Základy o létání, boji, přístrojích a zbraních Hlavní strana
Tento
návod už v některých oblastech (přístroje, ..) nebudu dále rozšiřovat, protože podrobné návody
se už objevují i jinde a dublování práce by bylo zbytečné. Nevylučuji,
že podle chuti něco nenapíšu, ale třeba nějaké podrobné povídání o radarových režimech F-15 nečekejte.
Návod jsem začal psát pro LockOn v1.00, takže některé věci už možná
nebudou aktuální.
Znalost
vlastní techniky a techniky protivníka je polovinou úspěchu mise. Proto
doporučuji obeznámit se alespoň stručně s technickými parametry veškeré
techniky co se na bojišti může objevit, jde hlavně o letadla, leteckou výzbroj
a prostředky protivzdušné obrany (AAA, SAM, radary).
Pokud
má člověk přehled o protivníkově vybavení, má i velikou taktickou výhodu.
Například pokud ví, že MiG-25 běžně neutočí zatáčku s více než 4g,
ale oproti tomu dokáže letět velice rychle, použije na něj střelu s nižší
manévrovací schopností, ale s delším doletem a vyšší rychlostí - čili
ne R-73, ale R-27.
Důležitými
informacemi, které je vhodné znát jsou:
U
letadel:
primární
určení letounu - bitevní letoun jako A-10 bude těžko vyhledávat vzdušné
souboje a bude se držet plánu, aby zničil nepřátelské tanky. Bránit
se bude až v maximálním ohrožení (střelami AIM-9). Stroj F-15 na
bombardovací misi bude schopen zaútočit i na vzdušný cíl - výkonný
radar, protiletecké střely a manévrovací schopnosti mu to dovolují.
maximální
rychlost - maximální rychlost je velice důležitý parametr v boji. Určuje
jak rychle se letoun dostane k cíli, ale taky jestli má možnost uniknout
řízené střele nebo je lepší se střele vyhnout manévrováním. Např.
pokud F-16 ze vzdálenosti 5 km v malé výšce vypálí AIM-120 AMRAAM, tak
otočením vlastního letounu od nepřátelského a rychlý únik
nadzvukovou rychlostí umožní střele uniknout. To je třeba možné s
Su-27, která u země udělá něco přes 1300 km/h, s letounem A-10 by to
bylo prakticky zbytečné, protože vytáhne jen nějakých 850 km/h. Dobré
je vědět, že u země dokáží nadzvukové stroje udělat jen kolem 1,2
rychlosti zvuku (Mach=1,2), ve výšce mohou letět t kolem M=2,5.
manévrovací
schopnosti - tím je vše řečeno. Max. povolené přetížení určuje jak
může letoun manévrovat (rychlost utočení zatáčky o 360°, apod.). To
je třeba případ toho MiGu-25, který utočí maximálně tak +4g, naopak
F-16, MiG-29 a všechny podobné mají maximální povolené přetížení
kolem +9g, což je opravdu hodně a člověk se pak ve vzdušném boji musí
dost ohlížet. Taky naložený letoun manévruje o poznání hůře než
letoun bez zbraní a s minimem paliva.
praktický
dostup a obvyklé letové hladiny - např praktický dostup Su-25 je kolem
10km, ale vzhledem, že je to bitevní letoun, tak nebude nikdy létat výše
než pár kilometrů nad zemí. Naopak MiG-25 a MiG-31 je záchytný
(MiG-25R průzkumný) stíhač, pro který nejsou problém výšky přes
20km.
elektronické
vybavení - letoun působící na bojišti, kde má nepřítel zapnuty
elektronické rušiče je podstatně hůře zachytitelný. Také je dobré vědět,
že letouny MiG-29 a Su-27 mají krom radaru i optické vyhledávání cíle,
takže se mohou k mému letounu nepozorovaně přiblížit a zaútočit
(zapnutým radarem by se prozradily).
radar
- u starších letounů nemají radary tak velký dosah a nejsou tak kvalitní.
Vzdálenost nalezení cíle roste s jeho tzv. efektivní radarovou odrazovou
plochou. Obecně platí čím větší a generačně starší letoun je, tím
větší je vzdálenost, na kterou jej lze najít. Např. dosah radaru F-16
je na větší letoun kolem 80km, radar MiGu-31 dokáže stejný cíl
detekovat na 200km.
zbraně
- je velice důležité vědět do jaké vzdálenosti může nepřítel
ohrozit můj letoun a jakými zbraněmi. Například Su-25 může nést jen
dvě střely R-60, které ovšem mají mizerný dosah - maximálně 1,5km u
země, ve výšce maximálně do 10km. Zato MiG-31 nebo F-14 může nést střely
s dosahem přes 150 km (ve velké výšce).
U
protileteckých střel (platní i pro SAM):
způsob
navedení - existuje několik způsobů navedení - infračervené, radarové
aktivní, radarové poloaktivní a ještě pár dalších nevýznamných.
Infračerveně (tepelně) naváděné střely jsou typu vystřel-a-zapomeň,
čili po vystřelení se může útočník okamžitě skrýt. Poloaktivně
radarově naváděné střely vyžadují neustálou účast útočníka -
ten obvykle musí po vystřelení letět směrem k cíli a střelu navádět.
Aktivní radarově naváděné střely mají vlastní radar - v konečné fázi
letu (několik kilometrů před cílem jsou už soběstačné a útočník
se odpoutat z boje)
letová
obálka - řízená protiletecká střela nemůže být střílena na
konstantní vzdálenost - záleží na výšce a rychlostí sbližování cíle
s útočníkem. Např střelu R-77 je možno ve velké výšce a při vstřícném
letu útočníka a cíle střílet na vzdálenost 100km, nízko nad zemí a
při nulové rychlosti sbližování je dosah jen kolem 10km.
rychlost
- pomalá střela nedožene unikající letoun. Např R-60 letí ve výšce
něco přes M=2, nízko nad zemí snad odhadem kolem M=1,5. Té lze uniknout
i podzvukovou rychlostí. Jiné kafe je to s AIM-54, která letí až kolem
M=4,5 (pochopitelně velmi vysoko).
hmotnost
hlavice - udává možnost na přežití po zásahu. Např. AIM-54 má 10x těší
bojovou hlavici než R-60. Lehké střely nezpůsobí zničení letounu, ale
ho jen poškodí, takže je ještě šance na přistání nebo katapultáž.
Všechny osy je během letu možno trimovat -
nastavit jejich nulovou hodnotu. Toto člověk využije když má nerovnoměrné
rozložení hmotnosti na křídlech - vytrimuje křidélka tak, aby se letoun
nenakláněl na stranu. Důležité je trimovat výškové kormidlo. Při nízké
rychlosti má letoun nižší vztlak a má tendenci padat - výškové kormidlo
se vytrimuje tak, aby i bez držení joysticku letěl rovně (ve stejné výšce).
Pokud je rychlost vysoká, musí se trimovat na opačnou stranu. Trim směrovky
se použije při bočním větru, jinak by vítr zavál letoun mimo kurz :) Nejdůležitější
je ale trim nahoru - dolů. Nutnost trimovat výškovku pocítíte velmi záhy
a to už při prvním letu. Trimujte často a citlivě !!! Let ve formaci je pak
příjemným požitkem, nikoliv noční můrou. Vytrimování je možné
resetovat pomocí CTRL+T
Motor:
Motor má několik režimů a to většinou:
stop - volnoběh - cestovní tah - maximální tah - přídavné spalování. Při
manévrech s vysokým g letoun rychle ztrácí rychlost, čili je velmi
vhodné použít přídavné spalování (forsáž). Pozor,
motor má v některých režimech letu dost výrazný podíl na celkovém
vztlaku letounu, takže je třeba velice nebezpečné stáhnout plynovou páku
na minimum těsně před přistáním.
