlá a efektivní bojové
Ch-41 Moskit protilodní radarové Těžká protilodní střela, zavěšuje se mezi motory Su-33, zničí i věští lodě
Ch-35 URAN protilodní AR Střední protilodní střela, výborná na menší cíle
Ch-58 protiradarová PR Starší protiradarová střela Su-25
Ch-59/M AGM TV Něco jako Ch-29, sle s proudovým motorem
Ch-65 AGM radarové Taktická střela s plochou dráhou letu
ODAB vakuová - Objemově detonující - vytváří silnou tlakovou vlnu (demoliční) všechny
BetAB   protibetonová -

Protibetonová - ničení vzletových drah

Výška dohozu 150-550 metrů, nejdříve se stabilizuje padákem a pak se raketovým motorem vystřelí pod povrch dráhy a vybouchne pod ní - vytvoří velký kráter.

všechny
PB-250 bržděná -

Bržděná tříštivo-trhavá

Shazuje se z malé výšky, protože umožňuje letounu před výbuchem odletět z dosahu střepin. Výška odhozu je obvykle 100-300 metrů.

Vhodné proti pěchotě, lehké technice, letadlům na stojánce, ...

všechny
ZAB-500 zápalná - Zápalná - proti pěchotě, lehké technice všechny
OFAB tříštivá -

Tříštivé bomby

Vhodné proti pěchotě a lehké technice - letadla na stojánce, konvoje ...

všechny
KAB řízená TV / LAS Průbojné, tříštivé - jsou naváděné (něco jako Ch-29 bez motoru)
FAB trhavá -

Klasické trhavé

Používají se pro ničení neopevněných cílů - továrny, budovy, stanoviště SAM, železnice, lodě, ...

všechny
RBK clusterová - Submuniční zbraně - vypadne z nich hodně malých bomb, které pokryjí velkou plochu  - protitankové, tříštivé. Jsou ideální proti nahromaděné technice - kolony aut, nádraží všechny
KMGU kontejner - Neodhazovaný submuniční kontejner - něco jako RBK, ale neodhazuje se. Používá se z výšek 50-150 metrů. všechny
SAB osvětlující - Osvětlující bomba - pro noční bombardování Su-25
S-5 neřízená - malé neřízené, umístěny v raketovém bloku UB-32 všechny
S-8 neřízená - dnešní standard (ráže 80 mm), jsou umístěny v raketovém bloku B-8. B-8CM obsahuje značkovací kouřové střely (pro multiplayer výborná věc) všechny
S-13 neřízená - Silnější standard, umístěny v bloku B-13 všechny
S-24 neřízená - Přechod mzi S-13 a S-24 Su-25
S-25 neřízená - Těžké protizemní neřízené střely všechny
S-25L AGM LAS Laserově naváděná verze S-25
Sorbtsija ECM - Rušící kontejner, upevňuje se na konce křídel Su-27 a Su-33, doporučuji používat při každé misi, kde má protivník výkonné stíhací letouny a protivzdušné střely. Proti stingerům, protileteckým kanónům a letounům bez radaru je kontejner k ničemu. Su-27, Su-33
SPS-141 Stejné jako Sorbtsija, akorát, že SPS-141 používá Su-25 Su-25

 


6. část - Postupy u východních letounů

(jen podle mé zkušenosti, možná je to lepší dělat trochu jinak ...)

Vyhledání, zaměření a sestřelení cíle v módu BVR (střelba za hranici viditelnosti):

  1. Přepnutí do módu BVR (2)

  2. Zapnutí radaru (I)

  3. Pokus o vyhledání cíle a nastavení vzdálenosti zobrazování (+, - vedle backapace)

  4. Pokud není cíl nalezen, natočit anténu radaru nahoru a dolů (ctrl+tečka, ctrl+středník)

  5. Je možné natáčet anténu i doleva a doprava (ctrl+čárka, ctrl+pomlčka)

  6. Pokud je cíl nalezen, označit jej značkou na HUD (čárka, tečka, pomlčka, středník)

  7. Zaměřit cíl (TAB)

  8. Zvolit vhodnou řízenou střelu (D)

  9. Sledovat vzdálenost a vektor leu cíle, minimální a maximální mez střelby

  10. Při signálu PR se rozhodnout jestli vystřelit nebo ne.

  11. Výstřel (SPACE)

  12. Nechat cíl zaměřený - střela je naváděna radarem

  13. Čekat až do zásahu (možná se těsně před cílem spustí aktivní navedení střely, takže letoun se může odpoutat z boje, ale ještě sem to moc netestoval)

Tlačítka, která je vhodné znát pro bombardování a střelbu s Su-25:

  • přepnutí do protizemního režimu (7)

  • volba zbraně (D)

  • volba kanónu (C)

  • zapnutí laserového dálkoměru / zaměřovače (O)

  • pohyb zaměřovací značky (ctrl + , . - ů)

  • vycentrování zaměřovací značky (ctrl + I)

  • označení cíle (TAB)

  • volba salvy (ctrl + V)

  • všechny tlačítka pro ovládání letu

 


7. část - Západní stroje

Zatímco MiG-29, Su-27 a Su-33 jsou téměř stejné stroje, americké F-15C a A-10 jsou úplně jiné.

F-15C je letoun určený čistě pro získání nadvlády ve vzduchu a to hlavně bojem za hranici viditelnosti. Na blízký manévrový boj není dobře vybaven - nemá přilbový zaměřovač, krátkodosahové střely AIM-9 nejsou tak výkonné jako R-73, ... (i přes to nejsou jeho manévrovací schopnosti nejhorší). Výzbrojí jsou krátkodosahové infračervené střely AIM-9 a radarově naváděné střely středního dosahu AIM-7 a AIM-120. Protizemní výzbroj v LockOnu nemá žádnou, ve skutečnosti ale může po menší úpravě nést i bomby, ale prakticky se to nepoužívá.

A-10 je naopak výhradně bitevní letoun určený především k ničení obrněné techniky. Předností jsou střely s televizním navedením a velmi účinný 30 mm kanón.

U západních strojů (+ německý MiG-29A) je potřeba si dávat pozor na jednotky rychlosti, vzdálenosti a výšky.

  • výška se udává ve stopách (feet) ... 1 ft = 0,3048 m

  • rychlost se udává v uzlech (knots) ... 1 knot = 1,852 km/h

  • vzdálenost se udává tuším v námořních mílích, ale moc si nejsem jist (nautical miles) ... 1 nm = 1,852 km (1 klasická míle = 1,609 km)

  • hmotnost se udává v librách (pounds) ... 1 lb = 0,4538 kg


8. část - F-15C

Za celou dobu co hru mám (dnes je to nějakých 7-8 měsíců) jsem s F-15C nelétal maximálně tak 2 hodiny a to především jen tankování ve vzduchu, takže není o čem psát. Vzhledem k tomu, že podrobnější české návody už vznikají i jinde než na této stránce, nebudu se tu k F-15C vracet.

 


9. část - A-10

Zatím jen základní poznatky.

9.1 Zbraňový systém

  1. MASTER ARM - mělo by blokovat veškerou výzbroj, tak aby nešla použít (např nad vlastním územím). Nevím proč, ale nějak to nefunguje. (alt+space)

  2. RDS REM - zbývající munice v kanónu

  3. GUN RATE - volič kadence kanónu. Dá se nastavit vysoká nebo nízká - 4200 nebo 2100 výstřelů za minutu (shift+C)

  4. RIP QTY - počet bomb, který bude shozen najednou (ctrl+space)

  5. RELEASE MODE - volič způsobu odhozu (shift+space)

  6. RIP INT - interval v desítkách milisekund jak se budou postupně odhazovat bomby (zvyšuje se V, snižuje shift+V)

  7. Na závěsníku jsou 2 nebo tři zbraně (2 nebo více bomb / raket AGM)

  8. Závěsník je prázdný

  9. Na závěsníku je jedna zbraň

  10. Na závěsníku jsou dvě zbraně. Zbraně jsou zvoleny. 

  11. Identifikace zbraně na závěsníku - RKT = neřízené rakety; ECM = kontejner elektronického boje; LDGP = volně padající bomba; EsO (?) = řízená protizemní střela; DISP (?) = protiletecká střela.

RELEASE MODE

  • PRS - odhoz po párech, je standardně zvoleno, zachovává se vyvážení letounu.

  • SGL - odhoz po jednotlivých kusech. Pro ničení bodových cílů je mnohem vhodnější než PRS.

  • RIP PRS - odhazuje páry bomb s nastaveným intervalem (pokud je RIP QTY 3, tak odhodí 2 bomby). 

  • RIP SGL - postupný odhoz přesně nastaveného počtu bomb (pokud je RIP QTY 3, tak odhodí 3 bomby). Je to nejlepší způsob jak bombardovat kolonu vozidel. Je dobré vědět jak nastavit množství bomb a interval shozu. Při rychlosti 250 uzlů (463 km/h) letadlo uletí každých 100 ms (nastaveno 10 na RIP INT) asi 13 metrů. Vozy v koloně mají rozestup zhruba 50 metrů, takže vhodné nastavení RIP INT je 40 (400 ms) a RIP QTY nastavit na počet vozů v koloně.

 


10. část - Zbraně (západ)

Zatím jen seznam zbraní

F-15 má kanón M61A1 a může nést protiletecké střely AIM-7, AIM-9 a AIM-120 a přídavné palivové nádrže.