Tah motoru se udává v kN nebo kg
(1kg=9,80665N), konkrétní výkon se mění s rychlostí a výškou. U země a
při nízké rychlosti je mají motory Su-27 maximální tah 2 x 8500 kg, s forsáží
je to 2 x 12500 kg. Pro stíhací letouny je důležitým údajem poměr tahu ke
hmotnosti. Pokud je poměr vyšší než 1, má letoun dostatek výkonu aby
zrychloval nebo alespoň si udržoval rychlost i při vertikálním letu. Poměry
tahu ke hmotnosti jsou při běžné výzbroji a při běžné zásobě paliva přibližně
následující:
MiG-29 ..... 1,1
Su-25 ........ 0,6
Su-27/33 ... 1,0
F-15C ....... 1,0
A-10 ..........0,5
Čili nejlepší předpoklady pro vzdušný
boj má MiG-29, naopak A-10 a Su-25 se nehodí pro manévrování ve vertikále
- rychle ztrácí rychlost. Su-27/33 nese v LockOnu
defaultně 10 tun paliva, což je pro většinu misí zbytečné a manévrovací
schopnosti jsou špatné. Zajímavost: např. u MiGu-29 se dosahuje
nejrychlejšího utočení zatáčky se zapnutím forsáže 2 sekundy po začátku
točení.
Motor se spouští PageUp a vypíná PageDown.
Vztlakové klapky (flaps):
Čím menší je rychlost tím menší je
vztlak křídla a pokud je rychlost velmi nízká, letoun padá. Vztlakové
klapky umožňují snížit minimální rychlost o několik desítek km/h.
Pozor, zasunutí klapek při letu nízkou rychlostí nízko nad zemí = havárie
(pokud tedy stroj nemá dost výkonné motory, které by ho držely ve vzduchu).
Vztlakové klapky se používají hlavně při startu (zasunují se asi 100 metrů
nad zemí) a přistání a také při útoku na pozemní cíle. Pokud jsou
klapky vytaženy, může letoun letět stejnou rychlostí, ale s menším úhlem
náběru (až nulovým) - nos letounu není tak zvednutý, je dobře vidět na cílovou
plochu, ... U některých strojů mají více poloh - normální a přistávací.
Brzdící štíty (airbrake):
Používají se při přistávacím manévru a
dojezdu, ale taky ve vzdušném boji - často je potřeba rychle zbrzdit a
sladit rychlost letounu s rychlostí protivníka.
Brzdící padák a hák (parachute, hook):
Padák vystřelit při dosednutí (mají ho
Su-25, Su-27 a MiGy-29), brzdící záchytný hák vytáhnout společně s
podvozkem při přistávání na letadlové lodi (Su-33), bez něj to letadlo na
50 metrech jaksi nezabrzdí.
Klouzavost:
Pokud nefungují motory, je možné doklouzat
při dostatečné rychlosti a výšce do značné vzdálenosti. Letouny
velikosti F-15 a MiG-29 mohou mít odhadem klouzavost 10-15, čili doletí 10-15
km daleko a přijdou o 1 km výšky. Je to bráno při nějaké optimální
sestupové rychlosti - ta snad může být kolem 400km/h, ale přesně nevím
Rychlost:
Indikovaná rychlost (Indicated Air
Speed - IAS) je rychlost, kterou vám ukazují přístroje v kabině. Je měřena
pitot-statickou trubicí obvykle špici přídě. Tato rychlost neukazuje vaši
skutečnou rychlost pohybu v prostrou, dokonce ani vždy neukazuje skutečnou
rychlost pohybu vzhledem k okolnímu vzduchu. Jediným případem, kdy se rovná
skutečné rychlosti je let na úrovni mořské hladiny a za bezvětří. Je určována
podle náporu vzduchu (zjednodušeně řečeno) - závisí na rychlosti a hustotě
vzduchu. Takže například pokud letíte skutečnou rychlostí 300km/h v malé
výšce nebo letíte 800km/h ve výšce kolem 10km, stále vám bude IAS
ukazovat 300km/h. Aerodynamické (manévrovací) vlastnosti letounu jsou při
stejné IAS prakticky stejné (nezáleží na výšce)
Skutečná rychlost (True Air Speed -
TAS) je přesná rychlost pohybu v prostoru. Nezáleží na větru ani na výšce.
Její měření není tak snadné - tuším, že by pro její měření byl potřeba
radar. V bojových letounech není zobrazovaná.
Rychlost na zemi (Ground Speed) je
rychlost pohybu letounu na průmětu jeho dráhy na zem. To znamená, že při
vodorovném letu odpovídá TAS, při svislém letu je nulová. Tato rychlost je
důležitá pro navigaci mezi waypointy. Není měřitelná (snad jen radarem +
výpočtem parametrů letu).
Násobky rychlosti zvuku (Mach speed).
Rychlost zvuku je u země cca 1225 km/h, v 11km je kolem 1062km/h. Závisí na
teplotě, dá se vypočítat ze vztahu 20*odmocnina(teplota v kelvinech). Násobky
rychlosti zvuku jsou zobrazovány prakticky ve všech letounech a dávají
dobrou představu o skutečné rychlosti.
Úhel náběru (Angle of Attack):
Úhel mezi vektorem letu a osou letounu. Při
krkolomných manévrech dosahuje běžně 15-20°, občas až 40°. Při nízké
rychlosti (kolem 300 km/h) je úhel náběru kolem 15° - letadlo je položené
na vzduchu, při vysoké rychlosti je úhel jen pár stupňů.
Vývrtka a ztráta rychlosti (Spin, Stall):
Příčinou vývrtky je oddělení proudu
vzduchu od horní plochy křídla a následná neúčinnost směrovky (nepletu-li se :). To vzniká při přetažení
letounu do velkého úhlu náběru > letoun ztratí vztlak a padá. Z vývrtky
se dá dostat automatickým systémem vybírání vývrtky (netestoval jsem),
ale taky manuálně: tah motoru na maximum, potlačení řídící páky dopředu
a "kopnutí" směrovky proti směru otáčení. Vybrání ploché vývrtky
(letoun se točí kolem svislé osy a padá) je prakticky nemožné - katapultáž
nutná dokud je ještě čas.
Manévrování:
Při manévrování je nutné sledovat především
rychlost, úhel náběru a vůbec směr letu, protože když se člověk rozhlíží,
občas zapomíná sledovat kam vůbec letí. Vhodná rychlost je důležitým
faktorem boje - příliš vysoká rychlost neumožní manévrovat dostatečně
rychle a poloměr zatáčky je příliš velký, malá rychlost naopak znamená
velký úhel náběru, rychlou ztrátu rychlosti a často dochází k vývrtce.
Optimální rychlost blízkého vzdušného boje je někde kolem M=0,7.
Manévr "Kobra":
Tolik oblíbený manévr na leteckých dnech má
i své praktické využití, ikdyž jeho opodstatněné použití je vhodné jen
v minimálním množství případů. Manévr se obvykle provádí při
rychlosti kolem 400km/h v horizontálním letu a v dostatečné výšce. Při výrazně
vyšších rychlostech se neprovede. Stiskem klávesy "K" a přitažením
joysticku k sobě letoun zvedne příď až o 120°, přičemž letí stále
rovně. Přitom dojde k výraznému zpomalení až pod 100km/h - je nutné
zapnout forsáž pro bezpečné vybrání. V realitě se manévr provádí tak,
že se vypne omezovač úhlu náběru a razantně se přitáhne páka a trvá
kolem pěti sekund. Kobra, proveditelná na MiGu-29 a Su-27/33 má několik
případů použití:
Tímto otočením přídě do zadní
polosféry lze zaměřit a sestřelit letoun, letící za vámi s mírným převýšením.
Musíte ovšem jednat rychle - během přibližně dvou sekund musíte
letoun za vámi najít, zaměřit a odpálit střelu. Proto nezapomeňte před
provedením manévru nastavit mód přilbového zaměřovače a zvolit střelu
R-73, která jako jediná možná umí pracovat i v této situaci.
Náhlým zpomalením je možné překvapit
letoun, co vás stíhá. Ten vás přeletí a rázem jste ve výhodě. Pozor
ovšem na ztrátu rychlosti - je nejlepší mít v pohotovosti přilbový
zaměřovač a při první příležitosti cíl sestřelit, protože vám
bude chvíli trvat než naberete dostatečnou rychlost pro další manévrování.
Náhlým zpomalením je v realitě (ve hře
nejspíš ne) údajně možné oklamat dopplerovské radary a ty s vámi na
několik okamžiků ztratí kontakt.
Pár pravidel, kterých se držet:
Před přistáním VŽDY kontrolovat stav
podvozku (klapek a brzdy) vlevo dole na panelu. Když svítí tzv. tři
zelené, podvozek je vytažen.
Nouzové přistání:
Zhodnotit poškození stroje. Funkčnost
motorů, podvozku a ovládacích ploch jsou věci, které je nutné
sledovat.
Pokud letoun nemůže dostatečně manévrovat,
nepokoušet se přistávat mimo letiště a katapultovat se. Na letišti se
dá přistát s poškozeným strojem podstatně lépe než na zemi.
Pokud se rozhodnete pro přistání,
zhodnoťte možnosti doletu stroje. Klouzavost stíhacích letounů je asi
kolem 1:10 až 1:15 - z výšky 1 km doletí 10 - 15 km. Do vzdálenosti
pravděpodobného doletu hledejte nejprve letištní plochy, poté silnice a
pak rovné nezpevněné plochy (pole).
Ideální sestupová rychlost je asi nějak
kolem 500 km/h. Pozor na ztrátu rychlosti - opětovné nabírání
rychlosti sebere hodně výšky. Nemanévrovat razantně - bere to hodně
kinetické energie (rychlosti) !!!
Pokud potřebujete doklouzat do velké vzdálenosti,
vypusťte palivo (ctrl + R), odhoďte přídavné nádrže (alt + R) a případně
i zbraně (ctrl + W).
Některé letouny mají pro pohyb na
nezpevněné zemi lepší předpoklady - třeba Su-25. Naopak s podvozkem
Su-27 nebo F-15 bych se o přistání na trávě moc nepokoušel.
Na zpevněných plochách je možné přistát
na břicho - bez podvozku. Nejprve ale odhoďte zbraně a nádrže (alt + R,
ctrl + W). Přistát na břicho na trávě bych asi nedoporučoval, i když
to možná jde.
Tankování za letu:
Su-33
má nástavec pro doplňování paliva vlevo před kabinou. Ruským tankerem je
IL-78M, který má tři hadice s "koši" na konci, do kterých se musí
nástavec trefit. F-15 má otvor pro doplňování paliva v kořeni levého křídla,
A-10 jej má před kabinou. Tankování západních strojů je snazší, protože
v tankeru KC-10 vzadu leží operátor, který tankovací trubku přesně nasměruje.
Vysunout nástavec / otevřít otvor (R)
Navigační režim se přepne do módu pro
navedení na tanker. Měly by být vidět rychlost a výška tankeru, kurz a
vzdálenost (liší se to ale podle konkrétního letadla)
Stále kontrolovat rychlost letounu i
tankeru. Pokud je rychlost příliš vysoká, použít brzdící štít.
Pozor na plynovou páku - forsáž i minimální tah jsou nežádoucí - přípusť
motoru měnit jen minimálně. Pro úspěšné spojení se musí rychlost
letounu i tankeru lišit maximálně o 1-2 km/h (odhadem)
Manévrovat jemně. S rozhozeným strojem
je lepší se trochu vzdálit a manévr přiblížení a spojení provést
znovu od začátku. Dokonalé vytrimování letounu hodně pomáhá.
Tankování probíhá automaticky po
spojení - letoun letí sám. Odpojuje se klávesou R.
Katapultáž:
Katapultáž je v mnoha případech jediným možným
způsobem jak se zachránit - pokud letoun hoří, je neovladatelný, nemá
palivo, nefungují přístroje při nulové viditelnosti, apod. Některé dále
popisované body nejsou pro LockOn tak důležité, ale jsou důležité v
realitě.
Pokud se rozhodnete pro katapultáž,
zhodnoťtě nejprve podmínky, ve kterých se nacházíte. Důležitá je
poloha letounu, výška a rychlost. Všechna moderní sedadla umožňují
vystřelení od nulové rychlosti a nulové výšky. Východní sedadla umožňují
záchranu pilota při vyšší rychlosti než americká, ale maximální
rychlost letounů tuto hranici příliš nepřesahuje, takže opuštění je
možné prakticky při jakékoliv rychlosti letu. Poloha a výška letu spolu úzce souvisejí. Katapultovat se
vodorovně nebo dokonce proti zemi v malé výšce je hazard, který často
končí smrtí. Také pokud letoun rychle klesá, neoddalujte katapultáž.
Pokud není vůbec možné letoun ovládat, vystřelte se co nejdříve.
Nasměrujte letoun tak, aby dopadl do
neobydlené oblasti a nezpůsobil škody - nejlépe pole nebo les. Před
samotným vystřelením vyberte místo dopadu, vypněte motory (nebo stáhněte
plyn na minimum), vyvažte letoun "těžký na příď".
Katapultáž se provádí kombinací
CTRL+E (u verze 1.02 je naštěstí nutné trojzmáčknutí CTRL+E)
3.
část - Základ o přístrojích v kabině (Ruské letouny)
Pro
snadnou orientaci v kokpitu je velmi žádoucí znát azbuku - veškeré
popisky přístrojů jsou rusky (krom německého MiGu, které má popisky i
anglické). Také znalost základních ruských slov z oblasti letecké
techniky může ovlivnit vaše přežití v boji (Pokud člověk nepřečte
co je napsané na tom črveném světýlku vpravo na tablu, tak může mít
vážný problém)
Pozor
na zobrazované jednotky - ruské stroje používají výšku v metrech a
rychlost v km/h. Americké stroje a německé MiGy-29 mají výšku ve stopách
(1 stopa = 0,3048 metru) a rychlost v uzlech (1 uzel = 1,852 km/h).
Kokpit
Su-25:
Zaměřovač
Signalizace zapnutého laserového dálkoměru
(zapnutý systém střelby)
Signalizace povolení střelby
Rychloměr ve stovkách km/h
Výstražný radarový přijímač -
ukazuje ze kterého směru je letoun sledován nepřátelským radarem a typ
radaru.