A-10 má kanón GAU-8/A a nese řízené střely AGM-65D, AGM-65K, bomby Mk20, Mk82 a Mk-84, raketomety LAU-61 a LAU-61WP, kontejner se světlicemi SUU-25, kontejner pro elektronickou ochranu ALQ-131 a pro obranu má dvě střely AIM-9.

 

název

typ - dosah navedení

popis

ve výzbroji

AIM-7 AAM SAR stíhací
AIM-9 AAM IR skoro všechny
AIM-54 AAM SAR, AR F-14
AIM-120 AAM AR stíhací
R550 Magic 2 AAM IR dosah 5 km - něco jako AIM-9 Mirage
Super 530F AAM SAR dosah 25 km Mirage
MICA AAM AR dosah 50 km - srovnatelná s AIM-120 Mirage
AGM-45 protiradarová PR Menší protiradarová, dolet 12 km F-4
AGM-62 řízená bomba TV
AGM-65D AGM TV dolet je přes 20 km (při vypuštění z velké výšky a při vysoké rychlosti až 40 km), ale prakticky je použitelná tak do 15 km. F-16, A-10, ..
AGM-65K AGM IR obraz F-16, A-10, ..
AGM-84 protilodní, protizemní růžné Protilodní a protizemní střely s doletem kolem 100 km
AGM-86 protizemní Strategická střela s plochou dráhou letu, dolet 2500 km strategické
AGM-88 protiradarová PR Hlavní západní protiradarová střela, dolet 25 km F-16, F-18, ...
AGM-114 protitanková LAS / SAR (Hellfire) Standardní protitanková střela především vrtulníků AH-64. vrtulníky
AGM-119 protilodní IR Protilodní střela s tepelným navedením. Dolet je kolem 50 km.
AGM-154 AGM Moderní protizemní klouzavá střely.
Sea Eagle protilodní AR Evropská protilodní střela, dolet přes 100 km. Tornado
ALARM protiradarová PR Moderní evropská protiradarová, dolet kolem 40 km Tornado
AS 34 Kormoran protilodní AR dolet 30 km Tornado
TOW protitanková AH-1
GBU-10 řízená bomba LAS Mk84 s laserovým navedením F-4, F-16, ...
GBU-12 řízená bomba LAS Mk82 s laserovým navedením F-4, F-16, ...
GBU-16 řízená bomba LAS Mk83 s laserovým navedením F-4, F-16, ...
GBU-24 řízená bomba LAS laserově naváděná bomba s hmotností kolem 900 kg
GBU-15 řízená bomba TV Mk84 s televizním navedením
GBU-27 řízená bomba LAS Průbojná laserově naváděná bomba, uzpůsobená pro F-117 F-117
Mk82, Mk83, Mk84, M117 bomba - základní tříštivo-trhavé, volně padající, nízkoodporové bomby. Liší se pouze hmotností: Mk82 - 227kg, Mk83 - 454kg, Mk84 - 907kg, M117 - 370kg. skoro všechny
Mk20 Rockeye, CBU-97, BL755 clusterová bomba - Mk20 a BL755 jsou víceúčelové bomby, CBU-97 obsahuje speciální protitankovou munici.
LAU-10 raketomet - Raketomet pro 7 klasických tříštivých střel Hydra
LAU-61 raketomet - Raketomet pro 19 klasických tříštivých střel Hydra A-10, ...
LAU-61WP raketomet - Raketomet pro 19 značkovacích (kouřových) střel A-10, ...
Hydra 70 mm neřízená - Standardní neřízená střela
Zuni 127 mm neřízená - Neřízená střely větší ráže
ALQ-131 ECM - Rušící kontejner
SUU-25 osvětlující - Kontejner s osmi osvětlujícími světlicemi LUU-2. Výhodou oproti SAB-100 je, že je neodhazovatelný, čili pro více použití. 

 

 


11. část - Něco málo taktiky

(zatím doporučním jen odkaz navrchu stránky, v manuálu je taky pár věcí k taktice a manévrování)

Předletová příprava:

Nepodceňovat předletovou přípravu.

  • Nastudovat trať - třeba u Su-25 může nastat problém s navigačním systémem. Pokud člověk neví alespoň trochu kudy vede trať, tak mu je ukazatel kurzu a vzdálenosti k waypointu k ničemu.

  • Projít si naplánované časy - není nic horšího než spěchat a přiletět nad cíl chráněný SAMy a AAAčky. Mise jsou sladěny tak, že nejdříve jedna skupina zničí protivzdušnou obranu, druhá skupina hlídá vzduch a třetí provádí samotný úkol. 

  • Zjistit jaký je terén, zda se v blízkosti nacházejí nějaké přistávací plochy, ...