Kombinovaný ukazatel úhlu náběru
(vlevo) a přetížení (vpravo)
Výškoměr v hektometrech (x 100 metrů)
Umělý horizont
Variometr (vertikální rychlost) a
sklonoměr
Machmetr
Stav paliva
Signální tablo
Páka vysouvání podvozku
Ukazatel stavu podvozku, vztlakových
klapek, brzdících štítů a háku (velice důležitý přístroj)
Radarový výškoměr v metrech (rozsah 0
- 1000 metrů)
Počítadlo vzdálenosti k vybranému
waypointu (pro navigační
systém)
Kompas + systém přístrojového přistání
Palubní hodiny
Otáčky motorů (velmi důležité)
Teplota výstupních plynů levého motoru
(projeví se zde nefunkčnost motoru)
Teplota výstupních plynů pravého
motoru
Zbraňový systém - volič podvěsů,
indikátor nastavení palby
Režimy
jsou voleny klávesami 1 až 8. Režimy vypadají složitě, ale nejsou. Rozhodně
v tom nehledejte žádnou vědu. Stačí jen vědět který je k čemu a jak se
při tom všem chová radar, EOS a hlavice střely. K úplnému pochopení jak
jednotlivé módy radaru fungují doporučuji přečíst manuál kolem strany
53. Je tam vše přesně vysvětleno. Možná se to nezdá, ale člověk po přečtení
okamžitě pochopí proč se mu až doposud nedařilo zaměřovat cíle.
klávesa
název
popis
1
NAV
Navigační režim. má 3 módy
1
NAV - MARŠ
Hlavní navigační mód. Slouží k letu podle přednastavených
waypointů (traťových bodů). Waypointy se dají přepínat klávesou ;
(nalevo od 1). Každý waypoint má polohu, výšku a rychlost. Mód MARŠ
zobrazuje na HUD výšku a požadovanou rychlost, pro správný směr letu
a výšku je nutné kolečko na HUD dostat doprostřed do kříže. Trasa
letu se zobrazuje i na HDD. Navigovat se dá i podle analogových přístrojů
(je to často přesnější), u Su-25 jsou přístroje jen analogové.
1
NAV - VOZV
Návratový režim. Je to to stejné jako MARŠ, ale je
zde jen jeden waypoint, ze kterého se nasazuje na přístrojové přistání.
Čili tímto waypointem se prolétává vždy pokud se jde na přistání.
Mezi letišti a tedy i těmito konečnými waypointy lze přepínat klávesou
; (nalevo od 1). Výchozí bod pro přistávání je asi 15 km
daleko od letiště.
1
NAV - POS
Po průletu konečným waypointem se NAV mód přepíná do
submódu POS - přístrojové přistání (ILS). Mezi letišti lze přepínat
klávesou ;. Systém ILS zobrazuje informace o sestupu na HUD
a/nebo na analogovém přístroji v kabině.Ideální sestupová rychlost
je tak 3 m/s. S trochou cviku lze pomocí ILS přistát při nulové
viditelnosti (kvůli toho vlastně tento systém vznikl)
2
DVB
Režim střelby za hranici optické viditelnosti. Slouží
k vyhledávání a ničení cílů na velké vzdálenosti - řádově 15
km a více.
Radar skenuje oblast o šířce 60° a výšce 10° (interval jsou 2
sekundy). Vyzařování radaru se dá vychýlit, čili rozsah skenování
je až 120° x 120°.
Radar detekuje cíl velikosti F-16 na 50 km, bombardér B-52 až na
150 km.
EOS vidí 120° do šířky, 60° nahoru a 15° dolů.
Vzhledem k tomu, že je výška skenování u radaru 10°, musí se
pro vyhledání nízko letících cílů vyzařování vychýlit dolů
a naopak při vyhledávání vysokoletících cílů vychýlit nahoru.
Vyzařování radaru je stabilizované, takže klopení a klonění většinou
neovlivní skenovanou oblast.
2
DVB - OBZ
Detekuje až 24 cílů ve vzdálenosti 25 - 150 km (???)
2
DVB - SNP
Sleduje 8 cílů a může detekovat dalších 16 (???)
2
DVB - DRLO
Získává informace o vzdušné situaci z letounu AWACS.
Radar a EOS může být vypnut.
Pro navázání spojení je ale nutné radar alespoň jednou
zapnout.
Na MFD jdou vidět symboly všech letadel ve vzduchu (i vlastních)
3
BVB - VS
Blízký vzdušný boj - vertikální skenování
Radar a EOS zabírá oblast širokou kolem 20° a vysokou 60°
Pilot na HUD zvolí kterou část chce prozkoumat, pokusí se označit
cíl, radar vyšle krátký impuls a pokud se cíl v oblasti nachází,
je okamžitě zaměřen.
Funkční maximálně do vzdálenosti 25 km.
Vysílá se jen krátký impuls, takže se útočník neprozradí.
4
BVB - STR
Blízký vzdušný boj - zaměřování cíle úzkým
paprskem radaru.
Menší šance na prozrazení vlastní polohy - radar vysílá jen
úzkým paprskem směrem k cíli
Možnost přesného zaměření - u vertikálního skenování je
riziko, že se zaměří jiný cíl, než je potřeba.
Značka na HUD se musí přesunout na cíl a označit.
5
BVB - Šlem
Blízký vzdušný boj - přilbový zaměřovač
Ideální pro blízký manévrový boj
Dokáže rychle zaměřit cíl až o 60° vychýlený od podélné
osy letounu
Letoun pak může manévrovat, aby dostal cíl přímo před sebe
(není to ale nutné), ale vždy musí být cíl v prostoru 120°x120°,
ve kterém ho může sledovat radar. Pro EOS jsou ty limity jiné -
viz DVB
6
FIO
Přímé zaměřování infračerveně a aktivně radarově
naváděných střel. Je to režim, ve kterém nemusí být zapnut ani
radar ani EOS.(např při poruše)
cíl je nutné dostat dovnitř (nepohyblivého) kruhu na HUD a označit
Po označení cíle jej naváděcí hlavice střely dále sleduje,
ale ...
je nutné alespoň přibližně znát limity střel, které chcete
použít v režimu FIO. Např. R-60 vidí jen vše co je v rozsahu +/-
10°, R-77 vidí +/- 40°, apod. Taky je třeba dávat pozor na dostřel
x
xxx - ATK
Po zaměření cíle je všechna energie radaru zaměřena
jen na něj.
Pozor na dosahy střel
Pokud se objeví PR, je možné střílet
Pokud se objevní SVOJ, zaměřený letoun je vlastní (to zjistí
automatický identifikační systém)
7
ZEMLJA
Pozemní mód, slouží k
navigaci na pozemní cíle, k přesnému míření kanónu, bomb a neřízených
střel a k zaměření a odpálení řízených protizemních a protilodních
střel.
Verze letadel MiG-29, Su-27 a
Su-33 co jsou v LockOnu nemají možnost útoku na pozemní cíl přesnou
municí. Palubní radar umí pouze měřit vzdálenost a vypočítat bod
dopadu bomb, neřízených střel a projektilů kanónu. Vše je ale nějaké
divné, protože i bez "pravého protizemního radaru" jsou cíle
mise značeny kosočtvercem na HUD a to dokonce i ty pohyblivé !!! (Ve
Flankeru šel vidět radarový obraz země a cíl se tam musel ručně
hledat).
Bombardovat se dá dvěmi
metodami:
CCIP - stisknutím střelby se bomby odhodí (pokud je to povoleno)
a dopadnou do prostoru kam ukazovala značka na HUD.
CCRP - automatický odhoz. Stisknutím a držením střelby se označí
místo na zemi. Při přeletu nad ním se bomby automaticky odhodí. Párkrát
sem to zkoušel, ale občas se neodhodily (asi sem byl moc nízko nebo
co), ještě to otestuji a uvidím
Su-25 nemá radar, jen laserový dálkoměr. Cíl mise není značen
kosočtvercem (aspoň, že tak :-). Laserový dálkoměr se zapíná klávesou
"o". Zbraňový systém stejně jako radar u stíhacích MiGů a
Suček počítá místo dopadu protizemních zbraní. Su-25 může díky
laserovému značkovači odpalovat i řízené střely Ch-25ML a Ch-29L. Může
střílet také protiradarové Ch-25MP a Ch-58. Podrobnosti jejich použití
jsou níže v části "Zbraňový systémů (Ruské letouny)".
8
SETKA
Statické mířidlo. Využije se jen když vypadne radar,
optika a laserový dálkoměr.
4.2
- Head Up Display (HUD)
Průhledný
displej MiGu-29 je totožný s tím u Su-27 a Su-33. Není zde obrázek z módu
proti pozemním cílům, z módu přilbového zaměřovače a z pasivního módu.
Navigační mód (klávesa 1)
DVB - mód pro vedení boje za hranici
viditelnosti (klávesa 2) - režim vyhledávání cíle
DVB - režim sledování cíle (po označení
klávesou TAB)
Režim pro vzdušný boj - vertikální
sledování (klávesa 3)
Režim pro vzdušný boj - zaměřování
kruhem na HUD (klávesa 4), režim přilbového zaměřovače vypadá přibližně
stejně (klávesa 5)
Režim NAV - přístrojové přistání
Rychlost
Výška
Požadovaná rychlost (podle naplánování
letu), v bojovém módu rychlost cíle
Požadovaná výška (podle naplánování
letu), v bojovém módu výška cíle
Kurz
Ukazatel klonění
Ukazatel klopení (zobrazuje úhel pitch)
Označení módu - na prvním obrázku NAV
Submód
Radar je zapnut (znak I - iluminuje - ozařuje)
Stupnice dosahu radaru
Značka cíle
Značkovač cíle - dá se s ním hýbat,
vybrat a uzamknout cíl
Indikuje činnost radaru (?)
Zvolená zbraň a počet (na obrázku 2 je
to R-73 a 4 kusy)
Ukazatel vzdálenosti k cíli
Maximální vzdálenost, na kterou je možno
vystřelit střelu
Minimální vzdálenost. Vektor dole vlevo
zobrazuje směr letu cíle vzhledem k útočníkovi, na obrázku 3 tedy letí
cíl přímo na můj letoun
Označený cíl
Značka PR - vypuštění povoleno
Znak R - radar v činnosti
Znak T - Optoelektronický systém (EOS) v
činnosti
Indikátor sestupové rychlosti - rozmězí
-25 až +25 metrů za sekundu
Indikátor vybočení z optimálního
sestupu - je nutno letět kousek vlevo
Indikátor výšky vzhledem k optimální
sestupové výšce - je nutno letět níže. Kříž XY je v analogové formě
i u Su-25.
Optimální rychlost letu při sestupu,
vpravo je optimální výška.
4.3 -
Zaměřovač Su-25
Zaměřovač Su-25
je pro všechny zbraně stejný. Je na něm zaměřovací kříž, kontrolka
zapnutého laserového dálkoměru / značkovače, kontrolka povolení střelby
(cíl v dosahu), pod kontrolkou laseru je ještě jedna, ale zatím moc nevím k
čemu (asi něco jako zákaz střelby nebo tak něco)
Pokud nesvítí kontrolka povolení střelby,
není možné střílet řízené střely. Bomby, neřízené střely a kanón
je možné použít.
Zaměřovač Su-25 tuším plně neodpovídá
realitě (pro protiletecké R-60 a pro protiradarové Ch-25MP a Ch-58 by neměl
označovat cíl, ale to už je v celku jedno)
Střelba na vzdušný cíl má jen jeden
režim (tlačítko 2 - 6, vše je to stejné). Zaměření cíle střelou
R-60 funguje ve FIO módu (viz režimy o něco výše)
Střelba na vyzařující radar se provádí
tak, že se letoun nasměruje na předpokládané místo, kde se radar nachází,
zmáčkne se označení cíle (TAB), cíl se zobrazí na zaměřovači a
pokud je v dosahu, může se střílet.
Při zapnutí protizemního režimu a vybrání
zbraně se musí zapnout laser, který počítá místa dopadů bomb, raket
a projektilů kanónů.
Zaměřovací
značka indikuje:
zaměřené místo pro řízené střely
nebo místo, kam budou dopadat bomby, neřízené střely nebo střely kanónu.
náklon letounu - malá šipka nad zaměřovacím
křížem. (na obrázku má letoun náklon asi 3° doprava)
minimální vzdálenost k cíli podle možností
vybrané zbraně - tenká čára na obvodu kříže (na obrázku je to 1 km)
aktuální vzdálenost k cíli - konec
tlusté čáry, indikuje vzdálenost 1 - 3 km (na obrázku je vzdálenost 3
nebo více km)
4.4 - Radar
Warning Receiver (RWR)
Detekuje zdroj elektromagnetického záření,
přibližný směr k němu a jeho typ (letadlový nebo pozemní radar). RWR vydává
zvuky - pípnutí pokud přes letoun přejde radarová vlna, nepřerušovaný tón
pokud je letoun zaměřen.
Indikuje množství paliva
x1000 kg. Obvykle je levá stupnice normální, pravá indikuje zůstatek
paliva. U Su-25 je levá pro 1500-5000 kg, pravá od 0 po 1200 kg. Čtyři
vrchní kontrolky vlevo signalizují prázdnost vnitřních nádrží (na
obrázku jsou 3 prázdné), spodní kontrolka OCT signalizuje malé množství
paliva (kolem 600 kg a méně).
Palivo je
minimálně u Su-25 možné odpouštět pro nouzové snížení hmotnosti (ctrl+R).
Rychlost je asi 1000 kg za minuty.
Pokud
dochází palivo, je dobré vědět kolik motory žerou a jak daleko se
letoun může dostat při vcelku ekonomické rychlosti (kolem 500-700
km/h)
typ
režim motorů
spotřeba
přibližná rychlost
Su-25
ekonomický výkon (otáčky 85%)
50 kg/min
10 km/min
Su-25
maximální tah
110 kg/min
15 km/min
Su-27
nízký výkon, otáčky 85%
cca 60 kg/min
10 km/min
Su-27
nízký tah
200 kg/min
18 km/min
Su-27
forsáž
1000 kg/min
u země asi 25km/min
Při ekonomickém tahu doletí letadlo
se 100 kg paliva asi 20 km, pro přistávací manévr je dobré si nechat
rezervu 100-200 kg.
Ukazatel stavu podvozku, klapek, apod u
MiG-29
podvozek vysunut - po vzletu se zasouvá
asi 30 metrů nad zemí (klávesa G)
vztlakové klapky vysunuty - po vzletu
se zasouvají asi 100 metrů nad zemí (klávesa F)
náběžné hrany křídel sklopeny
(to ovládá automatika, hrany se sklápějí pro lepší manévrovací
schopnosti při nízkých rychlostech)
brzdící štíty zasunuty - fungují
při jakékoliv rychlosti (klávesa B)
je vytažen brzdící padák
U jiných letadel je ukazatel podvozku přibližně
stejný. U Su-33 je místo spodní kontrolky brzdících štítů kontrolka
vytaženého brzdícího háku. U Su-25 je kontrolka brzdících štítů na
koncích křídel.
5.
část - Zbraňový systém (Ruské letouny)
Kanóny ruských letounů nesou jen kolem
150 nábojů a rychlost střelby je 1600 střel / minuty. To znamená, že
je možné střílet jen 5-6 sekund. Proto neplýtvejte municí pokud si
nejste jisti, že cíl opravdu zasáhnete.