  • Znát návratový kurz (polohu) a vzdálenost na základnu směrem od bojiště - může se stát, že je v boji poškozen navigační systém a rádio nefunguje. Bez úspěšného přistání je mise považována za nesplněnou. Znalost vzdálenosti na domovskou základnu je důležitá pokud je prostřelena nádrž a dochází palivo. Na každý kilometr je potřeba asi 5 kg paliva, pro přistání je dobré mít rezervu kolem 100 kg. Čili pokud je základna vzdálena 70 km, je potřeba mít alespoň 400 kg paliva apod.

  • Nastudovat polohu cíle - najít si význačné orientační body v jeho blízkosti (letiště, města, silnice, řeky)

  • U pohyblivého cíle odhadnout trasu, kterou se bude pohybovat.

  • Zapamatovat si podvěšenou výzbroj. U moderních strojů se zvolená zbraň zobrazuje na HUD, ale u Su-25 ukazuje volič výzbroje jen jestli jde o řízenou střelu, neřízenou, bombu....

  • Pokud možno, zjistit jaká je v cílové oblasti protivzdušná obrana. Pokud jsou to jen Stingery, není nutné se příliš obávat

Elektronické rušiče:

Jsou určeny pro klamání radarů všeho druhu posíláním klamných signálů. Dokáží podstatně snížit vzdálenost, na kterou je možné letoun zachytit. Ale pozor !!! Bezdůvodně zapnutý rušič zbytečně poutá pozornost nepřítele, protože ten může vidět polohu rušiče na přijímači RWR. V LockOnu používají Rusové kontejnery Sorbtsija a SPS-141, američané mají ALQ-131.

 

Klamné cíle:

Klamné cíle "odvádějí pozornost" naváděcích hlavic řízených střel mimo letoun. Tepelně naváděné střely mohou být odlákány světlicemi (flares), proti radarově naváděným střelám jsou k dispozici kovové proužky (chaff). Klamné cíle je nejefektivnější vystřelovat v konečné fázi letu střely, skoro každý vojenský letoun nese desítky až stovky kl. cílů. Světlice i proužky se vystřelují klávesou Q, automatické vystřelování se zapíná a vypíná kombinací Shift + Q. Od verze v1.02 se proužky a světlice mohou vystřelovat odděleně a to klávesami Insert a Delete.

 

 


Slovník

AAA (Anti Air Artillery) - protiletadlové dělostřelectvo

AWACS - letoun včasné výstrahy a uvědomování - velký letoun s radarem, kontroluje celou oblast, navádí, vlastním jednotkám předává informace o nepřátelských letounech.

BVR (Beyond Visual Range) - boj za hranice viditelnosti

CAP (Close Air Patrol) - blízká letecká ochrana, letoun/vrtulník chrání pozemní jednotky před útokem ze vzduchu

CAS (Close Air Support) - blízká letecká podpora, letoun/vrtulník v útoku podporuje pozemní jednotky

CCIP (Continuously Computed Impact Point) - vypočítaný bod dopadu bomb (manuální odhoz)

CCRP (Continuously Computed Release Point) - vypočítaný bod odhození bomb (automatický obhoz)

dogfight - blízký manévrový vzdušný boj

ECM - elektronické rušení

EOS (Electro-Optical Sensor) - oprický senzor pro detekci vzdušných cílů, alternativa radaru, "oko" před kabinou některých ruských strojů.

GBU (Guided Bomb Unit) - řízená bomba

HDD (Head-down Display) - display k kabině

HUD (Head-up Display) - průhledný display

IFF (Identify Friendly or Foe) - systém spolupracující s radarem a identifikující zda je sledovaný letoun vlastní nebo nepřítel.

IFR (Instrument Flight Rules) - let za špatné viditelnosti podle přístrojů

ILS (Instrument Landing System) - pomáhá pilotovi nasměrovat stroj do přesné sestupové dráhy.

Mach - rychlost zvuku - u země průměrně 1227 km/h, ve výšce kolem 11km je to asi 1062 km/h

MFD - multifunkční display (to stejné jako HDD)

RCS (Radar Cross-Section) - efektivní radarová odrazová plocha, určuje jak dobře je letoun viditelný pro radar. Stíhací letouny ji mají řádově kolem 5 m2, stealth letouny ji mají mnší než 1 m2, naopak bombardéry až desítky m2.

RWR (Radar Warning Reciver) - výstražný radiolokační přijímač

SAM (Surface-to-Air Missile) - pozemní protiletadlová střela

VFR (Visual Flight Rules) - let za dobré viditelnosti podle srovnávací navigace a se základními přistroji

waypoint - traťový bod, trasa letu se skládá z několika waypointů, každy waypoint má svou polohu, letovou výšku a rychlost.

 

 




Přístupů od 24. 4. 2002