Dosahy, rychlosti a ostatní parametry
jednotlivých zbraní tu moc vypisovat nebudu, ale doporučuji si alespoň
lehce projít ty odkazy nahoře. Člověk je pak v obraze a ví jestli má
skákat ven z letadla když na něj letí AIM-120 apod.
Dosahy a rychlosti střel jsou udávány
ve velké výšce a při vstřícném letu útočníka a cíle. U země jsou
tyto hodnoty značně menší (viz začátek stránky)
Projděte si povídání o zbraních
navrchu této stránky a graf dosahů střel R-77.
Pro blízký manévrový boj (třeba
sledování cíle a postřelování kanónem) je lepší jej zaměřit pomocí
EOS než radarem - radar na tu vzdálenost (zdá se mi) špatně ozařuje a
zaměření "vypadává".
Doporučená výška odhozu bomb je
obvykle 500-5000 metrů (pozor na střepiny) a rychlost 500-1000 km/h.
Značka míření kanónu na HUD se v
protileteckém módu objeví při vzdálenosti 1400 metrů od cíle. Kulatá
stupnice kolem zaměřovacího kříže indikuje vzdálenost k cíli (0 -
1400 metrů). Na velké cíle doporučuji (hlavně s méně kvalitním
joystickem) střílet maximálně ze vzdálenosti zhruba 800 metrů. Na manévrující
stíhací letouny je lepší se ještě více přiblížit - nejlépe tak na
200-400 metrů. U ruských strojů je každý náboj drahý, takže dávky
musí být přesné.
Při střelbě na pozemní cíl je u GŠ-301
(kanón MiGu-29 a Su-27) omezení vzdálenosti k cíli na 700 - 1800 metrů
(z důvodu bezpečnosti a maximálního účinného dostřelu)
Způsoby
navedení:
Pasivní infračervené (IR) - navádí
se na tepelné vyzařování letounu (motory, elektronika). Maximální
dosah střel s IR navedením je 10-30 km.
Aktivní radarové (AR) - střela
má vlastní radar, účast letounu není během útoku nutná (tak to ale
chodí jen v módu FIO)
Poloaktivní radarové (SAR) -
radar útočícího letounu musí cíl ozařovat až do zásahu. Střela se
navádí na odraz radarových vln od cíle.
Kombinované SAR / AR - v první
části letu se na cíl navádí poloaktivně radarově, v blízkosti cíle
aktvně.
Inerciální (inc) + SAR + AR -
využívá se u střel s dlouhým dosahem. Nejprve jsou střele předávány
datalinkem informace kam má letět, poté začíná fungovat poloaktivní a
pak aktivní radarové navedení.
Pasivní radarové (PR) - navádí
se na vyzařování cíle (vyzařování pozemního radaru)
Laserové (LAS) - střela nebo
bomba se navádí na pozemní cíl označený laserovým značkovačem
Televizní (TV) - střela nebo
bomba se uzamkne na vizuální nebo infračervený obraz cíle, využívá
se obrazovka v kabině letounu.
Určení
zbraní (AAM - protiletecké, AGM - protizemní):
AAM - blízký manévrový boj -
R-60, R-73
AAM - střední dosah - R-23,
R-27, R-40, R-77
AAM - daleký dosah - R-33
AGM - klasické - Ch-25, Ch-29, Ch-59,
Ch-65, S-25L
Existuje více verzí, je to
hlavní střela na středná vzdálenost
Maximální rychlost ve výšce
je M=3 - sestřelit klasický stíhač by neměl být problém, sundat
MiG-25 nebo MiG-31 by mohlo být horší. Dolet je udáván ve výšce (s
vysokou sbližovací rychlostí útočníka a cíle) a nízko nad zemí. S
MiGem-29 a se střelou R-27RE se mi ale podařilo střílet jen na vzdálenost
něco přes 50 km (úspěšně), asi ale za to mohl jen málo výkonný
radar.
R-27R
- inc + SAR - dolet 80/10
R-27RE
- inc + SAR - dolet 170/30
R-27T
- inc + IR - dolet 70/10
R-27TE
- inc + IR - dolet 120/15
R-27EM
- inc + SAR - dolet 120/20
R-27AE
- AR - dolet 120/20
Verze
E by měly dobře spolupracovat s přilbovými zaměřovači. Verze R, ER
a EM je nutné navádět až do zásahu vlastním radarem. Pro střelbu na
delší vzdálenost typem T a ET je nutné mít zapnutý radar (a mít zaměřený
cíl), protože střele jsou předávány povely kam má přibližně letět.
Střela se na cíl zaměří snad na vzdálenost kolem 10 km - to už může
útočník radar vypnout a odletět. U verze
ET nebyl problém zachytit cíl ve FIO módu a odpálit střelu na vzdálenost
přes 10 km. Verze EM má umět sestřelovat i střel s plochou dráhou
letu letící těsně nad zemí.
AE
je nejnovější verze, navedení je aktivní, má podstatně lepší manévrovací
schopnosti - blíží se už k R-77.
Moderní střela pro blízký boj, nejefektivnější
je použití s přilbovým zaměřovačem Muže být odpálena i
pokud je cíl hodně vychýlen od podélné osy letounu, ale nesmí být příliš
blízko. Praktický dosah je kolem 15 km, ale vzhledem k tomu, že
rychlost střely je jen M=2,5 doporučuji vhodně zvolit okamžik výstřelu.
V malé výšce je dostřel jen několik kilometrů - prostě dogfightová
záležitost.
Stará střela pro blízký vzdušný boj. Dosah je velmi
malý (řádově do 5 km při nejlepších podmínkách, prakticky snad
jen kolem 2 km). Rychlost není závratná - M=2, takže sestřelování
nadzvukových letadel moc nepřipadá v úvahu, ale pro obranu to stačí.
Pokud je kdykoliv možnost volby mezi R-60 a R-73, vždy vybrat R-73.
Moderní střela pro střední
vzdálenost. O trochu lepší než AIM-120
Praktický dosah je přibližně
50 km (při vhodných podmínkách se blíží až ke 100 km), maximální
dosah u země je něco přes 20 km. Asi 20 km před cílem se zapíná
aktivní navedení - střela se už navede sama. Zkoušel jsem vypálit střelu a odhadem jak byla
15 km před cílem sem vypnul radar a už se navedla sama. Čili není
není žádný problém použít FIO mód pokud je cíl dostatečně blízko
(např. unikající MiG-31 ve vzdálenosti 5 km). R-77 manévruje téměř
s dvojnásobným přetížením než R-27, takže se hodí pro sestřelování
cílů, u kterých je předpoklad, že před zásahem budou uhýbat. R-77
má lepší odolnost proti rušení a o něco vyšší rychlost než R-27.
Střední protizemní střela, existuje hodně verzí, v
simulátoru jsou tři. Ch-25ML je laserově naváděná - letí za bodem,
na který míří laserový ozařovač.
Zapnou protizemní mód (klávesa 7)
Zvolit Ch-25ML (klávesa D)
Zapnout laserový ozařovač (klávesa O)
Přesunout značku na zaměřovači přibližně do oblasti cíle,
označit.
Zaměřovací značku pak lze přesně umístit.
Vystřelit, pokud je vypuštění povoleno.
Během letu střely se dá se značkou pohybovat - dá se ještě změnit
cíl nebo navést střelu mimo (třeba když se omylem střílí do
vlastních)
Během jediného náletu není problém odpálit 2-3 střely Ch-25ML na
několik cílů. Ale musí se postupovat postupně - najít cíl, označit,
vystřelit, čekat do zásahu, najít cíl, označit, ..... Vypnutím
laserového ozařovače by střela měla ztratit přehled kde je cíl a
nemusela by trefit. Ovšem asi má zabudovaný systém, který ji udržuje
v přímočarém letu. (alespoň to tak vypadá, protože když sem vypnul
laser, tak stále letěla zhruba tak kam měla).
Papírový dosah Ch-25 je 10 - 20km. Mě se ji zatím podařilo odpálit
nejvíce na 12 km. Hmotnost hlavice je 90 kg - cílem jsou stanoviště
SAM, radary, méně odolné cíle, nahromaděná technika, apod. Ch-25 je
obdobou americké AGM-65.
Těžká protizemní střela. bojová hlavice je více než
3x silnější než má Ch-25, takže účinek je mnohem větší. Dolet
je něco přes 10 km, při vypuštění z velké výšky snad i více. Způsob
použití laserově naváděné verze odpovídá Ch-25ML
Výška dohozu 150-550 metrů,
nejdříve se stabilizuje padákem a pak se raketovým motorem vystřelí
pod povrch dráhy a vybouchne pod ní - vytvoří velký kráter.
Submuniční zbraně - vypadne z nich hodně malých bomb,
které pokryjí velkou plochu - protitankové, tříštivé. Jsou
ideální proti nahromaděné technice - kolony aut, nádraží
Neodhazovaný submuniční kontejner - něco jako RBK, ale
neodhazuje se. Používá se z výšek 50-150 metrů.
všechny
SAB
osvětlující
-
Osvětlující bomba - pro noční bombardování
Su-25
S-5
neřízená
-
malé neřízené, umístěny v raketovém bloku UB-32
všechny
S-8
neřízená
-
dnešní standard (ráže 80 mm), jsou umístěny v raketovém
bloku B-8. B-8CM obsahuje značkovací kouřové střely (pro multiplayer
výborná věc)
všechny
S-13
neřízená
-
Silnější standard, umístěny v bloku B-13
všechny
S-24
neřízená
-
Přechod mzi S-13 a S-24
Su-25
S-25
neřízená
-
Těžké protizemní neřízené střely
všechny
S-25L
AGM
LAS
Laserově naváděná verze S-25
Sorbtsija
ECM
-
Rušící kontejner, upevňuje se na konce křídel Su-27 a
Su-33, doporučuji používat při každé misi, kde má protivník výkonné
stíhací letouny a protivzdušné střely. Proti stingerům, protileteckým
kanónům a letounům bez radaru je kontejner k ničemu.
Su-27, Su-33
SPS-141
Stejné jako Sorbtsija, akorát, že SPS-141 používá
Su-25
Su-25
6.
část - Postupy u východních letounů
(jen
podle mé zkušenosti, možná je to lepší dělat trochu jinak ...)
Vyhledání,
zaměření a sestřelení cíle v módu BVR (střelba za hranici viditelnosti):
Přepnutí do módu BVR (2)
Zapnutí radaru (I)
Pokus o vyhledání cíle a nastavení vzdálenosti
zobrazování (+, - vedle backapace)
Pokud není cíl nalezen, natočit anténu
radaru nahoru a dolů (ctrl+tečka, ctrl+středník)
Je možné natáčet anténu i doleva a
doprava (ctrl+čárka, ctrl+pomlčka)
Pokud je cíl nalezen, označit jej značkou
na HUD (čárka, tečka, pomlčka, středník)
Zaměřit cíl (TAB)
Zvolit vhodnou řízenou střelu (D)
Sledovat vzdálenost a vektor leu cíle,
minimální a maximální mez střelby
Při signálu PR se rozhodnout jestli vystřelit
nebo ne.
Výstřel (SPACE)
Nechat cíl zaměřený - střela je naváděna
radarem
Čekat až do zásahu (možná se těsně
před cílem spustí aktivní navedení střely, takže letoun se může
odpoutat z boje, ale ještě sem to moc netestoval)
Tlačítka, která je vhodné znát pro
bombardování a střelbu s Su-25:
přepnutí do protizemního režimu (7)
volba zbraně (D)
volba kanónu (C)
zapnutí laserového dálkoměru / zaměřovače
(O)
pohyb zaměřovací značky (ctrl + , . -
ů)
vycentrování zaměřovací značky (ctrl
+ I)
označení cíle (TAB)
volba salvy (ctrl + V)
všechny tlačítka pro ovládání letu
7.
část - Západní stroje
Zatímco
MiG-29, Su-27 a Su-33 jsou téměř stejné stroje, americké F-15C a A-10 jsou
úplně jiné.
F-15C
je letoun určený čistě pro získání nadvlády ve vzduchu a to hlavně
bojem za hranici viditelnosti. Na blízký manévrový boj není dobře vybaven
- nemá přilbový zaměřovač, krátkodosahové střely AIM-9 nejsou tak výkonné
jako R-73, ... (i přes to nejsou jeho manévrovací schopnosti nejhorší). Výzbrojí
jsou krátkodosahové infračervené střely AIM-9 a radarově naváděné střely
středního dosahu AIM-7 a AIM-120. Protizemní výzbroj v LockOnu nemá žádnou,
ve skutečnosti ale může po menší úpravě nést i bomby, ale prakticky se
to nepoužívá.
A-10
je naopak výhradně bitevní letoun určený především k ničení obrněné
techniky. Předností jsou střely s televizním navedením a velmi účinný
30 mm kanón.
U
západních strojů (+ německý MiG-29A) je potřeba si dávat pozor na
jednotky rychlosti, vzdálenosti a výšky.
výška se udává ve stopách (feet) ...
1 ft = 0,3048 m
rychlost se udává v uzlech (knots) ... 1
knot = 1,852 km/h
vzdálenost se udává tuším v námořních
mílích, ale moc si nejsem jist (nautical miles) ... 1 nm = 1,852 km (1
klasická míle = 1,609 km)
hmotnost se udává v librách (pounds)
... 1 lb = 0,4538 kg
8.
část - F-15C
Za
celou dobu co hru mám (dnes je to nějakých 7-8 měsíců) jsem s F-15C nelétal
maximálně tak 2 hodiny a to především jen tankování ve vzduchu, takže
není o čem psát. Vzhledem k tomu, že podrobnější české návody už
vznikají i jinde než na této stránce, nebudu se tu k F-15C vracet.
9.
část - A-10
Zatím
jen základní poznatky.
9.1
Zbraňový systém
MASTER ARM - mělo by blokovat veškerou výzbroj,
tak aby nešla použít (např nad vlastním územím). Nevím proč, ale nějak
to nefunguje. (alt+space)
RDS REM - zbývající munice v kanónu
GUN RATE - volič kadence kanónu. Dá se
nastavit vysoká nebo nízká - 4200 nebo 2100 výstřelů za minutu (shift+C)
RIP QTY - počet bomb, který bude shozen
najednou (ctrl+space)
RELEASE MODE - volič způsobu odhozu (shift+space)
RIP INT - interval v desítkách
milisekund jak se budou postupně odhazovat bomby (zvyšuje se V, snižuje
shift+V)
Na závěsníku jsou 2 nebo tři zbraně
(2 nebo více bomb / raket AGM)
Závěsník je prázdný
Na závěsníku je jedna zbraň
Na závěsníku jsou dvě zbraně. Zbraně
jsou zvoleny.
Identifikace zbraně na závěsníku - RKT
= neřízené rakety; ECM = kontejner elektronického boje; LDGP = volně
padající bomba; EsO (?) = řízená protizemní střela; DISP (?) =
protiletecká střela.
RELEASE MODE
PRS - odhoz po párech, je standardně
zvoleno, zachovává se vyvážení letounu.
SGL - odhoz po jednotlivých kusech. Pro
ničení bodových cílů je mnohem vhodnější než PRS.
RIP PRS - odhazuje páry bomb s nastaveným
intervalem (pokud je RIP QTY 3, tak odhodí 2 bomby).
RIP SGL - postupný odhoz přesně
nastaveného počtu bomb (pokud je RIP QTY 3, tak odhodí 3 bomby). Je to
nejlepší způsob jak bombardovat kolonu vozidel. Je dobré vědět jak
nastavit množství bomb a interval shozu. Při rychlosti 250 uzlů (463
km/h) letadlo uletí každých 100 ms (nastaveno 10 na RIP INT) asi 13 metrů.
Vozy v koloně mají rozestup zhruba 50 metrů, takže vhodné nastavení
RIP INT je 40 (400 ms) a RIP QTY nastavit na počet vozů v koloně.
10.
část - Zbraně (západ)
Zatím
jen seznam zbraní
F-15
má kanón M61A1
a může nést protiletecké střely AIM-7, AIM-9 a AIM-120 a přídavné
palivové nádrže.
A-10
má kanón GAU-8/A
a nese řízené střely AGM-65D, AGM-65K, bomby Mk20, Mk82 a Mk-84, raketomety
LAU-61 a LAU-61WP, kontejner se světlicemi SUU-25, kontejner pro elektronickou
ochranu ALQ-131 a pro obranu má dvě střely AIM-9.
Průbojná laserově naváděná bomba, uzpůsobená pro F-117
F-117
Mk82, Mk83, Mk84, M117
bomba
-
základní tříštivo-trhavé, volně padající, nízkoodporové bomby.
Liší se pouze hmotností: Mk82 - 227kg, Mk83 - 454kg, Mk84 - 907kg, M117
- 370kg.
skoro všechny
Mk20 Rockeye, CBU-97, BL755
clusterová bomba
-
Mk20 a BL755 jsou víceúčelové bomby, CBU-97 obsahuje speciální
protitankovou munici.
LAU-10
raketomet
-
Raketomet pro 7 klasických tříštivých střel Hydra
LAU-61
raketomet
-
Raketomet pro 19 klasických tříštivých střel Hydra
A-10, ...
LAU-61WP
raketomet
-
Raketomet pro 19 značkovacích (kouřových) střel
A-10, ...
Hydra 70 mm
neřízená
-
Standardní neřízená střela
Zuni 127 mm
neřízená
-
Neřízená střely větší ráže
ALQ-131
ECM
-
Rušící kontejner
SUU-25
osvětlující
-
Kontejner s osmi osvětlujícími světlicemi LUU-2. Výhodou oproti SAB-100
je, že je neodhazovatelný, čili pro více použití.
11.
část - Něco málo taktiky
(zatím
doporučním jen odkaz navrchu stránky, v manuálu je taky pár věcí k
taktice a manévrování)
Předletová
příprava:
Nepodceňovat
předletovou přípravu.
Nastudovat trať - třeba u Su-25 může
nastat problém s navigačním systémem. Pokud člověk neví alespoň
trochu kudy vede trať, tak mu je ukazatel kurzu a vzdálenosti k waypointu
k ničemu.
Projít si naplánované časy - není nic
horšího než spěchat a přiletět nad cíl chráněný SAMy a AAAčky.
Mise jsou sladěny tak, že nejdříve jedna skupina zničí protivzdušnou
obranu, druhá skupina hlídá vzduch a třetí provádí samotný úkol.
Zjistit jaký je terén, zda se v blízkosti
nacházejí nějaké přistávací plochy, ...
Znát návratový kurz (polohu) a vzdálenost
na základnu směrem od bojiště - může se stát, že je v boji poškozen
navigační systém a rádio nefunguje. Bez úspěšného přistání je
mise považována za nesplněnou. Znalost vzdálenosti na domovskou základnu
je důležitá pokud je prostřelena nádrž a dochází palivo. Na každý
kilometr je potřeba asi 5 kg paliva, pro přistání je dobré mít rezervu
kolem 100 kg. Čili pokud je základna vzdálena 70 km, je potřeba mít
alespoň 400 kg paliva apod.
Nastudovat polohu cíle - najít si význačné
orientační body v jeho blízkosti (letiště, města, silnice, řeky)
U pohyblivého cíle odhadnout trasu,
kterou se bude pohybovat.
Zapamatovat si podvěšenou výzbroj. U
moderních strojů se zvolená zbraň zobrazuje na HUD, ale u Su-25 ukazuje
volič výzbroje jen jestli jde o řízenou střelu, neřízenou, bombu....
Pokud možno, zjistit jaká je v cílové
oblasti protivzdušná obrana. Pokud jsou to jen Stingery, není nutné se příliš
obávat
Elektronické rušiče:
Jsou určeny pro klamání radarů všeho
druhu posíláním klamných signálů. Dokáží podstatně snížit vzdálenost,
na kterou je možné letoun zachytit. Ale pozor !!! Bezdůvodně zapnutý rušič
zbytečně poutá pozornost nepřítele, protože ten může vidět polohu rušiče na
přijímači RWR. V LockOnu používají Rusové kontejnery Sorbtsija a SPS-141,
američané mají ALQ-131.
Klamné cíle:
Klamné cíle "odvádějí
pozornost" naváděcích hlavic řízených střel mimo letoun. Tepelně
naváděné střely mohou být odlákány světlicemi (flares), proti radarově
naváděným střelám jsou k dispozici kovové proužky (chaff). Klamné cíle
je nejefektivnější vystřelovat v konečné fázi letu střely, skoro každý
vojenský letoun nese desítky až stovky kl. cílů. Světlice i proužky se
vystřelují klávesou Q, automatické vystřelování se zapíná a vypíná
kombinací Shift + Q. Od verze v1.02 se proužky a světlice mohou vystřelovat
odděleně a to klávesami Insert a Delete.
Slovník
AAA
(Anti Air Artillery) - protiletadlové dělostřelectvo
AWACS - letoun včasné výstrahy a uvědomování
- velký letoun s radarem, kontroluje celou oblast, navádí, vlastním jednotkám
předává informace o nepřátelských letounech.
BVR (Beyond Visual Range) - boj za
hranice viditelnosti
CAP (Close Air Patrol) - blízká
letecká ochrana, letoun/vrtulník chrání pozemní jednotky před útokem ze
vzduchu
CAS (Close Air Support) - blízká
letecká podpora, letoun/vrtulník v útoku podporuje pozemní jednotky
EOS (Electro-Optical Sensor) - oprický
senzor pro detekci vzdušných cílů, alternativa radaru, "oko" před
kabinou některých ruských strojů.
GBU (Guided Bomb Unit) - řízená bomba
HDD (Head-down Display) - display k kabině
HUD (Head-up Display) - průhledný display
IFF (Identify Friendly or Foe) - systém
spolupracující s radarem a identifikující zda je sledovaný letoun vlastní
nebo nepřítel.
IFR (Instrument Flight Rules) - let za
špatné viditelnosti podle přístrojů
ILS (Instrument Landing System) - pomáhá
pilotovi nasměrovat stroj do přesné sestupové dráhy.
Mach - rychlost zvuku - u země průměrně 1227 km/h, ve výšce kolem
11km je to asi 1062 km/h
MFD - multifunkční display (to stejné
jako HDD)
RCS (Radar Cross-Section) - efektivní
radarová odrazová plocha, určuje jak dobře je letoun viditelný pro radar.
Stíhací letouny ji mají řádově kolem 5 m2, stealth letouny ji
mají mnší než 1 m2, naopak bombardéry až desítky m2.